slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 14 - Rone!

,, Co se děje?" zeptal se v klidu, ale Ron klidně vůbec nevypadal. Hned mi došlo, že je mu zle z říji viteálu. Harry se taky choval jako idiot, když ho měl na krku. A já jakbysmet.

,, Co se děje?! Nic se neděje... Aspoň podle tebe se nic neděje" odfrkl si a já si v duchu povzdechla. Tohle přivede jen další hádku.

,, Jestli chceš něco říct, tak se nestyď... Vyklop to." pobídl ho Harry.

,, Dobrá, vyklopím. Ale nečekej, že teď budu jásat, že budeme hledat další zatracený krám.." vyjel po Harrym a já to nechtěla vůbec poslouchat. Snažila jsem se je uklidnit, ale ani jeden mě neposlouchal.

,, Myslel jsem, že víš, do čeho jdeš" řekl nechápavě Harry.

,, Jo.. To jsem si myslel taky" pokrčil rameny Ron a Harry se zvedl.

,, V tom případě... Je mi to líto, ale nějak tě nechápu... Co konkrétně nesplnilo tvoje očekávání? Myslels, že budem bydlet v pěti hvězdičkovém hotelu?"

,,Harry-" snažila jsem se ho přerušit, ale nemělo to vůbec žádný smysl.

,, Že obden najdeme jeden viteál? A že do Vánoc budeš zpátky u maminky?" pokračoval, a to už se i Hermiona zvedla. S obavami v očích se na mě otočila. Obě jsme ale byly bezradné.

,, Jen jsem myslel, že po tak dlouhý době už alespoň něčeho dosáhneme! Myslel jsem, že víš, co děláš!" pokračoval Ron v křičení na Harryho a Hermiona se vydala k němu, ve snaze mu sebrat viteál.

,, Že ti Brumbál řekl něco užitečného... Že máš plán!"

,,Já jsem ti řekl všechno, co Brumbál řekl mně! A pokud ti to ušlo, jeden viteál jsme už našli.. " odporoval Harry, ale Ronovi to jako odpověď nestačilo. Byl až moc zaslepem mocí viteálu, že nedokázal racionálně uvažovat, a tak na sebe dál křičeli.

,, Jo, a k jeho zničení máme asi stejně blízko jako k nalezení těch ostatních.." ironicky se ušklíbl a Hermiona si před něj stoupla, ve snaze mu vzít viteál.

,, Rone, prosím.. Sundej-" Ron odhodil její ruce, kterými se snažila mu viteál vzít a dál se naštvaně díval na Harryho. Ona se ale snažila dál. ,,Sundej ten viteál! Takhle bys nemluvil, kdybys ho celý den nenosil."
Ron ji ale vůbec neposlouchal.

,, Chceš vědět, proč celý den poslouchám to rádio? Abych se přesvědčil, že nehlásí Ginnino jméno, nebo Fredovo, Georgovo, nebo mamčino-"

,, Myslíš, že já taky neposlouchám? Myslíš, že nevím jak ti je?!" vyjede po něm Harry, a Ron se okamžitě brání něčím, co by mě ani ve snu nenapadlo, že řekne.

,, Ne, ty nevíš jak mi je! Tvoji rodiče jsou mrtví! Ty nemáš rodinu!" zařve na něj a Harry se na něj vrhne. Snažíme se je od sebe s Hermiono rozdělit, aby si neublížili.

,, Tak si běž! Jen běž!" pošle ho Harry pryč. Chvíli je ve stanu hrobové ticho. Všichni na sebe koukáme, skoro nevěříc tomu, co se právě stalo.

Ron si začne sundávat viteál a hodí s ním o zem. I když se ho snaží Hermiona zastavit, on si vezme své věci a vydá se k východu. Než ale odejde, otočí se.

,, A ty? Jdeš se mnou nebo zůstaneš?" zeptá se jí. Ta po mně hodí lítostivý pohled. Vím, že nechce aby šel Ron sám, ale nemůže nechat ani Harryho o samotě.

,, Fajn. Chápu to... Viděl jsem vás tehdy večer" dodal jen a než se stačila Hermiona či Harry jakkoliv vyjádřit, odešel.

,, Rone! To.. Rone! Kam jdeš, Rone?" vyběhla za ním ze stanu. Chápala jsem, jak moc nechce, aby odešel. Tak moc se bála o ně oba, ale nedokázala si vybrat.

,, Prosím, vrať se! Rone!" uslyšeli jsme s Harrym z venku. To mě jen utvrdilo v tom, že to nemůžu nechat jen tak.

Posbírala jsem svoje věci a dala jsem je do svého batohu. Ten jsem si dala na záda, Dandelion se mi usadila na rameni a já se vydala k východu.

,, Kam jdeš? Snad nechceš jít s ním.. " zeptal se nechápavě Harry. Já se na něj pomalu otočila a povdechla jsem si.

,, Je mi to moc líto, Harry. Nezasloužil sis, aby ti řekl takové věci. Ale celý den nosil viteál, venku jsou lapkové... Nemůže jít sám.." řekla jsem zoufale a než mi stihl říct cokoliv jiného, vyběhla jsem ze stanu.

V šeru jsem uviděla plačící Hermionu, která sledovala vzdalující se siluetu Rona. Přišla jsem k ní a ona mě objala. Hned si však všimla mých věcí a věnovala mi jeden z jejích nechápavých pohledů.

,, Půjdu s ním. V lese jsou lapkové, neměl by být sám.. Navíc, když se rozdělíme, můžeme hledat na víc místech najednou. Neboj se" smutně jsem se na ni usmála a naposledy jsem ji objala.

Pak už jsem jen přidala do kroku, abych dohnala Rona, a společně jsme se vydali do tmy.