trust - //kim taehyung//

trust

Do bytu vlétne jako hejno splašených havranů černovlasý mladík. Taehyung svou brašnu odhodí do kouta, kamsi do tmy, kde možná i něco shodí. To ho ale pro šero jak v jeho mysli, tak všude okolo, příliš nezajímá. Temno si s sebou vlekne až do své ložnice a spadne mezi rozbouřené vlny bělavých peřin.

Definitivně nejhorší den jeho života, jak se zdá, snad nikdy neskončí.

Smůla se ho již od rána drží jako bouřkové mračno, jež jen co překročil práh svého bytu, začalo plakat neštěstí. Přesně jako jeho zoufalstvím potemnělé oči právě nyní.

Stočí se směrem k polštáři, možná aby se na své mračno nemusel dívat. Myslel si, že to zvládne, rodiče na ně byli tak moc pyšní. Pokaždé, jen co spatřil ten hrdý úsměv na jejich tvářích, jeho mysl se dmula pýchou a svědomí čímsi zvláštním, co nikdy nedokázal popsat. Až se tohle dozví, budou tak moc zklamaní. Poslední myšlenka protrhne slzavé hráze a on opravdu začne plakat. Vzlyky tak mocnými, že se je ani nesnaží tlumit. Před kým taky? Nikdo ho nemůže slyšet.

Co kdyby... se ale přece en někdo takový našel?

„Proč pláčeš?" ozve se dunivě za zdí a mladík sebou cukne. Byl si jistý tím, že za stěnou se již žádný byt nenachází. Hlas nasycený starostí a barytonovými tóny zní přesně jako něco, co nyní potřebuje slyšet. Jako záchranné lano hozené odkudsi ze tmy. Přisune se blíže ke stěně, až se k alabastrovému povrchu havránci úplně přitisknou. Mlčí, tak náhlá změna sledu událostí mu sebrala veškerá slova z úst. Po chvíli se ale hlas ozve znovu:

„Slýchávám tě plakat často. Takhle nepláče někdo, koho nic netíží."

Konečně se zjevil člověk, který si všiml, co stojí za všemi slovy chvály a hrdosti, i když to byl člověk pro Taehyunga naprosto neznámý. Stojí za nimi pouze obyčejná lidská bytost, úpěnlivě se snažící ta slova nezklamat. Proto se ozve nazpět. Ne zrovna protože by příliš chtěl, ale spíše aby dal druhé straně najevo, že ho zájem o jeho osobu svým způsobem potěšil. Odkašle si a jeho hlas, škvíkavý a zadrhnutý, jako by nepromluvil celou věčnost, slabě odpoví:

„Zklamal jsem, vyhodili mě z práce."

Cizinec na druhé straně stěny mlčí. Stihnul snad svými slovy zklamat i jeho? Čekal něco méně banálního? Pro ostatní sice mohla být taková věc banalitou, ale jemu přišla tato ztráta jako konečná. Ztráta života, který ani nebyl jeho vlastní. Znovu chce id stěny vstát, odejít pryč. Tenor ho v jeho krocích zastaví:

„Možná se cítíš zoufalý, protože nechceš zklamat všechny okolo sebe. Pomyslel jsi na to, jak sebe můžeš klamat celou dobu?"

Nepomyslel. Ani na jedinou setinu vteřiny nechtěl sejít z cesty chvály, až se úplně odloučil od cesty, kterou by šel on sám, aby byl šťastný. Obětoval své vlastní štěstí pro dobro druhých a až pořádné postrčení vůči propasti mu pomohlo si začít uvědomovat fakta. Cizinec pokračuje, nečeká odpovědi. Jen mu opatrně sděluje celý svůj názor na onu věc.

Několikero večerů spolu rozmlouvají a hledají řešení problému. I když černovlasý ke svému rozhodnutí došel, stále pátrá, ale po něčem trochu jiném, po někom. Po tom cizinci, co má svatou trpělivost držet záchranné lano. nejspíš to musí být někdo, kdo si již podobnou věcí prošel, nějaký stejně zlomený mladík. Jeho pátrání vystaví stopku až realita, musí začít jednat, jinak o svůj byt i zdvořilého souseda přijde. Jenomže... možná by nebylo tak hrozné zahodit ty čtyři stěny své stísněné ložnice a rozlétnout se do světa. I cizinec mlčky s jeho nápadem souhlasí.

V den stěhování položí své věci přece práh svého naštěstí bývalého bytu a rozejde se hledat sousední dveře. Někdy se vlastně nepokusil pátrat jinde než ve své představivosti, možná aby nezklamal svá očekávání. Při klepání na dveře ale jeho kloubky nedopadnou na dřevěný povrch, zašustí o list popsaného papíru. I mladík na druhé straně se rozhodl začít znovu, jinde. S poděkováním vtisknutým do kousku bílé stránky. Tak rád by mu též poděkoval, zachránil ho před propastí, aniž by si navzájem sdělili svá jména. Dle slov na papíře se očividně drželi navzájem nad spáry svých temných démonů.

Kdo ho ale celou dobu držel se nejspíš nikdy nedozví.

- a/n -
Říkala jsem si, že ta slohovka na češtinu je celkem fajn na to, abych ji nechala jen tak ležet, a tak jsem ji trochu poupravila a dávám ji sem! Kdo si myslíte, že k Taemu za stěnou mluví? Můžete mi házet tipy do komentáře!<3 Za vote taky budu ráda <:

-Nikk