Vidím ji častěji

Sladké sny

  Šel jsem si lehnout, klasickej den v mém životě. Do noci volám s kamarády a potom si jdu klasicky lehnout a připravit se ke spánku. Naposledy zkontroluju Instagram... není online. Uvědomil jsem si, že to nemá smysl a že zítra aspoň prohodíme pár slov ve škole. Pustil jsem si písničky do sluchátek a šel spát.

  Ležím uprostřed opuštěné továrny. Co tady dělám? Jak jsem se tady dostal? Z nenadání jsem slyšel ten povědomý smích. Byl to smích, který mi vždy dokázal zlepšit den, když jsem ho uslyšel. Rozběhl jsem se, chtěl jsem být u zdroje smíchu za každou cenu. Továrna byla z nenadání jako jedno obří bludiště a já stále utíkal za ní s pocitem, že budu u ní.

  Našel jsem ji, byla schovaná v horní kanceláři. Seděla zády ke zdi. Byla to ona. Pomalu jsem šel k ní a obejmul ji, cítil jsem její teplo, vůní. Z ničeho nic mi začalo kapat něco na ruce. Byla to nějaké tekutina...krev. Měla podřezaný krk a stále se tomu smála, její krásný smích se z ničeho nic změnil v naprosto šílený smích. Místnost zteměla, měsíc zapadl za mraky a ona se zvedla. Začala se zvedat, kosti jí křupaly, slyšel jsem jak se stále psychoticky směje. Něco nebylo v pořádku. Vydal jsem se na útěk.

  Bylo to jako utíkat nevyhnutelně smrti, cítil jsem, jak mě bolí v boku, že jsem skoro na odpadnutí. Z ničeho nic byla přede mnou...ale nebyla to ona. Vrhla se po mně a v tu chvíli jsem se probudil.

  Bylo něco málo po páté ráno a jelikož jsem bydlel od školy celkem daleko, tak jsem se šel připravit na školu. Na mobil s Instagramem jsem nesáhl do doby, než jsem si vychutnával snídani. Byla tam zpráva od ní: ,,Omluv mě prosím dnes ve škole, není mi dobře, celou noc jsem zvracela." Tohle mi trhalo srdce, musel jsem den přežít bez ní.

Po nějakém čase ve škole

Jsem konečně doma. Hned po mém příchodu jsem se zeptal, jak je na tom. Dozvěděl jsem se, že snědla něco, co jí nesedlo, takže to nebylo nic vážného. Když jsem jí volal, poznala z mého hlasu, že není úplně normální. Řekl jsem, že to byl pouze špatný sen.

  Šel jsem si pro sluchátka a šel si pustit nějakou hudbu. Na Spotify mi vyjel Till Lindemann a jeho Alle Tage ist kein Sonntag, tuhle písničku nemám moc rád z důvodu o čem je, ale je to jedna z nejlepších písniček co znám. Lehnul jsem si a zavřel oči. Začal jsem dlouze přemýšlet o životě. Nemám na ni, nikdy ji nebudu mít. V ten den jsem měl mizernou náladu a poznala to i Šárka. S nikým jsem nechtěl mluvit. Ale jelikož jsem ve třídě nejlepší student, tak je potřeba dbát i na studium.

  Když jsem si dodělal úkoly, tak jsem se šel podívat na instagram a byla tam zpráva od ní. Zítra přijde do školy. Šťastnější jsem nebyl. Ale prej si chce promluvit, proč jsem měl dneska špatný den.

  Už pouze odpočítávám hodiny, nudím se, Šárka spí. Nemůžu na ni přestat myslet. Šel jsem si lehnout. Doufal jsem, že budu mít dnes lepší sen a tak jsem si sám pro sebe řekl: ,, Sladké sny..."

---------------------------------------
Žiju... Doufám. Pamatujte:
,,V klidu usínám, na chvíli umírám, já držím tvou ruku i když dávno jsi pryč..."
-Nik Tento