Love me, because I hate you

15#

Páni! vůbec jsem nečekala, že to pořád někdo čte! Jste fakt boží! :))) A jsem ráda, že o sobě dáváte vědět :33 Fakt mě to potěšilo :) no nic.. už se fakt moc těšim na míjení a "letecký den" :33 ale nebudu nic prozrazovat :P :D Hope that you like it :))
.......................................................................................................................................................................

Zvedl jsem se a oprášil si volnou rukou oblečení. Sáhl jsem rychle do kapsy. Uf, mobil mám. Automaticky jsem ho vytáhl a najel na kontakty. Prvně jsem najel na Louise, ale pak jsem si to rozmyslel. Co když je na mě naštvaný? Vytočil jsem raději Nialla. 

*píp píp píp*

Žádný signál??! To už si fakt ale děláte legraci! 

Naštvaně jsem strčil mobil zase do kapsy. Rozhlédl jsem se kolem a pak jsem dostal nápad.
Na nic jsem nečekal a -raději i s Ernyem- spěchal k nám domu. Byl jsem tam za 5 minut. 
Zašmátral jsem do kapsy. Sakra, nemam klíče..

,,Halo? Mami otevřete!" bušil jsem do dveří. Netrpělivě jsem přešlapoval. ,,Notak!!" zuřivě jsem mačkal zvonek. Po chvíli se otevřely dveře. ,,Mami?" řekl jsem témeř neslyšně, vypadala mladší...

,,Promiňte, asi jste si mě musel s někým splést.." zakroutila hlavou. Co to.. ,,To jsem přece já! Tvůj Haroldek!" zpanikařil jsem. Ustoupila. ,,Já vás neznám!" protestovala. ,,Ale vypadáte jako můj syn.." 

,,Já jsem tvůj syn!" vyhrkl jsem. ,,Mami, kdo to.." přišel kluk, mně podobnej a zmlkl jakmile mě uviděl. ,,Au.. Sakra!" zaskučel jsem. Začala mě zničeho nic bolet hlava.

,,Jestli jsi ten, kdo si myslím, zmiz odsud a najdi Anne. Jsi v minulosti a když dojde ke střetnutí dvou stejných osob z jiné doby, jeden z nás zmizí!" vykřikl a utekl pryč. Bolest ustoupila.

,,Nevím, co to mělo znamenat, ale raději ho poslechněte." řekla mamka vyjeveně. ,,Ale já nevím co mám dělat! Mami prosím, pomoz mi!!" chytl jsem ji za ruku a srdce se mi rozbušilo strachem ,,Promiňte, já vám nepomůžu." vysmekla se mi a zabouchla přede mnou dveře.

Složil jsem se na zem a opřel si hlavu o zavřený dveře. Co mám dělat? Moment.. ten malej já.. co to říkal? Něco s .. Anne! Najít Anne! Ale.. proboha.. doufám, že se jí nic nestalo..

Okamžitě jsem se zvedl a bežel k rybníku. Snad tam bude..

((Anne))

Mraky se zatahovaly čím dál víc. Jeden mrak už byl dokonce černější než uhel. Pomalu jsem začala cítit lehounké kapičky deště, jak dopadají na mé tělo. Znovu jsem se pokusila vstát, ale marně. ,,Pomoc!" naříkala jsem. ,,Pomoze mi někdo!!" volala jsem ze všech sil. Nikdo. Ticho, jen já a příroda..  Ani to tu neznám!

Netrvalo dlouho a spustil se obrovkej liják. Ukryla jsem mobil, aby se nepromočil. Nemohla jsem nic dělat a tak jsem jen zavřela oči. Zaposlouchala jsem se do zvuku deště a představovala si překrásnou louku zalitou sluncem. Koutky se mi zvedly do úsměvu.

Z představování mě ale něco vyrušilo. Kouzelná louka s rodinou a jednorožcem se rozplynuly a já otevřela oči. Kristovy rány! Byla jsem promočená na kost a to, co mě vyrušilo, byl blesk. Neni moc bezpečný být mezi stromy..

Sebrala jsem všechny síly a zvedla se ze země. Taková zima! Třásla jsem se jako osika ve větru. Nohy mě stěží unesly, ale zatnula jsem zuby a udělala jeden krok. Pousmála jsem se, dodalo mi to sebevědomí. Centimetr po centimetru jsem sunula nohy dopředu,směrem, kde jsem viděla světlo mezi stromy.  

Uběhla necelá hodinka a už jsem sotva viděla na krok. Docela rychle se setmělo. Posunula jsem se maximálně o 200 metrů. Ale nohy a tělo už se smířily, že musím pokračovat dál. Blesky okolo mě šlehaly a já se jim pečlivě vyhýbala. Nakonec jsem došla až kamsi k vodě. Taky to neni moc dobrý místo, ale co už...

Udělala jsem poslední kroky a sedla si na trávu nedaleko rybníka. Tady už to znám.. to je ten rybník.. Čím více se stmívalo, tím více byla zima. Stočila jsem se do klubíčka a choulila se pod mikinu. Pořád mám na sobě to samý.. nemam ani peníze, nic... Nejedla jsem ani napamatuju a hlava mě bolí od toho, jak jsem dlouho nepila..

Dostala jsem nápad. Zas tak špinavej ten rybník nemůže být.. Zase jsem pomalu vstala a došourala se k rybníku. Už jsem se skláněla, že si naberu vodu, když v tom jsem zaslechla křik. 

,,Anne!!" křik sílil a rozeznala jsem svoje jméno. Pohlédla  jsem odkud ten křik šel. ,,Tady!" snažila jsem se zavolat nazpět. Hlasivky mi to moc nedovolovaly. Konečně jsem spatřila siluetu mladého kluka. ,,Anne?" jeho hlas byl veselejší. A byl mi povědomí.. Hluboký chraplavý hlas.. Pousmála jsem se. ,,Harry.." zašeptala jsem. Šel rychlou chůzí směrem ke mně. 

Skoro jsem až zapomněla vnímat okolí. Znenadání jsem uviděla záblesk a jak mi něco přímo vpálilo do hlavy. Neustála jsem to a okamžitě padala do vody se ztrácejícím vědomím..

(( Harry - současnost )) 

U rybníku nebyla.. Ach jo.. Začal jsem tedy hledat v lese. Už se docela stmívalo a začalo pršet. Teda takovej slejvák jsem nezažil už dlouho.. Sice Britské počasí je Britské počasí, ale pořád to nebylo tak hrozný jako tohle.. 

Po nějaké době začaly dokonce lítat blesky. Já ji fakt roztrhnu.. Jestli mě kvůli ní zasáhne ten blesk, tak je mrtvá. ,,Anne!!" křičel jsem pořád dokola jak debil a čekal, zda uslyším odezvu. Po nějaké době jsem zase došel k rybníku akorát z jiné strany. Zahlédl jsem dívčí siluetu, jak se naklání k rybníku. Je ta holka cvok?? Vždyť ji to může zabít! Šel jsem blíž. ,,Anne!" zkusil jsem zavolat. Napřímila se a otočila se. Je to ona! ,,Anne?" řekl jsem spíš stočeně do otázky a trochu se pousmál.

Zrychlil jsem krok a směřil k ní. Najednou jsem spatřil blesk a zahřmění. Hrklo ve mně. Vesmírná elektřina trefila přímo Anne do hlavy a ta padala do vody. Neváhal jsem ani minutu a rozeběhl se k ní. Ernyeho jsem odhodil na zem a vlezl jsem oblečený do vody. Bylo mi to jedno, stejně jsem byl promočený. 

Rukama jsem nahmatal tělo nehybné dívky a vynesl ho na břeh. Zavzpomínal jsem, co nás učili na škole a poskytl ji první pomoc. Umělé dýchání jsem se ale neodvážel. Pořád ji moc nemusim, jen nemám to srdce ji tu takhle nechat, když už jsem se sem dostal..

Podíval jsem se na odhozený stroj. Snad se nic nestane Ernyemu v tom dešti.. Pohled jsem ale nasměroval zpět na Anne. Pořád se neprobírala, ale voda z ní byla venku. Dal jsem tedy Ernyeho do kapsy a Anne vzal do náruče. Šel jsem k nám domu. Je pěkně těžká.. 

Déšť pomalu slábl, blesky přestaly, ale zato se rozfičel vítr a hřmělo. Donesl jsem Anne až k nám. Vedle vchodových dveří máme malej výklenek a stříšku. Uložil jsem Anne tam a sám se vedle ni položil. Byl jsem vyčerpaný a unavený. 

Zavřel jsem oči a pokoušel se usnout. Pořád mě trápila Anne.. Žije vůbec? Nemocnice odtud neni zrovna nejblíž.. Na to nemam dostatek sil a navíc je moc pozdě..

Nakonec jsem se naladil na vlnu spánku. Uvidíme zítra...

.................................................................................................................................................................
Konečně! :D Už mám víc jak 1000 slov tak to můžu zveřejnit :D A jak to dopadne ráno uvidim i já sama až zejtra :D Teď je 23:23 a už se mi zavíraj oči.. dneska jsem fakt brzo vstávala -_- :D :/ No nic.. doufám že jste stejně napnutí jako já, jak to bude dál vypadat.. :) Jinak.. napsala jsem úplně něco jiného než jsem si představovala :D Fajn, nebudu dále zdržovat, už se mi chce fakt spát a vás to určitě nebaví číst :D Pokusim se další díl přidat co nejdřív, zjistila jsem totiž, že někteří jste pořád povídce věrní :') sice není čas, ale tak budu ponocovat no :D :) A ještě jedna poznámka.. od pátka 15.00 tu nebudu až do neděle.. jedu na koňský tábor/víkendovku, tak asi další díl bude v březnu :( Ok.. Tak teď už konečně Dobrou, Díky za přečtení, budu ráda za votes a komenty :))))))))))) Katty <3