Někdy uprostřed července roku 2020
Před gymnáziem
Vystoupil jsem z auta a nadechnul jsem se čerstvého ranního (tedy spíš odpoledního) vzduchu který jsem si nemohl tak užít před domem, protože sem samozřejmě zaspal "zvládneš to sám?? Budeme ti držet palce" pronesla moje sestra
"Neboj se, zvládnu to a pokusim se nezpanikařit."
Vešel jsem do velké budovy a třásl jsem se jako nikdy předtím.
Šel jsem podle modrých šipek až do místnosti, kde se konaly zkoušky na přijetí.
Rozkoukal jsem se po celé místnosti a vyhledal lavici bez žádného člověka protože jsem tam nikoho jineho neznal. Vyndal jsem si věci a snažil se uklidnit když do třídy vešla učitelka se štusem papírů. Můj strach z neúspěchu se zvětšoval a pohlcoval mě rychleji a rychleji a z mého mozku jakoby se vytratili všechny vědomosti
Po vyplnění mnoha dotazníků nám konečně rozdali papíry. První byly úlohy z českého jazyka, bylo to několik obsáhlých stránek popsaných různými hádankami a cvičeními.
Po uplynutí času jsem písemku odevzdal a modlil jsem se jako nikdy předtím.
Po půl hodinové přestávce jsme zase usedli do lavic a do třídy vešla nová paní učitelka s dalším štusem papíru a jakoby se celá scénka opakovala. Podepsali jsme formuláře, paní si zkontrolovala jestli jsme tu všichni a pak nám rozdala papíry, na kterých byly ruzne obrázky a příklady.
Když došel čas, všichni jsme papíry odevzdali a už mohli jít domů a ja byl vděčný že už nemusím být mezi lidmy.
Když jsem však odcházel uviděl jsem hnědovlasého kluka a jakoby se všechen čas zastavil a na té chodbě stáli jenom mi dva...
Ahoj lidi,
Tohle je můj první příběh který píšu a doufám že vás zaujme, nevím jestli dávat další díly, takže pokud vás to zajmulo prosím dejte mi vědět.
Jo a taky se omlouvám za chyby pokud nějaké najdete😅
Zatím čauky ✌️
YOU ARE READING
why You...
Romance"Nemůžu snad normálně studovat bez rozrušení" pronesl sem po tom co mě po několikáté bodl tužkou do ramene "asi ne když jsem tady já" pousmál se Chci jen normálně dodělat školu a vypadnout pryč do světa když v tom si mě všimne on...
