Kapitola 1

34 2 3
                                    

"Takže ty mi tvrdíš, že je tohle tvá úplně první cesta do Bradavic?"

Optal se hlasitě tučný chlapec s podivnou čepicí posazenou do lehce mastné černé hřívy.

"Umm... ano, je to tak."

Odpověděl jeho jediný spolujezdec, jehož tvář byla zženštilá a z velké části pokryta drobnými pihami. Jeho vlasy byly dlouhé a již na první pohled dobře opečovávané, zakrývajíc drobnou jizvu na pravé lícní kosti.

"No, vypadáš, že se semnou nechceš moc bavit, takže budu předpokládat, že pro to máš svoje důvody... ale nastoupit rovnou do pátého ročníku nebude zrovna jednoduché pro..."

Tlouštík se zahleděl na téměř třesoucí se vyhublé tělo.

"Fyzicky slabého?"

Dokončil za něj chlapec a znovu nasměroval tvář k zamlženému oknu.

"To jsem vyloženě říci nechtěl... ale šikana v bradavicích je občas docela tvrdá, jak se vůbec jmenuješ?"

"Julias."

Odpověděl nervózně a mile se pousmál.

"Zajímavé jméno, já jsem Peter."

Podal mu svoji oplácanou dlaň a těsně po té se znovu zakousl do lahodného dýňového koláče, který měl již po nějakou dobu ve své tašce. Julias jen nenápadně zamrkal velkýma modrýma očima, na jejichž víčkách sídlilo velké množství dlouhých řas a když se však chtěl ohlédnout nazpět husté mlze za oknem stmívající se oblohy, jeho obzor na moment spatřil cosi podivného.

"Hey... myslím, že jsem něco viděl..."

Peter se však jen nadále s chutí ládoval a následně mávl rukou.

"To nic, pravděpodobně se tady zatoulala jen nějaká sova, nebo tak něco... tady jsme v bezpečí. To je přesně to o čem jsem před chvílí mluvil, vy nováčci jste ze všeho tak vyděšení, vždyť jedeš do světa čar a kouzel! Pro někoho, kdo se do teď pohyboval mezi mudli to bude dvojnásobně..."

Zarazil se též se nechápavě zahleděl do děsivé temnoty.

"Co to sakra... VYPADNI OD TOHO OKNA!!"

Zahodil Peter koláček a pohotově vyskočil ze sedačky, aby mohl křehkého chlapce odstrčit na podlahu, jelikož se tenké okno během několika krátkých vteřin rozletělo na tisíce střípků.

"PETERE!"

Vyjekl Julias, když spatřil, jak je tlouštíkovo tělo cizí silou vtahováno skrz rozbité okno do nyní naprosté tmy. Netušil, co má dělat, jeho zorničky se stáhly, srdce se rozbušilo a celé tělo pokryla vlhká husí kůže.

"SAKRA!! JULIASI!!! POMOOOC!!!"

Ještě malou chvíli seděl na podlaze a se zrychleným dechem sledoval, jak je Peter pohlcován nepopsatelnou silou ven z vlaku, bez sebemenšího jekotu nakonec sebral všechny své síly a popadl jej za zpocenou dlaň.

"CO TO DĚLÁŠ?!"

"POMÁHÁM TI!"

"NEPOMÁHÁŠ, VŽDYŤ NEMÁŠ HŮLKU, ZAVOLEJ NĚKOHO!!"

Než to však stačil doříct, byli oba unášeni větrem z kopce napříč pustému lesu pod nimi a jelikož Peter nestačil vytáhnout svůj nástroj ke kouzlení, skončili potlučeni na tvrdé půdě.

"Co to... co to bylo?"

Optal se vyděšený Julias.

"Sklapni! Pořád tu může být s námi... opustilo mě to, když jsme vyletěli z vlaku, nevěřím, že to bylo pro legraci."

Dlouhovlasý těžce polkl a začal se rozhlížet kolem své osy.

"A tohle... se tu děje normálně? Normálně studenty něco vytahuje z vlaku... a hází je do lesa?"

Jeho otázka Petera očividně rozzuřila.

"Ty jsi mi ale vtipálek, samozřejmě, že to není normální! Nic podobného se nikdy nestalo! Někdo... nebo něco nás sakra napadlo a já přijdu pozdě na zahájení!"

Odvětil, aniž by si uvědomil že vlastně křičí natolik, že by si ho nejmenovaná kreatura mohla všimnout.

"No... alespoň v tom nejsi sám, mám pravdu?"

Pohlédl na něj Julias velkýma očima a opět se lehce pousmál.

"Ach jo, tady ti optimismus nepomůže... jestli budu sežraný sám a nebo s tebou je přeci úplně jedno. Musíme být na pozoru, lesy jsou tady extrémně nebezpečné, obzvlášť takhle v noci. "

Otřel pot ze svého čela a když se zdálo, že je vzduch čistý, zasunul hůlku nazpět do kabátu.

"Jak moc daleko jsme od Bradavic?"

"Dost daleko na to, abychom tam došli až ráno, takže pohni, než se pro nás ta zrůda vrátí."

"

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.




What spell can this be? (Hogwarts legacy FF)Kde žijí příběhy. Začni objevovat