His Secret Bodyguard // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 2

Nevěděla jsem, co dělat. Nevěděla jsem, jak dostat Harryho z pódia, abych nezpůsobila scénu.

Stiskla jsem sluchátko.

„Co chceš, abych udělala?" zeptala jsem se, snažila jsem se znít tiše, ale taky dost hlasitě nato, aby mě mohl slyšet přes křičící holky. Holka vedle mě se na mě podívala...

„Nemůžete ho zabít. Dobře? Je to špatné a jsou tam taky tisíce nevinných lidí," konstatoval Jeff. Snažil se Harrymu získat čas. Harry neměl tušení, co se děje. Jeho sluchátko nebylo napojené na tým ochranky.

„Radím ti, abys mi uhnul z cesty. Jeho ochranka je vyřízená a stejně tak ochranka v téhle aréně. Jsi jediná věc, která nám stojí v cestě," vysvětlil druhý muž. Rychle jsem si uvědomila, že měl pravdu, rozhlédla jsem se kolem. Podél stage nebyla žádná ochranka a ani zaměstnanci arény. Kde byli?

„Sakra," zanadávala jsem. Harry dozpíval poslední písničku a odběhl ze stage, zatímco v aréně zavládla černočerná tma.

„Jeffe, hýbe se," konstatovala jsem, měla jsem obavy.

„Brynn, je to na tobě, běž. Pomoz mu!" vyjekl, než utichl. Rychle jsem vstala, jednoduše jsem přeskočila barikádu, než se světla rozsvítila. Utíkala jsem kolem masy holek. Bylo to mnohem těžší, když se rozsvítilo, a musela jsem se vyhnout spoustě lidí, kteří se snažili odejít...

Rychle jsem našla chodbu, kterou utekl. Nebyl chráněný. Ale holky ho nechaly být, ta chodba byla zakrytá závěsy. Prošla jsem kolem nich a zatáhla jsem je za sebou.

Uvolnila jsem se, když jsem ho uviděla s kapelou na chodbě. Postávali tam, bavili se a pili vodu.

Všichni se na mě podívali.

„Tady nemůžeš být," řekla jedna žena. Jeho bubenice, řekla bych. Přikývla jsem.

„Vlastně můžu. Harry, musíš jít se mnou, hned. Tvoje ochranka je stáhnutá. Někdo je v aréně. Snaží se tě zabít," vysvětlovala jsem, věděla jsem, že bych zněla šíleně, ale nebyl čas na vysvětlování. Zvedl obočí.

„Je to tak? A jak to víš... Jak?" zeptal se. Povzdechla jsem si.

„No tak moment... to ty jsi přišla pozdě. To bylo opravdu hrubé, víš?" konstatoval, plýtval akorát časem.

Zaskuhrala jsem.

„Poslouchej mě, na tohle není čas. Zabijou tě," okomentovala jsem, srdce mi splašeně uhánělo. Stiskla jsem sluchátko, ale nic jsem neslyšela. Když jsem ho stiskla, vyslalo to signál Jeffovi, že jsem s ním potřebovala mluvit. Signál by šel do jeho sluchátka a mobilu. Vždycky odpovídal. Ale tentokrát ne. Ať byl Jeff kdekoli, nebyl při vědomí, nebo alespoň nemohl odpovědět.

„Uh. A jak tohle víš?" zeptal se, očividně si myslel, že jsem byla jedna z jeho směšných fanynek... Převrátila jsem oči, věděla jsem, že jsem odhalila svou identitu. Ale byla to součást mé práce.

„Protože," konstatovala jsem a vytáhla jsem černou kartičku, kterou by poznal jenom Harry. Zmateně se zamračil. Přešel ke mně, vzal mi kartičku a prohlížel si ji a otáčel s ní. Bylo na ní červené písmo. Jeho jméno a „Security" a moje ID číslo.

Podíval se mi do očí.

„To nedává smysl. Proč tě neznám? Ukradla jsi to někomu?" zeptal se. Jeho kapela byla zmatená. Nevěděli, co tyhle kartičky byly zač nebo co to znamenalo. Jen pár lidí to vědělo.

Vzala jsem si ji zpátky a strčila jsem si ji do zadní kapsy.

„Ne. Nemám čas ti to teď vysvětlovat. Jeff je někde v bezvědomí. Neuvědomuješ si, že když ses vrátil na přídavek, všechna ochranka byla pryč? Nikdo nehlídá tuhle chodbu a ani žádnou jinou. Prosím, jenom se mnou pojď," řekla jsem, už jsem přemýšlela, jak bych ho odsud bezpečně dostala.