Pomalu jsem sestupovala po příkrých schodech. Po dlouhé cestě jsem byla unavená.
,,Tati?!" zavolala jsem. Rozhlédla jsem se, ale nikoho jsem neviděla.
,,Pojď sem." Vydala jsem se za hlasem, prošla jsem knihovnou do další místnosti.
Vytřeštila jsem oči nad tím, co jsem právě viděla. U kulatého stolu seděl otec a Baraher!!!
,,Tady jsi..." Vstal a objal mě.
,,Tati, kolik lidí tě ještě zná?!"
Mírně se usmál a pokrčil rameny, což mě lehce znervóznilo.
,,Rád Tě vidím, Eressië." Musela jsem se přinutit, abych se na něj usmála.
,,Ahoj, Baraheri." Pobaveně se mu zajiskřilo v očích.
,,Moc dlouho se tu nezdržím, mám úkol od krále.." Otec přikývl.
,,V pokoji máš nové knihy, můžeš se na ně podívat." Odmlčel a pokračoval. ,,A vezmi sebou Barahera."
Otráveně jsem protočila oči a odešla.
... 5 minute later ...
Zavřela jsem dveře a sundala si kápi. ,,Jestli o tom někomu cekneš, tak..."
Skočil mi do řeči a řekl: ,,Ber to jako naše tajemství." Zazubil se a lehl si na pohovku.
Rukou si podepřel bradu a nepřestával se usmívat jak sluníčko.
Mávla jsem nad ním rukou a ze skříně vyndala svazek šípů. Nenápadně jsem se na něj podívala a zjistila, že mě pořád sleduje.
Tváře mi lehce zčervenaly. Snažila jsem se ho ignorovat a připravovala další věci.
Nakonec jsem vše úhledně srovnala do koženého vaku. Šla jsem ke dveřím.
Barahaer se najednou zvedl a vzal mi vak z ruky. ,,Co to..."
Otevřel dveře a řekl: ,,Dáma má přednost." Nasupeně jsem kolem něj prošla, ale kdybych zčervenala, byla bych rudá jako rak.
Pobaveně se na mě usmál a vrátil se se mnou zpátky za otcem.
,,Tati, už budu muset vyrazit." Přikývl.
,,Vyprovodí Tě Baraher, není mi nějak dobře." Dobře bylo slabé slovo, protože se sotva udržel na nohou.
Chtěla jsem ještě něco říct, ale Baraher mi pokynul, abych šla.
Neochotně jsem ho poslechla a vydala jsem se s ním nahoru po schodech.
Venku mi Baraher podal brašnu. ,,Doufám, že se brzy uvidíme..."
Zajiskřilo mi v očích. Najednou mě chytil za ruku.
Snažila jsem se mu vykroutit, ale nešlo to. Zvedl jí asi do výšky ramen a lehce jí políbil.
Překvapeně jsem zůstala stát a zároveň zrudla. Vyškubla jsem se mu a spěchala ke koni.
Pobaveně mě sledoval. Když jsem se otočila mrkl na mě.
Zpražila jsem ho pohledem. Nasedla jsem na koně a klusem ujížděla pryč.
Konečně je tu druhý díl... Doufám, že tam nebude moc pravopisných chyb.
Pokud se Vám tahle kapitola líbila, dejte hvězdičku nebo hlasujte. ♥
