„Spát s tebou byla ta největší chyba!" vyštěkne na mě Kacchan jen co s zakňučením a bolestmi vstane.
„V-včera si tvrdil něco jiného.." špitnu si spíš pro sebe.
„Nelez mi na oči zatracenej nerde!" nějak se obleče a doslova vyletí z mého pokoje.
Dlouhou chvíli jsem bezhnutě ležel na posteli a pak vstal. Chtěl jsem se hned převléct, jenže se najednou ozval rozhlas s tím, že se okamžitě máme převléct do našich hrdinských obleků a počkat před budovu školy. Na nic jsem nečekal, udělal tak a hned společně se všemi běžel před budovu. Stáli tam všichni učitelé a ještě pár tříd, vyšších ročníků.
Hned potom co nám sdělili, že město napadli záporáci. Každá třída byla poslána do jiné části.
Jen co jsme se na to místo dostavili jsem si všiml několik záporáků. Ale taky hned kousek vedle byl Kurogiri a pak ještě někdo, koho jsem ještě neviděl. Všichni se rozeběhli na ty "vedlejší", jen já, Todoroki a překvapivě Kacchan na ty dva.
Co jsme se přiblížili se ten týpek usmál a narovnal. V tu chvíli se celý zvětšil a všude na něm se objevily chapadla. Ani ne do chvilky s nimi začal na nás útočit. Bylo to něco na způsob jak má pan Aizawa. Už od pohledu, jen co zaútočil, bylo poznat, že ztvrdli a byly ostré. To se taky hned prokázalo tím, že jsem jen mrkl a zezadu už se mi jedno zabodlo do nohy.
'Jak?!'
Hned na to jsem se konečně vzpamatoval a začal s Todorokim i Kacchanem, proti němu bojovat.
Nebudu lhát, když jsme ani po půl hodině nebyli schopni se alespoň přiblížit a spíš už jsme jen dostávali ránu za druhou, jsem si začal uvědomovat, že moc nadějí nemáme. Měl jsem nejméně na třikrát už nabodnutou nohu i ruce.
Podíval jsem se na ty dva, Todoroki byl ještě tak nějak v klidu zato Kacchan byl už sotva schopný pohybu. „Je to tvoje vina nerde! Díky tobě se sotva pohnu! Nesnáším tě!! Umři!" zařve na mě Kacchan zároveň se s tím sbírá ze země.
Měl pravdu za tohle můžu já. Podíval jsem se na toho idiota s chapadly a chtěl jsem se zase proti tomu rozběhnout, ale všiml jsem si, jak v tu chvíli Todorokiho a Kacchana odhodilo na zem. Todorokiho to drželo, aby se ani nehnul zato Kacchan i bez jeho "pomoci" ležel bez hnutě. Začalo se k němu pak jedno přibližovat.. tak nějak mi bylo jasný co chce udělat. „Kacchan!" vyjekl jsem a rozběhl se tam.
Bakugo's pov
„Je to tvoje vina nerde! Díky tobě se sotva pohnu! Nesnáším tě!! Umři!" zařvu na Deka.
Za všechno může on. Kdyby mě s ostatními neopili, nic z toho by můj zadek trpět nemusel a teď bych možná ani nemusel zdechnout.
Najednou jsem ležel na zemi a ke mně se přibližovala ta věc.
'Notak dělej! Zvedni se! Zvedni se doprdele!' Začnu řvát sám na sebe, jenže moje tělo se ani nehne.
Když už ta byla věc kousek přede mnou a doslova na mě "vystřelila" jsem radši zavřel oči.
„Kacchan!" ozve se výkřik toho nerda a pak zvuk který bych měl zároveň i cítit, ale nic takového se nestalo. Otevřel jsem oči a podíval se tak přímo do zelených očí.
„O-omlouvám se.. Kacchan.." zašeptne a zakousne se do rtu.
Hned se podívám na něj. Břicho měl skrz na skrz probodnuté, tak stejně jako jednu nohu i ruku. Vše to zkamenělo. Celá ta obluda.. zkameněla.
Koukal jsem se nad sebe do jeho očí.
„Je to moje vina.. odpusť."řekne polohlasně a pak sklopí hlavu. Do očí se mi naženou slzy.
„Deku.." zlomí se mi hlas a pak už to nevydržím, tak nějak se nadzvednu a natisknu se mu na rty. Slabě mi to oplatí a potom se ze všech sil zářivě usměje, jak to dokáže jen on. „J-já.. nemyslel jsem nic vážně." popotáhnu.
„Buď skvělým hrdinou.." zamumlá a pak zavře oči.
„Miluju tě.." vzlyknu a držím ho za tvář.
„Já tebe.. Kacchan..." zamumlá už skoro nesrozumitelně.
Všude mu pak začne kapat krev na mě. Brečel jsem a přitom v zorném úhlu pohledu viděl Shota, jak sem běží se všemi i All Mightem a Aizawou.
Jen co sem doběhli začali něco křičet. To jsem, ale přestal vnímat a po chvíli odpadl.
Probudil jsem se v nemocnici vedle mě na zemi ležel ve spacáku Aizawa. „Deku!!" vyjeknu a posadím se. Když pak vešlo pár lidí včetně All Mighta jsem se napnul. Vypadali všichni stejně zničeně.
„Bakugo.. byl si týden v bezvědomí.."
„To mě nezajímá. Jak je na tom Deku?!"
„Byl na tom hodně špatně.. na chvíli se probral a nějako ti napsal vzkaz.. den na to omdlel.. a odpadl do bezvědomí... už se pak neprobral.."
„Probere se!! Je-ještě se probere!!" zase se rozbrečím.
„Bakugo.. on.. už.. se neprobere.. nikdy.."
Řekli a mně jako by se zbořil svět. Pamatuju si, že jsem první dva, možná tři měsíce moc nejedl ani nepil.. ale i tak jsem nabíral.. začalo mi bývat pořád špatně.
Pokračovalo to až do doby než mě Kirishima dotáhl k doktorovi. Udělali mi úplně všechny testy, ale všechny byli negativní. Až na jeden kdy mi pak doktor řekl, že mám v sobě nějakou něco co umožňuje abych byl s některými vlastnostmi jako holka. Až tehdy mi udělali poslední test, kdy zjistili že jsem.. že jsem těhotný.
Chvíli jsem si myslel, že si dělají prdel, ale když mi pak ukázali sono jsem se zarazil. Doktor mi pak řekl, že musím začít pořádně jíst.. a tak se taky stalo.. dělal jsem vše tak jak mám celých zbylých šest měsíců. Na konci čtvrtého jsem odešel ze školy domů a učil se z domova. Dost mi pomáhala v tu dobu matka Deka.
A pak po všech těch devíti měsících se mi narodil můj malý chlapeček. Oči měl celé pod Dekovi, vlásky po mně, jen někdy se mu mezi nimi vyskytl zelený pramínek. Tak moc mi ho připomínal.
Celý život jsem ho pak chránil a miloval celým svým srdcem, tak jako jsem tehdy miloval jeho tatínka.
