slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 27 - vítej zpátky, zmijozelko

,, Jak se opovažujete sem vstoupit, do mého domu, bez svolení" řekl rázně a já se na něj s úlekem otočila, připravena použít svou hůlku. Jeho výraz v obličeji se ale rázem změnil. Z naštvání v jeho obličeji a hlase se vyklubal zmatený a hlavně nechápavě pohled.
,, Co vás sem přivádí, slečno Jonesová?"

,, Jak víte-"

,, Oh, prosím vás. Samozřejmě, že vím, kdo jste. Vím o vás víc, než si myslíte." Řekl a začal si mě prohlížet. Z jeho výrazu jsem teď už nedokázala vyčíst nic. Absolutně nic. Prohlížel si mě ale s neobvyklým se zájmem. Velmi mě to znepokojovalo, protože jsem pořád nevěděla, jestli mě bude chtít zabít, dát smrtijedům nebo rovnou Voldemortovi. Hůlku v ruce jsem stiskla pevněji.

,, Není divu, že vy nevíte, kdo jsem. Můj bratr se o mě jistě nezmínil. A už vůbec ne o naší sestře." rukou ukázal na obraz mladé ženy.

,, Kdo tedy jste? Kdo je váš bratr?" zeptala jsem se třesoucím se hlasem. V povzdálí jsem slyšela i hlasy smrtijedů, kteří se mě stále snažili najít.

,, Mé jméno zní Aberforth Brumbál." oznámil mi a já vykulila oči.

,, Vy jste... Jste Brumbálův bratr, že ano?" optala jsem se pro jistotu. ,, A ta dáma na obraze.. To je Vaše sestra Ariana." došlo mi. Sklopila jsem hůlku a vydechla jsem. Trochu se mi ulevilo, ale ještě stále jsem neměla vyhráno.

,, Ano, správně. A teď mi řekněte, co tady chcete vy." Vyprskl a já se snažila zvednout si sebevědomí. Snažila jsem se působit víc hrdě, i když jsem pořád měla velký strach.

,, Musím se dostat do Bradavic, do hradu. Musím se pokusit vymyslet způsob jak zastavit mého otce a najít viteály. Pomoct Harrymu jej porazit. Jen to je jediná šance jak porazit zlo jednou pro vždy a zabít Voldemorta." řekla jsem sebevědomě a Aberforth se zasmál. Přijdu mu k smíchu?

,, Omluv mě, ale.. Jste ještě děti. To bylo něco, co Albus nikdy nedokázal pochopit. Chtěl po vás, abyste ho zastavili, abyste se mu postavili, i když věděl, že to nedokáže ani on sám. Právě proto. Lhal vám a manipuloval s vámi."

,,Věřila jsem mu... A Harry taky." nenechala jsem se odbít.

,, Pche. Muži, který vám tolik let lhal? O Vaši rodině, původu, rodičích? Nepřijde vám to směšné?"

,, Jediné, co mi nepřijde směšné je zlo, které Voldemort stihl napáchat, kolik lidí kvůli němu přišlo o život! Má matka... Pokud tady je šance ho zastavit, chci ji." řekla jsem sebejistě a Aberforth pokýval hlavou a pokrčil rameny. Nic mi ale neřekl.
,, Prosím, pokud tady je nějaká možnost se nepozorovaně dostat do hradu, pomozte mi. Prosím." sepjala jsem ruce v gestu o pomoc a doufala jsem, že s tím bude souhlasit. On si povzdechl a opět pokýval hlavou. Nadechl se k odpovědi, na kterou jsem čekala a ve kterou jsem tolik doufala.

,, Dobrá. Pokud to tak chcete. Je už jen jediná cesta do hradu, která je nehlídaná." řekl a rukou pokynul k ženě na obrazu.
Ta se na mě ještě naposledy usmála, než se její obraz otevřel a odhalil tunel, který měl údajně vést do hradu. Doufala jsem, že to tak je. Byla to moje poslední možnost.

-

Ještě než jsem otevřela dveře, které mi měly otevřít cestu k hradu, zhluboka jsem se nadechla. Netušila jsem, kde se ocitnu, jestli to bude někde v zákoutí či všem na očích. Doufala jsem jen v to, že mě nikdo nespatří.

Dveře se otevřely a já z nich pomalu vyšla. Slyšela jsem hlasy, které ale utichly jakmile jsem se ocitla v místnosti. Rozhlédla jsem se a spatřila jsem samé známé tváře. Stres a strach mi spadl z hrudi a já konečně mohla svobodně dýchat.

,, Charlotte?" uslyšela jsem ten jemný, známý hlas. Okamžitě jsem se rozběhla za svou kamarádkou.

,, Lenko! U Merlina, jsi tady!" skočila jsem jí okolo krku a pevně jsem ji stiskla. Skoro se mi až vehnaly slzy do očí, jak jsem byla ráda, že jsem zpět.. že je ona tady. Byl to neuvěřitelný pocit.

,, Vítej zpátky, zmijozelko" dal mi Neville ruku na rameno a já se na něj usmála. Nikdy jsem se s nikým z nich moc nebavila, kromě Lenky, ale i tak proti mně nikdo nic neměl.

,, Jak jsi se ale dozvěděla o této tajné chodbě?" zeptal se udiveně jiný nebelvírský kluk, jehož obličej byl posetý ranami a jizvami. Ale nebyl jediný. To mě velmi znepokojovalo. Co se tady děje?

,, Byla to náhoda, šťastná náhoda. Utíkala jsem před smrtijedy. Naštěstí jsem je setřásla a vběhla jsem omylem do Aberforthova domu. Pomohl mi." vysvětlila jsem v rychlosti.

,, Hlavně, že jsi tady, a v pořádku." řekla Lenka a opět si mě přitáhla do objetí.

-

Po první strávené noci na hradě přišlo ráno a s ním i rozhodování, co dál. Věděla jsem, že musím najít Draca a zároveň zůstat v nepovšimnutí tak dlouho, jak to jen půjde. Nejlépe pořád. Neměla jsem úplně plán b a Harry v Bradavicích ještě stále nebyl. Doufala jsem, že tu bude. A stále doufám, že přijde.

Ostatní studenti mi pomohli najít nějaký starý nebelvírský hábit, který jsem si půjčila a oblékla, abych splynula. Vysvětlili mi, jak to teď v Bradavicích chodí. Bylo to strašné. Všechny ty jizvy, rány, které měli, byly od učitelů. Byly to tresty. Skoro jsem tomu nemohla uvěřit. Jak někdo může tohle povolovat? Navíc... Snape. Snape, ten samý Snape, co byl pro mě jako otcem, tohle všechno dovoloval. Nepoznávala jsem ho, ani zdaleka. Asi to všechno zlo, co v sobě měl, nechal pouze vyplout na povrch. Proč by někdo tak krutý, jako on, měl žít v přetvářce?

Bylo mi řečeno, že Draco ve škole je. To byl pokrok. Potřebovala jsem se ale dostat k němu, nepozorovaně, nenápadně a hlavně o samotě. Museli jsme vymyslet, co dál. To bylo teď důležité pro naše budoucí činy.