Můj osud (ohnivá křídla)

Prolog

Tak asi nejspíš víte o co se v knihách jedná, ale kdyby ne, tak to teď jednoduše vysvětlím.                 Je vychováváno pět dráčat za účelem věštby, v které se mluví o tom, jak vyřešit válku všech kmenů v Pyrhii. Dráčata jsou mořeletka Tsunami, pískoletka Slunéčka, místo nebeleta dešťoletka Zářena, nocilet Hvězdoplav a bahnolet Hliňák. Dráčata nakonec nevyberou ani jednu ze tří sester neboli princezen pískoletů, ale vyberou matku pískoletky Slunéčky, vůdkyni pouštních psanců Trnici. Hotovo.

Hyeny pohled: Před 3 lety.

Hyeno ( Hjeno ) nech svého bratra být. A ty Dingo neprovokuj svojí sestru. Je to jasné vy dva? Zabručel na nás táta. Jo no dobře no. Ale provokovala. Ozval se můj bratřík Dingo. Dingo nech toho, je ti to jasné, jednou bude královna?! Zahřměl na nás Doutnák, náš otec. Ssss zasyčela jsem. Jé já se vám ani nepředstavila. Jsem Hyena, budoucí vyzyvatelka Trnice o korunu, dcera Doutnáka bratra princezen Žhavy, Žáry a Plameny. Žhava a Žára boj o korunu pískoletů nepřežily. Jo a mám bratra Dinga. Dnes jdeme za Trnicí a Slunéčkou. Řekl vesele otec a já se neudržela a obrátila oči v sloup. Táta si toho všiml a tak mě praštil křídlem po hlavě. Dingo se začal tlemit, tak jsem ukázala křídlem nejprve na můj osten co máme všichni pískoleti, tedy až na Slunéčku na konci ocasu a pak na něj. Tiše polknul. Jdeme. Zavelel Doutnák a já se neochotně zvedla. Když jsme dorazili, tak tam na nás čekali. Hybrit pískoleta a nocileta. Nesnáším nečistokrevné draky. Zdravím vás, řekla Trnice a Slunéčka nás objala. ( Už když mi byly tři, tak jsem nebyla moc kontaktní a to mi vydrželo mi to. )

Aquy ( Akvy ) pohled: Před 3 lety.

Mami, Aqua mě škrábla. Řekl můj bratr Žralok. Žraloku provokoval si. Promluvila jsem na něj mírně pobaveným tónem. Bratr na mě uraženě pohlédl. Žraloku, Aqua má pravdu, ale ty si ho neměla škrábnout. Řekla rozzuřeně naše matka Želva. No dneska jdeme ke královně pískoletů s Korálou a Tsunami.  S Tsunami jsem celkem vycházela. No naco čekáš, zeptal se kázavě můj bratřík.  Asi o dva dny letu jsme dorazili. No mohla bych se nejspíš představit, že? Jsem Aqua. Budoucí následnice trůnu mořeletů, páč se Koráliny dcery vzdaly práva na trůn. Moje matka je Želva, sestra královny Korály a tohle je můj bratr Žralok. Každopádně už jsme u brány. Vidím královnu, její dceru a počítám asi bratra původních princezen a má sebou asi svoje dvě děti. Netuším, každopádně se budeme moct kamarádit. Slunéčko vykřikla  Tsunami s patřičnou vlnou nadšení. Tsunami! Ty jsi tu taky? Slunéčka se zeptala, když utíkala do Tsunaminého objetí. Chyběla si mi. Řekla potichu Tsunami, tak yby ji slyšela jen Slunéčka, ale nevyšlo jí to. Žralok se začal smát, tak jsme ho s Tsunami propálily pohledem. On radši rychle odkráčel za mamkou, Korálou, tím mužem, odhaduji, že to je Doutnák a Trnicí. Slunéčka mě čapla a táhla za svou matkou. Ahoj maličká, řekla Trnice, jak pak se jmenuješ? Já jsem Aqua a tohle je Žralok. Máte hezké jména. Mile pronesla a pohlédla na nás s krásným, laskavým úsměvem. Holky? Pohlédla na Slunéčku a Tsunami provedete je po pevnosti? A prosím seznamte je. Jo a bacha na Hyenu. Pronesl ten drak. prudce se otočil a rychle smetl jedno dráče, když právě dusilo a vyhrožovalo bodcem tomu druhému. To šikanátorské dráče jen obrátilo oči v sloup a zavrtělo hlavou. Donutilo mě to se zasmát. Ta holka se na mě otočila a v tipicky štíří pozici ke mě kráčela. Hej! Ty asi nevíš kdo jsem co? Lstivě na mě koukla svými koukla béžovo-žluto-černýma očima. Dráče? Odpověděla jsem. Ne, dráče  mě převalilo na zem a dalo mi bodák ke krku. Já jsem budoucí královna pískoletů!  Postřehla jsem matčin a Korálin zděšený výraz a bratrův blažený výraz. Dělej Žraloku, běž své sestře pomoct vykřikla zděšeně korála. Dingo, odtrhni jí, prosím. Dingo jí popadnul za křídlo a odtáhl k zahanbenému otci. Hyeno, mám takový pocit, že tě dám na výcvik k Tsunami. V tu chvilku už mě odtlačoval bratr za Mamkou. Doutnáku! Hlídej si svou dceru, jinak si mě nepřej, je ti to jasné?! Ano, promiň Trnice.