Neil Gaiman
Koralina
Začal jsem to pro Holly, dokončil jsem to pro Maddy
Pohádky jsou víc než pravdivé: ne tím, že nám tvrdí, že existují draci, ale proto, že říkají, že draky je možné porazit.
I.
Koralina ty dveře objevila brzy potom, co se do domu nastěhovali.
Byl to velice starý dům - pod střechou měl půdu a v podzemí sklep a vzadu velkou zarostlou zahradu s obrovskými starými stromy.
Nepatřil její rodině celý, ne, na to byl příliš veliký. Vlastnili jen jednu část.
V domě bydleli ještě další lidé.
V přízemí, v bytě pod bytem Koralininých rodičů, bydlely slečny Spinková a Forciblová. Obě byly staré a kulaté a žily ve svém bytě s houfem starých skotských teriérů, co měli jména jako Hamish a Andrew a Jock. Slečny Spinková a Forciblová kdysi bývaly herečkami, jak slečna Spinková vysvětlila Koralině, když ji potkala poprvé.
"Víš, Karolíno," povídala slečna Spinková a vyslovila to jméno nesprávně, "bývaly jsme se slečnou Forciblovou skutečně slavné herečky. Chodily jsme po prknech, jež znamenají svět, zlatíčko. Jejda, nenechej Hamishe jíst ten ovocný koláč, celou noc by ho bolelo bříško."
"Jsem Koralina. Ne Karolína. Koralina," upozornila ji Koralina.
V bytě nahoře, pod střechou, žil bláznivý stařík s mohutným plnovousem. Svěřil Koralině, že cvičí myší cirkus. Nikomu ho nikdy neukázal.
Jen počkej, Karolínko, jednoho dne, až to bude dokonalé, uvidí celý svět můj skvělý myší cirkus. Možná se ptáš, proč jej nemůžeš vidět teď. Je to to, co jsi říkala?"
"Ne," řekla tiše Koralina, "říkala jsem vám, abyste mi neříkal Karolína. Jmenuji se Koralina."
"Důvod, proč můj myší cirkus nemůžeš vidět," vysvětloval muž shora, "je v tom, že myšky ještě nejsou dost vycvičené a připravené. A taky odmítají hrát ty písničky, které jsem pro ně napsal. Všechny melodie, jež jsem pro ně napsal, jsou es-tam-ta, es-tam-ta. Jenže myši pořád hrají jenom fidli-mydli, potvůrky. Uvažuju, že jim zkusím dát nějaký jiný sýr."
Koralina nevěřila, že opravdu existuje nějaký myší cirkus. Myslela si, že si to starý pán nejspíš vymýšlí.
Hned druhý den, co se nastěhovali, se Koralina vydala na průzkum.
Prozkoumala zahradu. Byla to veliká zahrada: úplně na konci byl i starý tenisový kurt, ale nikdo v domě tenis nehrál a plot kolem kurtu byl celý děravý a síť se rozpadala. Byla tam také stará růžová zahrada, plná zplanělých, neupravených keřů, a také skalka bez skalniček.
Našla i 'čarodějnické kolo', jak se říká kruhu hříbků v trávě. Jenže tyhle byly promáčené hnědé prašivky a příšerně páchly, když na ně náhodou šlápla.
Byla tam i studna. Hned ten první den, když se Koralinina rodina přistěhovala, upozornily slečny Spinková a Forciblová Koralinu velice důrazně, že ta studna je strašně nebezpečná, a varovaly ji, aby se k ní vůbec nepřibližovala. A tak se ji Koralina vydala hledat, aby věděla, kde je, a mohla se jí vyhnout.
Našla ji až třetí den, na zarostlé louce vedle tenisového kurtu, za skupinou stromů - nízkou kruhovou zídku z cihel schovanou ve vysoké trávě. Studna byla zakrytá dřevěnými prkny, aby do ní nikdo nespadl. V jednom prkně byla díra po suku a Koralina celé odpoledne házela do otvoru kamínky a žaludy a čekala a počítala, dokud neuslyšela žbluňknutí, když dopadly kdesi hluboko do vody.
