Don't Think, Just Do | Top Gun: Maverick (FF) |

1.

Zrovna vycházím z mobilheimu s kávou, v ruce. Jdu pomalým krokem a sleduji svého tátu jak si studuje návod na opravu letadla. ,, Dobré ráno miláčku." konečně si mě všimne a s úsměvem mě jde obejmout. ,,Dobré ráno tati." položila jsem kávu na stolek a obětí mu obětovala.

,,Zachvilku pojedeme na základnu. Dneska musíme zvládnout 9 machů." sedl si do svého křesla. ,,A jak tam budu platná já dneska?" podívala jsem se na něj tázavím pohledem. On se jenom začal šibalsky usmívat. ,,Dneska poletíš ty, zlato."

S otevřou pusou jsem na něj doslova civěla. ,,J-já? Opravdu můžu!?" Maverick se začal smát, hned jsem se k němu přidala, protože mi došlo že to myslí opravdu vážně. ,,Tak do sebe kopni to kafe a jdi se obléct. Já připravím motorku a pak vyrazíme." usmál se tím jeho dokonalým úsměvem.

*****************

Přijeli jsme na místo činu, všichni vypadli nějak divně. ,, Čau, o co jde?" zeptala jsem se. Coleman se na nás podíval smutným pohledem. ,,Máme příkaz ukončit činnost. Chtějí to tu zavřít. Prý jsme je zklamali. Nedosáhli jsme na 10 machů." překvapeně jsem na ně koukali. ,, Admirál Cain je na cestě sem to tu osobně zavřít."

Taťka se porozhlížel po letounu co stestujeme. Pak se najednou zastavil a koukl na ostatní. ,, Ale ještě tu není." podíval se na mě a pokračoval. ,, Chtějí 10 machů? No tak jim je dáme." všichni jsme si jen povzdechli a dali se do práce. Táta mi to z prvu nechtěl dovolit ale věřil mi, vysvětlil to klukům.

Šla jsem si tedy zaběhat na kontrolu stability a pak se oblékla. Měla jsem takový skafandr, jenže tátovu helmu. Vypadala jsem v tom dost vtipně. ,, Nemám rád když se jeden z vás takhle tváří." Coleman jde vedle mě a poučoval mě, ať nejsem jako táta. ,, Jinak se tvářit neumim."

Jenom zavrtěl hlavou a já nasedla do letadla. ,, Velíne, tady Darkstar. Slyšíte mě?" pořádně se uvelebluji v kokpitu. ,,Tady velín. Jasně a zřetelně. Slyšíš mě?" bože, Coleman zní vždy tak vtipně. ,, Jasně a zřetelně. Kontrola dokončena. Spouštím APU." zmáčknu čudlík.

,, Start levého motoru." a zvednu páčku levý motor. ,,Start pravého morotu." zvednu páčku pravý motor. ,, Muže na ranvej?" všichni zvednou palce na souhlas. ,, Můžeš na ranvej. " a pomalu vyrážím na ranvej. ,, Tady Darkstar. Potvrzuji přijetí informací Alfa." pomalu vjíždím na ranvej.

,, Darkstare, jeď na ranvej 21. Vítr 210° a rychlost 10 uzlů." usmívám se, protože mi dochází, že se to opravdu děje. ,, Teplota paliva v pořádku." ,, Velín potvrzuje." ,, Baterie 95%, tlak v kabině v pořádku." ,, Velín potvrzuje.",, Tady Darkstar připraven ke startu. Žádám volné stoupání do 180 metrů a víš."

V tento moment jsem byla připravena na ranveji. ,, Darkstare, ranvej a obloha jsou tvoje." pořádně se nadechuji a uklidňuji. ,,Tomboy, právě dorazil Cain, ještě je čas to odvolat." sklopila jsem pohled. ,, Víš jak dopadneš, když neposlechneš." pokyvovala jsem si pro sebe hlavou. ,, Vím jak dopadnou všichni kolem, když jo."

Coleman jenom svěsil hlavu. ,,Darkstar je připravená na vzlet." bylo chvilku ticho. ,, Potvrzuji." řekl poměrně sklesle. ,, Povoluji start. Zažehněte motory." podal rozkaz. ,,Motory, dobré. Teplota, dobrá. Palivo, dobré. Elektrika, dobrá. Řídící plochy, dobré." ,, Darkstare velín. Máš povoleny vzlet."

Usmívala jsem se radostí. ,, Pojď Kočičko. Poslední let." a ohla jsem s pákou. Začala jsem zrychlovat a pomalu stoupat. Vzlétla jsem a ohlédla se za Cainem, který stál u brány. Smála jsem se radostí. ,, Můžeš do výšky nad 180 metrů. Zrychly na 3,5 machů." vše jsem znovu skoukla. ,, Letím nad 180 metrů. Zrychluji na 3,5 machů."

Užívám si ten pocit. ,, Zapínám náporový motor." odjistla jsem pak páček a začala jsem zrychlovat ještě víc. Nejprve jsem si zvykala na viší tlak. ,,Emm.. Tomy, admirál Cain tě žádá-.",, Přikazuje!" skočil mu do toho Cain. ,, přikazuje ti aby jsi přistála."

V ten moment jsem věděla, že zábava může začít. ,, O pra - ry - si - la - rils - ad - ira - chci věřit - bližším se - k - os-." začala jsem se pro sebe culit. ,, Máme problémi s komunikací kvůli zakřivení zemského povrchu. Zemská boule. Nabídl vám někdo kafe?" všichni se určitě museli pochechtávat.

Obzvlášť táta na mě musel být pyšný, jak jsem se to odnej naučila, to provokování. Všechno jsem to ale hodila za hlavu a soustředila se na let. Začali se zvedat G a tím i reakce. ,, Teplota stoupá, reakce stále stabilní. Nic mi není." podala jsem informace.

Už jsem na 9 machách. ,, Nejrychlejší žena na světě." Pomalu to otáčím zpátky. A vidím zapadající slunce. Vzpomněla jsem si na strýce Goose. Tátovo nejlepší kamarád. ,, Stůj při mé strejdo Goosi." řekla jsem si spíše pro sebe. Pro tátu to byl a i teď je velmi důležitý člověk.

Pomalu ale jistě jsem zrychlovala a blížila jsem k nadzvukové zychlosti. Hned jakmile jsem ji prolomila jsem si všimla, že se čelní sklo přehřívá. Oznámila jsem jim to ale stále pokračovala k dosažení 10 machů.

Už jsem na 9,8 a drží se to už nějakou chvíli. ,, Kočičko ještě malý kousek." a stále jsem sledovala číslo. Stále nic. ,, Ještě kousek." a hned na to se číslo změnilo na 9,9. Už lehce naštvaně jsem drtila páku. Povrch se stále zahříval. ,,Tak pojď." teď už začínám být vážně nasraná. ,, Tak POJĎ!" zařvala jsem a skočilo tam 10,0.

Hned se mi ulevilo, myslím že se všichni začali radovat. A já taky ale nedala jsem to znát. Coleman mě s tátou určitě v duchu žádali ať to nedělám. ,, Jen... O maličko.. Víc." a v ten moment tam skočila jednička místo nuly. Stále jsem lehce přidávala na rychlosti.

Chytla jsem páku už oběma rukama a rychlo že zvyšovala. 10,2 machů. ,, Máš pořádně koule frajerko, to uznávám." v ten moment všechno začalo blikat, pípat a číslo se změnilo na 10,3 machů. Jenže začalo úplně všechno blikat na upozornění. ,, Tak to jsem posrala." a odešel mi pravej motor. Snížila jsem rychlost na minimum. Jenom jsem se stihla katapultovat a Darkstar vybuchla.

Z pohledu MAVERICKA

Neposlechla a udělala chybu, zrychlila až na 10,3 machů což už moc namohlo konstrukci. Vše se vymklo kontrole a najednou tma. Až teď jsem si uvědomil, do čeho jsem ji pustil a vyjekl. ,, Tomboy!" jenže zbytečně. Bez odpovědi.

Nikdo jsme nevěděli co s ní je. Jestli to přežila nebo ne. Začali se mi třást ruce. Coleman si toho všiml. ,, Mave, to bude dobrý, určitě přežila! Je to zkušená pilotka už." jenže to už mi tekla jedna slza po tváři. Nemůžu ji ztratit. Tohle bych už nezvládl.

Dokonce i admirál se o ní začal bát. Hned jsem ji začali hledat kde by mohla být. Jenže ona si nějak k sobě vzala vysílač a zapla ho. Díky bohu, je to holka moje šikovná. Je celá po mě. Nevím jestli to je výhra pro ni ale pro mě ano, vím aspoň tak zhruba, co od ní čekat.

,, Panebože, Mavericku. Vy máte takové štěstí s tou vaší dcerou." říká mi ne úplně nadšeně admirál. Jenom se na něj usměju a pak kouknu na monitor. Jednou mi ta holka umře a já se z toho už nevzpamatuji. Koukal jsem kam to jde. Nějaká malá vesnička, a nějaký penzion. Buď se zabije sama nebo ji zabiju já.