Jak se to stalo? Snanny

Začátek i konec

Zase ráno. Zabručela dívka, s vlasy rudými jako oheň.

Vylezla z postele a deku táhla s sebou do koupelny.

Podívala se do zrcadla a rozesmála se. Vypadala úplně tak jak čekala, že vypadat bude.

Její ohnivé vlasy se jí rozlétaly do všech stran, stejně jak jejímu kamarádovi.

Ano. Měla za kamaráda slavného Harryho Pottera.

Nikdo kromě její nejlepší kamarádky nevěděl že se jí líbí. Nebo vlastně líbil. Nevěděla proč ale už k němu nechovala ty stejné city jako před pěti sedmi lety.

Za rok, tato rudovlasá dívka měla skládat zkoušky OVCE. Nebyla z toho nadšená ale nedalo se nic dělat.

Nikdy se nic neušila ale Hermiona ji přemluvila ať se učí už rok dopředu.

Chtěla být famfrpálovou profesionální hráčkou. Na to snad nepotřebuje nějaké idiotské zkoušky, ne? Říkala si pořád pro sebe.

Upravila se a šla do společenky. Nikdo tam nebyl, tak šla na snídani. Ovšem ani tam nikdo nebyl.

Po všech se slehla zem. Dokonce i po tom vinikajícím jídle.

Málokdo to věděl, protože se uměla ovládat ale jídlo milovala více, než její nejmladší bratr.

Vyšla z velké síně a podívala se na hodiny.

Bylo přesně deset hodin ráno.

Bez váhání vytáhla svůj rozvrh a podívala se co by teď měla mít za předmět.

Zaúpěla. Měla mít dvouhodinovku lektvarů se Snapem.

Tryskem vyrazila do sklepení a přede dveřmi se natáhla jako žába.

„Proč já tomu prvákovi poradila schválně špatně, kam má jít?" Zeptala se sama sebe.

Jediné co očekávala, bylo že jí nikdo neodpoví, ovšem, nebylo tomu tak.

„Karma je zdarma." Dostavilo se jí odpovědi.

Rudovláska se podívala do strany, odkud se hlas ozval a myslela že se vyvrátí.

To Severus Snape, její učitel lektvarů jí odpověděl.

Ginny jen nervózně přešlapovala. Vypadala hrozně. Vlasy měla rozcuchané, její tvář nabrala odstínu jejích ohnivých kadeří a srdce jí tlouklo na poplach.

Co to s ní dělá přítomnost jejího profesora lektvarů?

Náhle si vzpomněla jak jí tělem proběhl mráz, když do sebe na chodbě rameny sotva zavadili.

Její tep ne a ne se zklidnit.

Jen na něm visela pohledem a přemýšlela, proč si nikdy nevšimla jak pohledný je.

"Sedněte si na své místo, slečno Weasleyová."

Jeho hlas ji pohladil na srdci jako jemný samet.

Doopravdy teď chovala vřelé sympatie ke svému profesorovi?

Nechápala to.

„Slečno Weasleyová, nebudu se vás prosit." Promluvil opět Snape.

Ginny se jako omráčená sunula na své místo.

Cestou, samozřejmě zakopla. Proč by ne, že ano? Tiše zaklela a proklínala své nohy.

Nakonec se zasunula do lavice a byla ráda, že to má za sebou.

Nebo si to alespoň myslela.

„Slečno Weasleyová. Řeknete nám proč, jste přišla na mou hodinu pozdě?" Zeptal se Snape.