Neodcházej

1

Každý, kdo mě vidí mě obchází velkým obloukem. Není to kvůli mému jménu, ale kvůli tomu jak vypadám.

dlouhé rudé vlasy.

Tmavě červené oči.

Světlou pleť.

Ale to nejhlavnější.

Vidím duchy.

Jsou všude kolem nás.

Bavím se s nimi a je mi jedno, že mnou všichni pohrdají.

Ale nikdy jsem nepotkala nějakého, který by vypadal jako živí.

Stála jsem v pokoji s otevřenou pusou do kořán.

V mém pokoji stál polonahý kluk!

Tričko mu leželo u nohou a na sobě měl černé roztrhané džíny.

Jeho krátké hnědé vlasy mu trčely do stran.

Otočil se mým směrem a mě začali brnět ruce.

Jeho oči. Byly dokonalé. Zelenohnědá barva se mu hodila k vlasům.

Celou tu dobu jsem na něj čuměla.

Pomalu šel ke mě a vzal mi jeden pramen vlasů do ruky.

Trhla jsem sebou a pramen mu sklouzl z ruky zpátky na moje černé tílko.

,,co tady chceš?!'' Vyjela jsem na něj.

,,jdu kolem a zrovna jsem po cestě zahlédl zajímavou dívku se zelenýma očima. Tak jsem šel jejím směrem a jsem tady.''

Civěla jsem na něj jako na přízrak.

Byla jsem celá červená od toho jak byl neustále nahý.

,,jak dlouho tu máš v plánu zůstat?''

Chvíli něco počítal na prstech a pak se na mě zazubil.

Zježila jsem se.

,,Tak rok. Možná dva.''

,,cože?!'' To nemyslí vážně?!

Šla jsem k němu rychlím krokem a chtěla jsem ho chytit za rameno, ale moje ruka i celé tělo prošlo tím jeho.

Dopadla jsem na svoji neustlanou postel a přitom jsem si něco zapíchla do břicha.

,,Jsem duch. Toho sis už mohla všimnout. Dotknout se mě můžeš jen když budu chtít já.''

,,Fajn! Můžeš tady zůstat, ale pokud mě nasereš tak tě zabiju!'' Vytáhla jsem si tužku z břicha a vyskočila jsem na nohy.

,,jak to že vypadáš jako živí?'' Zeptala jsem se ho už trošku klidněji.

,,Ani nevím.'' Šla jsem do kuchyně a nalila jsem si do sklenice vodu. Napila jsem se ji a ledová tekutina mi ztekla do krku. Něco se dotklo mého ramene a já se na něj prudce otočila.

,,Ty idiote!'' A vylila jsem na něj obsah co mi zbil ve sklenici. Se sklenicí jsem bouchla do stolu a odkráčela jsem do svého pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a lehla jsem si do postele.

,,Vypadni.." řekla jsem s hlavou v polštáři.

,,nechci" pohladil mě po vlasech a já hned vyskočila na nohy a seskočila jsem z postele. On se uvelebil na mé posteli a ruce si založil za hlavu.

,,To je moje postel!"

,,Už ne. Jaké je tvoje jméno?" Jaká to drzost!

,,Avea a ty?" řekla jsem podrážděně.

,,Sebastian. Jak to že můžeš vidět duchy a mluvit s nimi?'' sedl si a zády se opřel o stěnu. Vzdychla jsem si a šla jsem si sednout k němu.

,,To nevím. Mám to už od malička. Ale všichni byli takový průhledný, ale ty...ty jsi jako živí...plný barev.." podívala jsem se na něj a prohlédla jsem si ho.

Chvíli jsme takhle seděli než mi něco došlo.

Podívala jsem se na něj a všimla jsem si že se mi divá na hrudník. Tak proto byl celou tu dobu ticho.

,,TY!!"

,,Počkej vysvětlím to!" ale to už jsem se na něj vrhla bez toho, aby mě napadlo, že se ho vlastně nemůžu ani dotknout.

Takže tím pádem jsem sletěla z postele. Chtěl mě chytit, ale minul a spadl na mě.

Když jsem otevřela oči celá jsem zrudla. Jeho ruka ležela na mém prsu a aby toho nebylo málo tak ho zmáčkl!

Zrudla jsem ještě víc a můj reflex byl, že jsem ho kopla do rozkroku.

Svalil se vedle mě v křečích a já jsem se rychle zvedla a běžela se schovat do koupelny. Zamkla jsem na dva západy a svezla jsem se na kolena.

,,Otevři dveře..prosím.."

,,NE!! Vypadni od tuď!" křičela jsem a po tváři mi tekly slzy. Nesmím brečet! Slíbila jsem si že od toho dne nebudu brečet! Že na to zapomenu!

,,Aveo?" zvedla jsem uslzený obličej a uviděla ho stát přímo před sebou.

Zvedla jsem se a utřela jsem si slzy.

,,Zapomeň na to co jsem řekla. Můžeš tu zůstat, ale teď mě nech chvíli samotnou."

Otočila jsem se k němu zády a šla jsem otevřít dveře. Když cvakli vyšla jsem ven a lehla jsem si na postel. Přikryla jsem se a pomalu jsem usnula.

Je mi jedno co teď dělá. Hlavní je usnout a zapomenout na to co se dnes stalo.

Bude to stejný jako předtím? Ne. Nesmí to tak být. Přece jsem si slíbila, že už se nikdy do nikoho nezamiluji. Tak proč on? Proč jsem si vybrala zrovna jeho?

Takže další nová povídka. Na obrázku máte Aveu. A snad se vám první díl líbil. Předem nevím kolik bude mít tato povídka dílů..