They met in the book. /Larry

Část druhá - Chladná dlaň.

Celý den v práci přemýšlím, co to mělo znamenat. Blouzním snad z mé samoty?
I vedoucí si všiml, že jsem celý den nesvůj. Vážím si toho, že se zajímá o můj psychický stav, ale nemůžu mu říct včerejší zážitek s onou knihou.

Při příchodu z práce mě opět vítá Alex. Zamňouká, aby mi připomněl, že je čas na kapsičku, kterou dostává k večeři. Mířím proto do kuchyně a ze skřínky jednu vytahuji. Vtlačím půlku do jeho misky a druhou polovinu dávám do lednice. Než se otočím zpět, Alex už skáče na linku a pouští se do jídla. Masíčko lítá všude. Má ho dokonce i na hlavě. Jemně hladím jeho záda a on tiše vrní do svého mlaskání. Namočím hadr a když na lince zbyde jen prázdná miska, umyji mu zbytky zamotané do srsti. Olízne mi vděčně ruku a utíká z místnosti.
Zasměji se nad chováním toho malého uličníka a jdu si udělat čaj.
Při čekání na uvařenou vodou se zajdu převléknout do domácího oblečení. Zaslechnu kapky dopadající na okno. Venku prší.
Jsem nadšený. Čaj, déšť, kniha a Alex vrnící na mém klíně. Při čtení knihy neustále myslím na temnotu a oči. Čtu dále, ale nevnímám obsah knihy. Při otáčení stránky se jemně říznu, ale z prstu mi teče krev. Oči se mi klíží.
Zase ten chlad, trhnutím se zase zvedám z postele v temné místnosti. Okamžitě mířím k dveřím a otevírám je.
Nyní už tak těžké nejsou. Nepřemýšlím a při pohledu na zjizvenou ruku k ní napřahuji a chytám jí. Vážně bezmyšlenkovitě. Tahám za ní. Dlaň plná mozolů, ale přesto tak jemná, ale chladná. Přijde mi, že nepatří k živému tělu. Stále za ní tahám. Dávám do toho veškerou sílu. Až nakonec končím na podlaze pokoje a dopadá na mě těžké tělo. Bolestí zakňučím, ale tělo ležící na tom mém tiše zašeptá: ,,Jak ?"
Cítím neodolatelnou vůni a chuť si tělo přitáhnout ještě blíže i skrz chlad a bolest pulzující mým tělem.

Zase se zmatený vzbudím, tentokrát v mém pokoji. Byl jsem v tom snu ještě kratší dobu, než minule.
Alex na mě znuděně zvedne pohled, když hlasitě zanadávám.
Z prstu pár kapek krve ukáplo na knihu. Do písmen se vlévá červená barva a ničí knihu. Naštvaně ji odkládám vedle sebe a Alexe zvedám ze svého klína a pokládám do peřin. Prst si vydezinfikuju a nalepím náplast s kočičkou, aby to tolik nebolelo. V hlavě mám naprostý chaos.
Je to sen nebo paralelní svět?