VYVOLENÁ - Draco Malfoy

III

Druhý den jsem se vzbudila kolem půlnoci. Celou noc jsem měla zvláštní vidiny kvůli kterým jsem nemohla spát. Bylo to tak skutečné až jsem z toho měla husí kůži.

Byla ještě tma a já už ani nezkoušela usnout a proto jsem se šla projít po hradě.

Došla jsem na astronomickou věž kde jsem si sedla na zem a pozorovala nádhernou noční oblohu. Svit měsíce ozařoval moje havraní vlasy které čechral jemný vánek. Pozorovala jsem měsíc a hvězdy. Uslyšela jsem kroky a tak jsem se otočila. Byla to Lenka.

,, ahoj, co tady děláš? " zeptala se s tím jejím jemným hláskem.

,, nemohla jsem spát a tak jsem se šla projít " stručně jsem jí to vysvětlila protože jsem nepotřebovala mluvit o mých vidinách a nočních můrách které jsou většinou o mém otci. ,, a co tady děláš ty? " prolomila jsem po přemýšlení ticho které mezi námi panovalo.

,, bývám náměsíčná " řekla jenom a sedla si vedle mě.

Takhle jsme tam společně pozorovali hvězdy. Byl to krásný večer, sice Lenku zas tak tolik neznám ale přijde mi jako v pohodě holka.

Už začínalo svítat a tak jsme se obě zvedli a rozloučili se. Potom jsme šli obě na svoje pokoje. Byla jsem skoro u pokoje když jsem v tom spěchu (Ano nestíhala jsem) narazila do kolemjdoucí holčiny.

,, promiň " omluvila jsem se hnědovlásce která měla skoro stejný vlasy jako Luisa akorát dlouhé.

,, to je dobrý " řekla a zvedla si učebnice ze země. ,, počkat ty jsi... " zarazila se.

,, jsem Stefania Riddleová " jak jsem to dopověděla tak se na mě překvapeně podívala.

,, ty jsi vážně jeho dcera?! " vyděšeně se zeptala.

,, ano jsem ale nejsem jako on " uklidnila jsem ji a usmála se.

,, Jo jinak jsem Pansy Parkinsonová " představila se mi konečně bruneta. ,, a už by jsme měli jít na hodinu jinak nás Mcgonagallová přerazí " usmála se Pancy a následně odešla s vřelým úsměvem.

Já si rychle šla pro učebnice a běžela chodbou až k učebně kde byli už úplně všichni.

,, jdete pozdě slečno Riddleová " upozornila mě hned profesorka Mcgonagallová.

,, omlouvám se profesorko " omluvila jsem se a šla si sednout na jediné volné místo, bohužel vedle Malfoye.

,, ještě jeden pozdní příchod a strhnu vaši koleji body " oznámila ještě nakonec a ja jenom kývla hlavou na souhlas.

Otevřela jsem si učebnici a začala si číst látku ale to by mě nesměl vyrušit hlas bloňdáka.

,, držel jsem ti tu místo " otočil se ke mně a usmál se

Bože ten jeho úsměv

,, neprosila jsem se o to Malfoyi " protočila jsem očima.

,,  každá by vedle mě chtěla sedět tak buď rada že tu sedíš zrovna ty " pronesl arogantně.

,, no tak já rozhodně vedle takového arogantního blbce jako si ty sedět nechci " dořekla jsem to a falešně se na něj usmála.

,, tak takhle si mi řekla naposledy " vykřikl snad přes celou třídu.

,, pane Malfoyi " křikla po něm profesorka a blonďák hned zareagoval. Potom na mě hodil naštvaný pohled který jsem ignorovala.

Hodina skončila. Zvedla jsem se ze židle a učebnice jsem si vzala do ruky.

,, musím s tebou mluvit " řekl blonďák chladně až mi z toho projel mráz po zádech.

,, o čem? " zajímala jsem se. Draco ke mě přišel blíž a přimáčkl mě ke zdi. Nahnul se ke mě a koukal mi do oči. Propaloval mě šedýma očima a já se v nich už definitivně ztratila.

,, už nikdy mi tak neřekneš " pošeptal mi do ucha ,, a teď to odvolej " jeho hlas byl plný zlosti. Děsil mě.

,, neodvolám něco co je pravda " řekla jsem a po odpovědi jsem byla přitlačená ještě víc na zeď. ,, vím že mě chceš dostat do postele ale to se ti nepovede Malfoyi " křikla jsem už ze zlostí a blonďák se zarazil.

,, j-jak to víš?! " nervózně se zeptal a pohled stočil ke svým botám.

,, slyšela jsem vás " řekla jsem a odtáhla se od něj ,, a teď mi dej pokoj " s těmito slovy jsem odešla ze třídy kde jsem nechala kluka s platinovými vlasy stát.

Celou cestu do knihovny jsem přemýšlela co se pravé teď stalo v učebně. Tak nebezpečné blízko u mě byl a moje srdce mi malém vyletělo z těla, tep se mi zrychloval když byl u mě blízko a já cítila jeho nádhernou jablečnou vůni kterou jsem si uchovala v paměti. Kdyby jenom věděl co semnou jeho přítomnost dělá. 

Co když ho miluju?!

Blbost! Nemiluju ho spíš naopak nenávidím ho. Zase si něco nalhávám.

Přišla jsem ke knihovně kde na mě už čekala nedočkavá Luisa.

,, no kde jsi? " začala hned moje hnědovlasá kamarádka.

,, chvilku jsem se zdržela v učebně nic víc " samozřejmě jsem ji nechtěla říct nic o tom co se stalo s Dracem.

,, hlavní je že si tady " ujmula se slova zase Luisa a šla si sednout ke stolu kam jsem si za ní šla přisednout.

,, proč jsi mě sem volala Luiso? " nevěděla jsem proč jsme zrovna v knihovně když vím ze Luisa knihovnu úplně nenávidí a nikdy by sem dobrovolně nešla.

,, potřebuju pomoct s lektvarama " řekla. ,, propadám a vím že tobě jdou a baví tě " dodala ještě a já se na ni usmála.

Má pravdu. Lektvary jsou můj nejoblíbenější předmět a taky je to jediný předmět který mě baví. Mohla bych říct ze v lektvarech jsem nejlepší z celého zmijozelu.

Bruneta mi ukázala všechno co chtěla vysvětlit. V knihovně jsme byli asi dvě hodiny ale abych byla upřímná nebylo to tak špatný naopak to uteklo docela rychle.

Skončili jsme a vydali se společně do našeho pokoje. Po cestě jsem viděla někoho sedět na zemi v nejzapadlejší chodbě co škola vůbec má neřešila jsem to dokud jsem nespatřila v měsíčním světle ty platinové vlasy. Seděl tam Draco a hlavu měl ve dlaních. Vypadal smutně.

Co se stalo?

~~~

931 slov