Choť [John Sheppard/Todd] ✓

Choť

„Odveďte ho do mé kajuty!" tak zněl prostý rozkaz wraithského velitele Úlu, který se na sobě pokoušel nedat znát žádné překvapení, byť nerozuměl tomu, jak se Johnu Sheppardovi zdařilo vniknout nepozorovaně na jeho křižník. Fascinovaně pohlížel na omráčenou tvář, která se v ocelovém světle lodi vyhlazovala a veškeré starosti z ní sestupovaly do neznáma.

Shepparda přidržovali v podpaží dva vojáci, kteří se na velitelův příkaz dali do pohybu a o malou chvíli později již pokládali vysíleného vojáka na lůžko v Toddových komnatách. Organické dveře se za nimi v tichosti přivřely a velitel s podplukovníkem osaměli.

Wraith si přisedl k Johnovu boku a odhrnul mu vlasy z čela, zaměřujíc svou plnou pozornost na jizvu, která se skvěla nad jeho levým obočím. Naposledy se s ním střetl před dvěma týdny, kdy společně odráželi útok nepřátelských Replikátorů na jedné z hojně obydlených planet.

Jejich spojenectví ještě stále působilo chatrně, nicméně přinášelo své ovoce. Spolu s aliancí osmi mateřských lodí, Daedalem a Orionem zničili a infiltrovali už tucet vesmírných plavidel, proto bylo s podivem, kde se tu velitel vojenských obranných sil Atlantidy, John Sheppard, vzal, aniž by jej zaregistrovaly úlové senzory. Kdyby se předem ohlásil, mohl si ušetřit nepříjemnosti.

Bělovlasý přivřel oči a myslí se otřel o vědomí svých podřízených, kteří na můstku právě chystali úpravy venkovních senzorů a úlových štítů. Jakmile se s nimi spojil, rozhodl se jim zadat nové instrukce, týkající se Sheppardova okamžitého návratu na Atlantidu a zároveň jim oznámil, že se zdrží déle, než původně zamýšlel a dohlédne na jejich nezvaného hosta osobně.

Jeho člověk by se mohl po znovunabytí vnímání pokusit utéct v zápalu milného přesvědčení, že je v nebezpečí. Příliš nedůvěřoval ani svým Wraithům na křižníku, kteří by si mohli špatně vyložit, že se jim po palubách volně toulá nezakonzervovaný člověk, jenž by v příhodný čas mohl působit jako lákavá svačina.

„Todde?" Wraith zbystřil a jantarové oči zasekl do podplukovníka, který dezorientovaně těkal pohledem po velké místnosti a po přikrývkách, v nichž byl zabalený jako v zámotku. Vyprostil se z nich, pokoušejíc se nalézt svou zbraň, neměl však štěstí. „Kde je moje...?"

„Neměj strach, z bezpečnostních důvodů ti byla zbraň odejmuta. Vrátím ti ji ve chvíli, kdy mi vysvětlíš, jak ses dostal na mou loď. A také samozřejmě, jaký je důvod tvé neohlášené návštěvy." John znachověl.

„P-přistál jsem Jumperem v hangáru, když se šipky vracely ze sklizně." Přiznal lehce ostýchavě a podrbal se na zátylku. V hlavě mu hučelo jako po kocovině a došlo mu, že jej nejspíše někdo omráčil pořádnou peckou do hlavy při souboji zblízka. Z jakého důvodu bojoval? Nevzpomínal si.

„Hlava?"

„Co?" nepřítomně se posadil a spustil ruku zpět na pokrývku. „Ne, nic to není. Nic, s čím by sis musel dělat starosti."

„Mohu ti ulevit," navrhl muži konverzačním tónem.

„Ulevit?" nejprve John jeho návrhu nerozuměl, vmžiku se však vzpamatoval a duhovky se mu rozzářily pochopením. „Ne, to ne, díky. Je to jenom hlava, odezní to." Trval si na svém podplukovník a přisunul se blíže k vůdci wraithské aliance, neboť jej toužil popadnout za ruku, kterou se opíral za zády. Todd mručivě zavrčel a svou krmnou rukou objal Sheppardovy zkřehlé prsty.

„Proč jsi tu?" zeptal se napřímo.

Muž by lhal, kdyby tvrdil, že ho sem poslalo letectvo Spojených států a dokonce by se vyhýbal pravdě i v případě, že jej sem poslala Samantha Carterová kvůli vyjednání nových podmínek. Ne. Důvod jeho návštěvy byl o něco osobnější.