slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 26 - návrat čeká

,,Proč bys měla umřít?" zeptala se mě nechápavě a já se s otazníkem v očích podívala na Draca, ten jenom lehce přikývl. Nechtěla jsem přidělávat problémy dalším lidem, ale možná Narcissa o tom bude něco vědět. Doufám, že Voldemort nemá zásoby Veritaséra. Jinak bych si to nikdy neodpustila.

,,Pán zla před lety stvořil viteály, do kterých vložil kusy svojí duše. A jedním z viteálů jsem i já. Pokud se má Pán zla porazit, půjde to, jenom když se zbavíme všech viteálů. A já potřebuji vědět, jestli musím zemřít nebo jestli by to šlo i jinak... " vysvětlila jsem jí, přičemž jsem pohledem jezdila mezi podlahou a lemu její noční košile. Narcissa si povzdechla a
obličej v zoufalství složila do dlaní.

,, Myslela jsem si, že to přijde. Proto ti nic neudělal. Skoro jsem už začínala marně věřit, že v sobě Pán zla přeci jen ukrývá kousek lásky ke své dceři. Ale mýlila jsem se, očividně... " povzdechla si, ale pak se na nás podívala. Chvilku byla ticho, pak vzala svíci, aby bylo vidět na cestu a pobídla nás, ať jdeme za ní.

Potichoučku jsme vyšli z pokoje a mířili jsme za Narcissou, aniž bych já nebo Draco tušili, kam jdeme. Měla jsem strach, ale Narcissa mi dávala pocit jistoty. Nevím jak nebo proč, ale cítila jsem se trochu bezpečněji. Narcissa nás vedla dlouhou chodbou někam do velikého sálu, kde na konci vedle hlavních dveří byly ještě jedny menší. K těm jsme mířili.

Narcissa vytáhla hůlku a zaříkadlem dveře odemkla. Před námi byla jen černočerná tma a my neviděli ani na krok. Rozsvítili jsme své hůlky a vešli jsme do dveří. Místnost byla malá, trochu zatuchlá, ale plná knih. Narcissa dveře zavřela a začala hledat v regálech.

,, Když jsem ještě studovala v Bradavicích, o rozpolcení duše jsme se učili v obraně proti černé magii. Bylo to povinné téma, které se ale během let z učebního plánu vyřadilo a všechny učebnice se přesunuly do oddělení s omezeným přístupem. Naštěstí.. " odmlčela, když vytahovala jednu knihu z regálu, ,,... Jsem byla v dobrém ročníku a učebnici jsem si ještě mohla nechat. Myslím, že odpověď najdeš tady." usmála se na mě vlídně a já si knihu s úsměvem převzala. I když jsme byla nervózní, co se z ní dozvím, byla jsem ráda, že jsme se hnuli z místa. Hned jsem v knize začala listovat, ale Narcissa mě přerušila.

,, Tady ne, děvče, je to riskantní. Každou minutou, co tady strávíš, jenom riskuješ. Je na čase abys šla a tu knihu si vem s sebou." řekla mi a já přikývla. Opět jsme se všichni vyplížili ven a zapluli jsme do Dracova pokoje.

,, Půjdu už spát, ale doufám, že v té knize najdeš, co potřebuješ. Vím, že Dracovi na tobě záleží. Hlavně se tady ani v okolí nezdržuj. Myslím, že Pán zla dokáže vycítit tvoji přítomnost. Není to ani trochu bezpečné. Hodně štěstí, děvče" řekla Narcissa, otočila se a zmizela za dveřmi. Vydechla jsem a snažila jsem se všechno v klidu zpracovat. V ruce jsem držela dost možná klíč k vyřešení mých problémů, ale teď jsem hlavně potřebovala zmizet. Knihu jsem si hodila do batohu a ten jsem si hodila na záda a byla jsem připravena se s Dracem rozloučit.

Když jsem se na něj otočila, chystal si nezbytné věci. Zarazilo mě to.

,, Draco? Co to děláš?" zeptala jsem se ho nechápavě. Draco všeho na chvíli nechal a udělal krok ke mně. Chytl mé ruce a přitáhl si mě blíž.

,, Co asi? Chci jít s tebou" zašeptal a já v tu chvíli myslela, že mě klepne. Odtáhla jsem se a jeho ruce jsem pustila.

,, Zbláznil ses? To přece nemůžeš! Za prvé by tě všichni hledali, za druhé tě Voldemort stejně najde kvůli tetování a za třetí všem bude jasné, že jsi se mnou! Navíc já ani nevím, kam půjdu a-" Draco mě přerušil tím, že mi dal ukazováček na rty. Zakroutil hlavou.

,, Vím, že je to risk, ale já chci být s tebou, Char. Musíme něco vymyslet, protože chci být s tebou, chci ti pomoct a chci si tě hlídat. Ne, že bych nevěřil, že to nezvládneš, ale chci si být jistý, že jsi v pořádku. Musíme vymyslet něco, kde nikdo nebude nic tušit. Místo, kde nás nikdo nenajde... " dořekl Draco a vyrazil mi tím dech. Nikdy jsem nečekala, že by kvůli mně byl ochotný tolik riskovat. A přitom teď přede mnou stál a skoro prosil o to, abych ho vzala s sebou, ať jdu kamkoliv. Bylo mi jasné, že je jen jedno místo, kde by nikdo nemusel nic tušit, kam stejně potřebuju jít a kam má namířeno i Harry. Možná to nevyjde, ale za zkoušku nic nedáme.

,,Draco, napadlo mě jedno místo, kde by to možná, možná mohlo vyjít.. " začala jsem přemýšlet, jak přesně bychom to udělali.

,, Kde? Jaké místo?" Draco byl nedočkavý a čekal na moji odpověď.

,, Půjdeme do Bradavic. Ty řekneš, že se tam chceš vrátit, kvůli studiu, a bla bla bla, a já se tam vrátím svou vlastní cestou. Stejně tam míří trio a teď bude nejlepší, když všechny... Viteály.. Vyřešíme naráz" sdělila jsem mu můj jednoduchý plán a výraz v jeho obličeji mi jasně naznačil, že není proti.

Kdybych tehdy věděla, do čeho se hrnu, nevím, jestli bych z návratu do Bradavic měla takovou radost.