Bravery (Larry Stylinson)

33. Měsíce plné hlídání

"Pokud to půjde, tak ano, slibuju." Přiložil jsem dlaň na jeho tvář, on hlavu přitlačil více na mou ruku, aby získal lepší kontakt.
Stoupnul jsem si na špičky, abych mohl přitisknou rty na ty jeho, na kluka až příliš jemné. 

"Pojď." Sklonil jsem se pro zavazadla, vzal ho za ruku a táhnul z domu. Na silnici už na nás čekalo auto. Oba jsme si sedli na zadní sedadlo. Cesta na letiště probíhala v tichosti. Dorazili jsme až na kraj parkoviště u letištní haly, abychom nepřitahovali moc pozornosti a mohl se aspoň přes parkoviště dostat v klidu.

Vystoupili jsme jeden po druhém z auta, venku už na nás čekali naši bodyguardi. 

"Čau kluci." Objali se s námi. "Tak jo, nejdříve půjde Harry, až potom Louis." Oznámil nám Harryho bodyguard.

"A proč? On je zase nějaký problém kvůli tomu, že by jsme šli spolu?" Zeptal se otráveně a unaveně.

"Je problém ten, že ty přitahuješ až moc pozornosti a mohli by Louisiho ušlapat, kdyby šel s tebou." Harry se otočil na mě a chvíli si mě s prázdným výrazem prohlížel. Nakonec mi dal letmou pusu na čelo a dal se na odchod. Nechápavě jsem na něj zíral, jak mizí v dálce. Neměl jsem moc možnost přemýšlet nad jeho zvláštním pohledem, protože už mě tahali, abych šel. 

Moje cesta přes halu zas tak náročná nebyla, vyfotil jsem se s pár fanynkama, sem tam jsem do někoho vrazil, ale určitě jsem to neměl tak divoké jako Harry, nikde jsem ho neviděl, ale jsem si jistý, že hladký průchod neměl.

Trochu mě znervóznělo když jsem si sednul do letadla a Harry tam ještě nebyl. Deset minut jsem tam seděl sám, než se konečně vynořila udýchaná postava s rozčepíčenými vlasy.

"Harry! Kde jsi byl tak dlouho?" Vyskočil jsem na nohy a řítil se k němu.

"Promiň, fanynky mě nechtěly pustit." Usmál se na mě jemně.

"A jsi v pořádku?" Odtáhl jsem se od něj, abych si ho mohl prohlédnout.

"Jo jsem," přikývl a hravě mi cvrnknul do nosu, očividně se mu změnila nálada. "A ty?"

Přesunul jsem se zpátky do prostorného kresla, nebo to spíš bylo dvojité sedadlo, kde se pohodlně vejdou dva. Čehož jsme taky s Harry využili.

"Já jsem to měl klidné, vrazil jsem jen do pár lidí, které jsem pořádně neviděl." Uchechtl jsem se.

"Neviděl?" Otočil se na mě s pozvednutým obočím.

"Nedával jsem si čočky, bolí mě oči když s nimi usnu." Objasnil jsem.

"Áha." Přikývl a pohodlně se opřel v křesle. "Pustíme si nějaký film ne?" Sáhl do jeho tašky kterou si přinesl se sebou.

"Jo, ale nejdřív bych ti měl asi něco říct... Určitě moje rodina přijede na nějaký koncert, tak aby jsi nebyl překvapený..." 

"Překvapený? Z čeho?" Zamračil se nechápavě.

"Fizzy o nás ví..." Zašeptal jsem do ticha ve kterém bylo celé letadlo ponořeno.

"Ví? Ty jsi jí to řekl? A co všechno ví?" Napřímil se.

"Ví všechno, došlo jí to, když viděla tu knížku od tebe."

/Flashback/ 

"Stylesovi? Vy už jste se i vzali? Ty máš jeho příjmení?" Vyjekl hlas vedle mě. Prudce jsem otevřel oči a otočil se na zmatenou Fizzy. Najendou mi vyschlo v krku, začalo mi zběsile bušit srdce a potit se mi ruce.

"Fizzy.. já..." Začal jsem, ani jsem vlastně nevěděl s čím.

"Holky, vezměte si hračky do pokojíčků, já vás potom zavolám na snídani." Odehnala dvojčata máma, nechtěla riskovat, aby se to dozvěděly i ony. Holky se poslušně zvedly a odkráčely do horní části domu.