Guláš

Bývaly doby, kdy se Hatake Kakashi mohl utlouct po zelenině, pak ho zas rozveselovaly nudle (to pak rád hodoval po boku Naruta), ale dnes se vzbudil s neukojitelnou touhou po mase. Dostal chuť na guláš, a to takovou, že až hraničila s posedlostí. Otevřel ledničku, samozřejmě v ní žádné dobytčí maso nebylo. Chvíli přemýšlel nad tím, jak si nějaké obstarat. Vlastně... mohl by nějaké dostat ze staré známosti.

Dívám se dívám na svou spíž,
matně se leskne prázdná skrýš,
stoupá a klesá moje hruď
a mám na guláš velkou chuť,
velkou chuť.

Objevil se u okýnka budovy pojmenované Ichiraku ramen. Zaklepal na něj, bylo umístěno v blízkosti zadního vchodu. V něm se po chvíli objevila mladá žena s ještě neupravenými vlasy.
„Ach, pane Kakashi, do obchodu se chodí předem," napomenula ho se smíchem.
„Řekněme, že přicházím v jisté delikátní záležitosti."
Ayame si přitiskla ruce na tváře. „Vypukla snad válka? Chtějí povolat mého otce? On už na to ne..."
„Ne, ne!" zarazil ji rychle šedovlasý Jounin. „Jde o něco jiného."
Dívka se zapýřila. „No, je to trochu narychlo, ale... jsem připravená."
Zatvářila se přitom tak vesele, že mu okamžitě došlo, na co asi myslí. Zamával rukama v obranném gestu. „Ayame, ty jsi nepochybně velice krásná a přitažlivá žena, ale... mně jde o obchod."
„Ach tak," potutelně se uchechtla. „Tak to já dojdu pro otce."

Teuchi a Hatake se posadili k jednomu stolu. „Copak by náš kopírovací ninja potřeboval?" zeptal se vlídně, na jeho tváři hrál úsměv.
„Nemáte stranou kus hovězího?" vyhrkl Kakashi a snažil se, aby v jeho hlase stařík nepostřehl ani náznak té nezvladatelné touhy, která ho uvnitř sžírala.
Muž v zástěře se mračil. „Je krize, obchod strádá, nemůžu sloužit, je mi to líto."
Ninja ho ještě chvíli přemlouval, ale bezúspěšně. Vstal, poděkoval a vydal se za svým týmem.

Zdali až jednou blýskne se
A prachy pošťák přinese,
nebude doufám zase dráž,
pak maso koupím na guláš.

Cestou ho nepřestávaly pronásledovat vtíravé myšlenky. Účty už poplatil, něco málo peněz mu zůstalo, snad nebude Teuchi zase smlouvat jako posledně. Kakashi si říkal, že dnešní cvičení jen tak odbude, protože na boj nemá náladu a na vlezlé dotazy už vůbec. Nechá je hašteřit se, však on ten trénink nějak dopadne. Ale jako na potvoru bylo dnes všechno jinak.
„Dneska budete trénovat sami, já vás budu sledovat z bezpečné vzdálenosti," řekl Jounin svému týmu, jakmile všichni dorazili. Kupodivu dnes zaspal Sasuke a dorazil jako poslední, s jen jednou ponožkou a čelenkou nakřivo.
„Sasuke, co se ti stalo?" vyhrkla okamžitě Sakura, která nabyla dojmu, že jejího miláčka cestou přepadli.
„No, já totiž, no... to je složitý, Sakuro," vykrucoval se Uchiha a rozhazoval rukama.
Kakashi si ho zkoumavě přeměřil. Vypadá, že ještě napůl spí. Tak se mi zdá, že to oblečení hledal všude po bytě. Jeho slova potvrzoval fakt, že černovlasý kluk před ním vypadal, jako kdyby ho někdo protáhl pračkou a nedožehlil.

O pár minut později se vše vrátilo do starých kolejí. Jounin si pročítal své milované Icha Icha a po očku pozoroval své svěřence.
„Kakashi sensei, ať se do mě nenaváží!" kňučel Naruto a snažil se dát Sasukemu jednu pěstí, ten však byl rychlejší, a blonďáček to moc dobře věděl.
„Ale Naruto, to ho nedokážeš srovnat sám?" houkl na něho šedovlasý a zápolení obou chlapců okamžitě ustalo.
„Slyšel jsi, co mi řekl?" Uzumaki překvapením ani nedýchal.
Uchiha byl rozezlen. „Hej, co proti mně máte?" Mračil se a chtěl odpověď.
„Neřekl jsem nic, co by nebyla pravda!" Kakashi se zvedl a odložil knihu. „Sasuke, o tobě je známo, že nerespektuješ žádná pravidla. Naproti tomu Naruto vždycky udělá, co se po něm chce. Sice po svém, ale udělá. Tohle je jen obyčejný trénink, tak ještě nemusíte myslet každý sám za sebe!"
„Ale, sensei...," ozvala se Sakura.
Vedoucí týmu 7 se obrátil k ní. „Předkládám vám jen fakta. Naruto, Sasuke, máte mé svolení se poprat. Sakuro, ty jim budeš soudcovat," rozhodl, opřel si záda o strom a naznačil rukou, že nechce slyšet námitky.

Nějakou dobu měl od nich klid a mohl nerušeně relaxovat, Sakura se však stále snažila upoutat jeho pozornost. Nakonec se na ni podíval jedním okem a snažil se tvářit mile. „Copak bys chtěla?"
„Sensei, já..." Nevěděla, kam s očima.
„Týká se to Sasukeho nebo Naruta?"
„Ne, ne, netýká," vyhrkla okamžitě růžovlasá.
Povzdychl si. „Tak mluv."
Opravdu se rozpovídala. „Já mám totiž dojem, že poslední dobou se soustřeďujeme jenom na boj a málo na procvičování chakry a já si myslím, že začínám zaostávat a... Trénuju doma každý den a matce už s tím lezu na nervy, jenže pořád mám pocit, že to není ono..."
Hatakemu ruply nervy. Zakoulel očima a z úst mu vyšlo: „Zatraceně, Sakuro! Ovládáš chakru stokrát líp než zbytek týmu! Jestli má někdo něco zlepšovat, jsou to oni!"
Oba chlapci se přestali napadat. „Cože?"