Po namáhavém tréninku jsem ztěžka táhla nohy do svého pokoje. Jak jsem zabouchla dveře, svlékla si zpocenou tréninkovou uniformu a vlezla do sprchy. Moje svaly alespoň trochu povolily a pálivý počet v nohách byl snesitelnější. Když jsem se už zase cítila jako člověk, v ručníku jsem se vydala ke skříně pro něco pohodlného na sebe. Do oka mi padly černé legíny, pletené podkolenky a podezřele velké tričko, které určitě nebylo moje. Nejspíše patřilo Samovi nebo Stevovi. Ve věži si už všichni zvykli na to, že se jim ze skříní ztrácely kusy oblečení. Nejčastěji její mužské populaci a to především mikiny, trička a košile. U holek to byly hlavně ponožky a kardigany. Moc jsem nad svým výběrem nedumala a oblékla se. Vlasy jsem si narychlo vyfoukala do sucha a stáhla do culíku. Na posteli jsem ještě sebrala peřinu a vydala se k výtahu, kde jsem potkala Natashu.
Ta na sobě měla pyžamové kalhoty a triko na spaní. S úsměvem zmáčkla tlačítko ve výtahu a stočila svůj pohled na mě. „Takže tvůj dnešní outfit tvoří Wandy ponožky, pro jednou tvoje legíny a Barnesovo tričko?" Povytáhla laškovně koutek rtů. I když jsem to nikdy nepřiznala, ona věděla, že po kapitánově nejlepším kamarádovi "tajně" pokukuju. Sklopila jsem oči a zatahala si za lem trika. „Myslela jsem, že je Sama nebo Steva..." Rozpačitě jsem se na ni usmála a v tu chvíli cinkl zvonek výtahu. Jen se uchechtla nad mými rozpaky a pošťouchla mě směrem k východu. Byly jsme na patře, kde se nacházel balkon s bazénem, společenská místnost spojená s kuchyní, která byla vyvýšena a vedly k ní schody. „Nemyslím si, že má problém s tím, když nosíš jeho oblečení. Naopak..." Vcházeli jsme do kuchyně, která byla nacpaná ostatními členy. Zrzka na mě hodila poslední pohled, než se vydala do kuchyně. „nosí se pyšně jako páv." A už byla v chumlu s ostatními.
Pousmála jsem se do země. „Sakra Clary, to se nikdy nestane." Zašeptal mi hlásek v hlavě a já se vrátila zpět do reality. Prošla jsem kuchyní do obýváku, kde jsem hodila peřinu na své obvyklé místo na gauči. „Tebe musíme jednou poslat na misi na Sibiř. Chci vidět, co si sbalíš s sebou." Zasmál se Sam, který připravoval skleničky na stolek před televizí. „Tony by mi musel přidat do obleku minimálně 3 peřiny a nevím, jak bych bojovala, kdybych vypadala jako sněhulák. Takže, to se nikdy nestane." Vyplázla jsem na něj jazyk a dupala po schodech do kuchyně. Slyšela jsem za sebou smích a ještě nějakou poznámku, ale už jsem byla mimo doslech. V kuchyni bylo stále plno. Já chtěla jen svůj obří hrnek s bylinným čajem a pytlíček se sušeným ovocem. Snažila jsem se protáhnout kolem Thora, který máchal rukama, a já se musela sehnout do podřepu, abych neschytala ránu. Další překážkou bylo létající nádobí a dobroty, které Wanda pomocí své síly posílala do obýváku.
Když jsem se dostala k lince, kde se nacházela varná konvice, výhled na ni mi zakrýval Bucky. Měl na sobě šedé tepláky a černé triko. Ignorovala jsem podivný pocit v žaludku a vydala se jeho směrem. V tu chvíli se otočil a v rukou svíral dva hrnky. Jeden jeho, modrý hrnek s černým čajem a lžičkou medu a druhý můj, velký žlutý s bylinkovým čajem a plátkem citronu. Zvedl pohled od hrnků na mě a do tváří se mu dostal lehce růžový nádech. Oči skenovali moji postavu a nechvalný "pocit" v žaludku momentálně dělal kotrmelce. Já sama musela být červená až na patách, když se jemně usmál a vydal se mým směrem. „Myslel jsem si, že si ho stejně budeš dělat, tak jsem ti ho připravil rovnou se svým." Podal mi nádobu s čajem. Přijala jsem ji s vděčným úsměvem. Pamatuje si, jak mám ráda můj čaj? „Děkuju moc Bucky." Skoro až stydlivě se zaculil a vydal se do obýváku. Můj žaludem vypadal jako obří trampolína pro ten „pocit". Zachytila jsem pohled Wandy, která se na mě vědoucně culila. Usmála jsem se jejím směrem, z poličky čapla sáček se sušeným ovocem a vydala se za ostatními.
Všichni kromě mě a Wandy už byli usazení a připraveni sledovat film, který dnes vybíral Steve. Usadila jsem se na své místo mezi Sama a Buckyho. Hrnek s ovocem jsem položila na stolek, usadila se do tureckého sedu a obalila kolem sebe peřinu. Potom jsem se natáhla pro své občerstvení na stole. „Sakra holka, stále nechápu, jak přežíváš zimu." Kroutil hlavou se smíchem Sam. Strčila jsem si do pusy meruňku a pokrčila rameny. Steve vybral nějaký film ze středověku. Ale jediné co jsem mohla vnímat, byl chlad, který pocházel od Buckyho kovové paže, která se dotýkala mé levé strany. Nechtěla jsem se od něj odtáhnout, ale sakra, byla studená jako led. Musela mu také být zima. V tu chvíli se na mě usmál a já myslela, že se rozteču do sedačky. Ne, změna polohy nepřipadala v úvahu. Vrátila jsem mu úsměv a napadla mě myšlenka. „Bucky?" Zašeptala jsem jeho směrem. „Clary?" Zašeptal stejně jako já. Tiše jsem se uchechtla. „Mohla bych-, víš, je mi trochu zima a tvoje ruka-" Okamžitě se odtáhl a kovovou ruku dal co nejdál ode mě. „Sakra, moc mě to mrzí, nechtěl jsem-" Mumlal tiché omluvy a vypadal jako by se styděl. Tohle jsem přesně nechtěla. Takže jsem ho vzala za ledovou paži a přitáhla se k němu co nejblíže. "Pocit" v břiše se změnil na hejno motýlků. Přitáhla jsem si svou péřovou peřinu a zamotala do ní strnulého Buckyho. Sama jsem se přilepila na jeho levou stranu těla a držela ho jako plyšového medvídka. Konečně jsem se odvážila na něj podívat. Jeho tváře byly jasně červené, ústa pootevřená v úžasu a oči se stočili k místu, kde se mé tělo dotýkalo jeho ruky. Pak vzhlédl ke mně. Až teď jsem zčervenala v důsledku svého chování. „Musí ti být hrozná zima, měl bys si držet ruku v teple abys nenastydl." Zamumlala jsem. Položila jsem si hlavu na jeho rameno, stále kolem něj obmotaná, a předstírala, že koukám na film a vůbec mě netrápí jeho pohled, který na mě stále upírá. Vyrušily mě však dvě paže, které mě uchopily za pas a usadily na Buckyho klín. Peřinu obmotal tak aby zakrývala nás oba. Teď jsem na něj nervózně pohlédla já. „Dělíme se o oblečení i o peřinu. Můžeme i o teplo." Políbil mě na čelo a já jen s nervózním uculením přikývla. Jednu jeho ruku jsem měla okolo zad a jednu stočenou kolem boků. Jen jsem se natiskla na jeho hruď a spokojeně si povzdychla. Přitáhl si mě blíž k sobě a pokračoval ve sledování filmu. Naštěstí se ostatní snažili skrýt své pobavené pohledy a díky bohu vynechali nemístné komentáře (Ano, mluvím o tobě, Starku!).
