What I feel? {DRARRY}

Má strach...

Temný tunel. Na konci tunelu není světlo, ale tma. Temná, mocná, nemožné ji narušit. Možná jí něco dokáže osvítit. Vlak. Do tunelu vjel šarlatově rudý, asi už starý vlak. Byl plný studentů odjíždějících do školy.

Za nejzamlženějším okýnkem Bradavického Expressu seděl bledý chlapec, se stejně bledými vlasy a očima, které často měnily barvu. Dnes byly šedé, plné jiskřiček očekávání. Jel domů. Ne do rodinného sídla, do školy, která pro něj představovala domov víc, než jakékoli jiné místo.

Jel tam ale naladěn jinak než před rokem, měl strach. To měl poslední dobou pořád. Ano, on, Draco Lucius Malfoy měl strach, i když to nikomu nepřipustil.
Nedávno se totiž stal.... smrtijedem. On nechtěl. Vždycky se choval na povrchu jako tyran, ale jen na povrchu. Uvnitř nebyl tak zlý jak se tvářil. Nikdo to nepoznal, protože Draco uměl dobře předstírat. Vždycky v něm válčily pocity, ven ale vyšla pouhá slza. Ta byla málo oproti tomu co se dělo v něm.

A s těmito myšlenkami seděl v prázdném kupé vlaku. Byl ve tmě. Nejen vlak, ale i chlapec. Byl ztracený a neuměl najít cestu zpět.

Po několikati minutách nechtěně usnul. Zdál se mu sen, o Voldemortovi. O tom jak mu dal úkol zabít Pottera. On to nechtěl, nesnášel ho jako spolužáka, ale nikdy by ho nezabil. Sen pokračoval tak, že jel do Bradavic, a v ten večer co tam přijel to musel udělat. Stál naproti němu v opuštěné učebně, mířil na něj hůlkou a musel to udělat. Celý se klepal, třásly se mu kolena i ruce. Po chvíli hůlku sklonil a pár kroky překonal vzdálenost mezi nimi. Zahleděl se mu do očí a zaslechl otevírání dveří. Otočil se a v tu chvíli se probudil.

Byly to dveře kupé. Stála v nich středně vysoká, blonďatá dívka podobného věku a měla na očích směšné růžové brýle. Už jí určitě někde viděl. První promluvila ona. ,,Bylo tu spoustu strachopudů, co tě trápí?" řekla vysokým hlasem. ,,Kdo jsi?" zeptal se blondýn. ,,Lenka, Lenka Láskorádová" zapěla svým ladným hlasem. ,,Co tu chceš!?" utrhl se na ni Draco. ,,No já jen že jsme na místě a mimochodem viděla jsem houf obzvláště děsivých strachopudů, můžeš z nich zešílet, když se někomu nesvěříš." Draco jen vzal kufr a vyšel z kupé. Nevěděl, co jsou oni strachopudové zač, ale nelíbilo se mu pomyšlení na to že by zešílel. On se totiž nikomu svěřit nehodlal. Měl od svého pána úkol. Ne ten, jaký byl ve snu. Jiný. Zničit většího a mocnějšího kouzelníka.

Albuse Brumbála.

_