Hunger games - The boy with the bread

9. kapitola - večerní vystoupení

Noc byla dlouhá a bezesná. Často jsem se budil z nočních můr, které mě trápily. Většinou v nich vystupoval některý z profíků a spousta ostrých zbraní, které se nořily do mého těla.

Kolem sedmé hodiny už nemůžu vydržet v posteli a vylézám ven. Přicházím do salónku, kde je úplně prázdno. V jednom rohu ovšem zahlédnu jednoho z avoxů, který nás obsluhuje. Jakmile mě zahlédne, okamžitě odejde a během chvilky se vrací s talířem plným pochutin. Děkuji mu a pouštím se do vajíček a pečiva. Spíše se v jídle ovšem jenom vrtám.

Brzy přichází Haymitch a hned za ním malými krůčky cupitá Cetkie. Zvedám se od stolu, protože mě k tomu nutí dobré vychování a navíc už jsem stejně dojedl.

„Dobré ránko, Peeto,“ zacvrliká Cetkie a já se na ní musím i proti své vůli usmát. S Haymitchem si pouze vyměníme souhlasné pohledy.

„Takže, dneska bude všechno trochu jinak,“ mávne Haymitch rukou a já i Cetkie k němu dorážíme. „Nebude žádný společný trénink,“ otáčí hlavu na Cetkie, „budeme je cvičit zvlášť.“ Trinketová nechápavě pootvírá pusu.

„Já jsem o to požádal,“ ozývám se na vysvětlenou. Víc už ovšem říct nestíhám, protože do místnosti vchází Katniss a hovor okamžitě utichá. Podezíravě si nás měří pohledem, ale nakonec usedá ke stolu. Přináší nám další porci jídla – dušené jehněčí se sušenými švestkami. Jídlo je to moc dobré, ale na můj vkus až moc těžké na snídani. Jenom Katniss se cpe jako nezavřené. U stolu ovšem panuje velice podivná nálada, nikdo nemluví.

„Tak co se děje?“ Nevydrží Katniss všeobecné mlčení u stolu. „Dneska nás budete připravovat na rozhovory, že ano?“

„Správně,“ přikyvuje Haymitch.

„Nemusíte čekat, až dojím. Mohu poslouchat a jíst najednou.“

„Došlo k menší změně dosavadního postupu,“ říká Haymitch a mě už se teď začínají barvit tváře do nachova, tak raději držím hlavu sklopenou do jídla.

„Jaké?“

„Peeta mě požádal, abych vás trénoval odděleně,“ krčí ledabyle rameny, jako by vůbec o nic nešlo.

Vidím v očích Katniss něco, co by se dalo považovat za ukřivděný pohled. Bolí jí to, jsem si toho moc dobře vědom. Stále radši dělám, že mě zajímá moje porce jídla a nechávám Haymitche, aby tuto nepříjemnou záležitost vyřešil. Předává jí informace o dnešním plánu – o čtyřech hodinách strávených s Cetkií a pak s ním. Jakmile Katniss odchází na svojí lekci, otáčí se Haymitch na mě.

„K tomu, abys zapůsobil na rozhovoru, mě nepotřebuješ,“ kouká se na hodinky. „Máš přesně tři hodiny, ani o minutu víc. Profíci budou ještě dneska ve výcvikovém centru. Zřejmě ne všichni, ale někteří si nenechají ujít poslední příležitost procvičit si pár chvatů. Najdi je a přesvědč je. Je to buď a nebo. Poslední hodinu strávíš se mnou, čekají nás poslední plány.“

Jen vděčně přikyvuji a bez dalšího otálení vyrážím k výtahu. Cítím se velice zvláštně, když nastupuji bez Katniss. Doteď jsme se na sebe mohli alespoň v tomto případě spolehnout. Teď stojím v tělocvičně tréninkového centra úplně sám. V dálce zahlédnu pár osob, Haymitch měl pravdu, někdo tu vážně je.

Když se blížím k těm zbytkům trénujících lidí, vidím, že ve skupince stojí Cato, Kordeta a Třpytka. Chybí pouze Kras a to mě až tolik netrápí. Nikdy mi nepřišel jako jeden z těch, kdo mají hlavní slovo.