NEOBYČEJNÁ

~4~

Koukáme si do očí a pak najednou.. "Uhm promiň, nevím co to do mě vjelo" Odstoupí na dostatečnou vzdálenost a já pocítím mráz. "Měl bych jít, je dost pozdě, tak ještě jednou vše nejlepší" A než stihnu cokoliv říct, je pryč.. Prostě jen odešel. Co tohle mělo znamenat? Teď cítím tak velký zmatek. Proč se s ním cítím v bezpečí, proč mezi námi cítím elektrinu? Není to poprvé, co k někomu něco cítím, ale toto je jiné.
Oslava už je pomalu u konce, takže všem poděkuji a vydávám se zpět do svého pokoje, nemám náladu už ani na večeři. Ani na dort a to dorty zbožňuju! Jediný dárek, který jsem si vzala s sebou je ten od kluků.. Pořádně jsem si ho ještě ani neprohlédla.
Sedím na posteli a koukám do tašky, něco mi říká, že bych to už měla nechat být, ale já nemůžu, je tam toho tolik, opravdu jsem toto nečekala a jsem za to moc vděčná a pak? Mezi věcmi vypadl malý papírek "@mateoo_ přijde si mě na ig :) "
(TENTO INSTAGRAM JE ČISTĚ JEN VYMYŠLENÝ)
Nevěřím tomu.. Dal mi Instagram? To nedává snad žádné fanynce, ne? Nebo jsem naivní? Vlastně opravdu nevím, tak či tak musím to zjistit. Přidávám si ho na instagramu a čekám, zda se něco bude dít.. Ale ne.
1. Hodina
.
.
2. Hodiny
.
.
Mateoo_ vám chce poslat zprávu
.
Vyskočím z postele že ani nevím jak rychle. On mi fakt napsal? Hej Mateo, co sakra skrýváš? Nevyznám se v tobě..

M: ahoj, promiň že jsem dnes tak utekl. Zpanikařil jsem. Můžu ti to nějak vynahradit?

o můj bože! Co mu na tohle mám odepsat? Jen tak ven bez ochranky nemůžu a on sem už tuplem nemůže, ale pane bože chci s ním tak moc někam jít..

L: ahoj, jasně.. Nějak to vymyslim, abych se dostala přes ochranku. Ráda tě zase uvidím. Kdy a kde?

M: zítra v 14:30 před tvým domem? Vyzvednu tě. :)

Dala jsem na to už bohužel jen zobrazeno a víte proč?! Protože jsem usla! Jsem šílená, já vím! Ale i tak se na ten den už nemůžu dočkat!....