love haus (treescoot fic)

#1

"Jako Tomi a Jenis."

Díval se na mě. Stál u dveří tím vzpřímeným sebevědomým postojem, který u něj vypadá tak přirozeně. Nikdy se nemusel skrývat, nikdy nemusel lhát. Nikdy nepochopí váhu toho, co po mě žádá.

"Ne." S hlavou opřenou o rošt postele jsem upíral pohled do tmy za oknem. Nechtěl jsem se na něj dívat. V pokoji svítílo to příšerně jasné světlo z lustru, které vykresluje každý detail. Nelichotivé světlo určené pro objektivy kamer. Před takovou září se nejde nikde schovat, osvětlovalo jeho ruce, jeho ramena, odráželo se v jeho tmavých očích.

"Vždyť nejde o nic zásadního. Oba jsme sem snad šli, aby nám rostla čísla. Budem tady ze všech nejoblíbenější." Pamatuju si, co říkal první den, při příjezdu do Like Housu. Zapomenutý youtuber, který dosáhl vrcholu pár let zpátky, co se chce opět dostat na scénu. Je tu z nás nejstarší, nejméně relevantní. Musím se usmát, když si vzpomenu na naše týdenní videa. Ostatní je tvoří přes Tiktok, líně leží na gauči, pohledy upřené do telefonů, jednou rukou editují, mezitím co z druhé upíjí sponzorovaný džus. Jakub vždy pečlivě natočí všechny širokoúhlé záběry drahou a kvalitní kamerou, potom sedí u stolu a hodiny soustředěně edituje v Premiere, jako to byl zvyklý dělat u stovek videí která během let vydal na Youtube.

Povzbuzený mým úsměvem začal opět mluvit. "Však tohle mají lidi rádi, to víš."

"Jakube, ty musíš být vážně na dně." otočil jsem k němu hlavu.

Jeho plán byl dělat si legraci z toho, že jsme ve vztahu. Ne doopravdy předstírat, že spolu chodíme - jen dělat narážky, sedět vedle sebe, pít spolu drinky a koukat po sobě, když sedíme naproti sobě u stolu. Měl pravdu, v podstatě o nic nešlo, ale neměl jsem z toho dobrý pocit. Zdálo se to jako nevinný návrh, na druhou stranu ale Jakub přesně věděl, proč o to žádá a jaké to bude mít následky.

"Víš, co je to queerbaiting?"

"Není to queerbaiting, když ty jsi teplej."

"Takhle to nefunguje, debile." odsekl jsem.

"Tadeáši," sedl si ke mně na postel, oči sklopené k zemi. Oslovil mě někdy předtím jménem? Nelíbilo se mi, jak to zní z jeho úst. "Víš, že to prospěje v popularitě nám oběma, nechápu s čím máš takový-"

"No jasně, že nechápeš." skočil jsem mu do řeči.

Povzdechl si a zvedl pohled ke mně. "Hele, snažím se s tebou nějak normálně vycházet. Budem tady spolu dlouho a myslím, že nemá cenu se nějak navzájem hrotit. Vyříkali jsme si, co jsme měli a já se snažím se s tebou nějak normálně bavit, ale ty mi to moc neulehčuješ."

Měl zase pravdu. Ale já jsem se s ním bavit nechtěl. Lidi jako on svoje názory nemění, jenom je trošku pokroutí, aby šli se současným davem. V hloubi duše jsem mu určitě odporný, to šlo lehce poznat. Ošíval se na posteli i metr ode mě, uhýbal od mého pohledu, očima těkal od mých nehtů k mým nalepeným řasám. Kdyby muži jako on rozhodovali o světě, seděl bych nejspíš teďka v léčebně.

Začal jsem se zvedat z postele. Už jsem slyšel dost. "Podívej, vážně čumim, že tě něco takovýho vůbec napadlo, a že jsi s tím dokonce přišel za mnou, wow, každopádně nic takovýho fakt nemám zapotřebí-"

Jakub taky vyskočil z postele. "Víš co bysme spolu mohli dokázat?" Udělal trhaný pohyb rukou, jakoby se po mně chtěl natáhnout, ale rozmyslel si to a zase ji stáhl k sobě. "Smazali ti instagram, že jo? Potřebuješ nasbírat follows od znova, potřebuješ získat spolupráce. Moje fanbase je velká, s jejich podporou budeš mít větší čísla než předtím!" Upíral na mě prosebný pohled. Najednou jsem měl chuť zhasnout všechna světla, nesnášel jsem tohle sterilní bílé osvětlení, při kterém jsem klidně mohl počítat řasy na jeho víčkách, nebo pozorovat inkoustově černé linie lístků na jeho tetování. Nedívej se na mě takhle, chtělo se mi křičet, tohle nejsi ty. Radši mě začni zase urážet, ať víme na čem jsme.