Since the Day One » Diego & Kayleigh (OC) ~ The Umbrella Academy

Kapitola Devatenáctá » ...Number Eight

Kayleigh stála v pokoji s Hazelem a Cha-Chou. Když je vysledovali, zneviditelnila se a šla za nimi do jejich nově pronajatého pokoje v motelu. Nevěděli o ní, a to bylo dobře, mohla tak poslouchat jejich konverzaci, zatímco Diego uskutečňoval svůj plán.
„Víme díky tomu o nich všechno," řekla ta žena a ukázala svému parťákovi knihu, kterou sepsala Vanya. Kay měla chuť se praštit do čela.
„A k čemu nám to bude?" zeptal se jí jen, očividně naštvaný, že nemají ten kufřík.
Kay je poslouchala, jak mu žena říká o schopnostech jejích sourozenců. „Ta, co tady byla umí udělat silové pole kolem všeho. Proto jsme ji nedokázali zastřelit. Pravděpodobně to ani nedokážeme," zamyslela se Cha-Cha, jako kdyby vymýšlela sto a jedna dalších způsobů na její zabití.
Kayleigh byla jen ráda, že tam nebyla zmínka o její neviditelnosti.
„A ten blbec v masce umí měnit dráhu všeho, co hodí. Většinou teda nožů," dodala, z jejího hlasu bylo cítit i špetku nadšení nad jejím objevem.
„A jeho bychom měli řešit právě teď," zamručel jen Hazel, když odtáhl záclonu.
„Proč?" zeptala se ho ta snědá žena a vzhlédla od knihy.
„Protože se venku schovává za zmrzlinářským autem," oznámil jí to klidně a ona tak hned přešla k němu. Kay mezitím sebrala knihu, aby alespoň na chvíli neměli encyklopedii o její rodině v držení a zneviditelnila i ji. Zahleděla se na ně, když je viděla si připravovat zbraně, ale jinak byli stále klidní, až děsivě klidní.
Stála v rohu pokoje a pozorovala je, když se ode dveří ozvalo zaklepání a ti dva ihned vytáhli zbraně, připravení střílet na vše, co se pohne. A ona byla připravená je zastavit.
„To je někdo z motelu," zamručel Hazel, když vyhlédl oknem. Jen na sebe kývli, schovali zbraně, a žena otevřela. Před nimi byl muž, který jí předal přeložený papír a poté ihned odešel a Cha-Cha dveře zavřela.
„Je to od Pětky," řekla překvapeně, když pročítala vzkaz.
„A jak ten nás našel?" zamručel nespokojeně muž, zbraň stále v ruce.
„Byl jako my. Zná všechno, co my, celý protokol," pokrčila rameny. „Píše tady, že má kufřík a chce se sejít."
„Vždyť ho nemá," špitla si pro sebe osmička a pak jí to došlo. Když odcházela z pokoje, něco sepisoval. Takže on má vlastní plán.
„Tak pojď, už teď jdeme pozdě," popohnala ho ta krátkovlasá žena a oba si vzali své věci.
„A co naši přátelé tam venku? Doprovod vážně nepotřebujeme," připomenul její dva nejbližší venku v autě a oblékl si sako. „Manila, 1902?"
„Radši dáme kyblík na led," odpověděla mu Cha-Cha a Kay chvíli trvalo, než jí došlo, že tak pojmenovali plány.
Hazel jen přikývl, vzal kbelík a vyšel z pokoje, zatímco žena došla do koupelny a oknem vylezla ven.
„Skvělý," šeptla si blondýnka a rychle vyšla z místnosti, aby varovala Pata a Mata v autě.
„Co máš teda v plánu, chlapáku?" uslyšela, když se stále neviditelná blížila ke schodišti. Ona o vlku a on je za zdí.
„Řekl jsem ti ať počkáš v autě," dostalo se mu odpovědi.
„A taky jsi mi řekl, že když olíznu baterku, narostou mi chlupy v rozkroku," oponoval mu Klaus.
„Bylo nám osm," zamručel Diego a zastavil ho, když se rozešel po schodech dál. „Pro jednou v životě mě poslechni, ano?"
Kayleigh tam došla, když viděla Diega ho táhnout po schodech dolů. Rozhlédla se po těch dvou, ale nikde ani stopy, a tak se zviditelnila.
„Takže teď běž do auta, Světluška je snad už u něj zpátky. Když se za dvě minuty nevrátím, nejspíš je po mně," zamručel a poplácal ho po hrudníku, pak ho chytil za ramena, aby ho donutil se na něj soustředit. „Kdyby na to došlo, dojdeš pro pomoc a ochráníš ji, rozumíš?"
„No jo, fajn. Tak jo," přikývnul Klaus a Diego spokojeně vyběhl pár schodů, než mu ukázal, aby šel. Kay sešla za ním do mezipatra.
„Světluško. Máš být už u auta," zamračil se na ni, ale jeho oči ji rychle prohlédly od hlavy k patě, aby zjistil, že nemá další zranění.
„Jsou pryč, Diego. Nějaký kód 'kyblík na led'," sdělila mu, ale on stejně pro jistotu vyběhl těch pár schodů a vykopl dveře.
„Do háje," zavrčel tiše a na to oba uslyšeli rachot a přijíždějící auta jejich směrem.
„Diego?" zeptala se nejistě Kay a šla nahoru za ním, nelíbilo se jí to a viděla i Klause běžet po schodech nahoru.
Ani ne za pár vteřin se rozezněla střelba a uslyšela bolestné zavrčení. Rychle vyběhla nahoru a vytvořila kolem všech tří silové pole, když ho Klaus stáhnul stranou. „Vidíš? A ty sis myslel, že jsem blbec," vydechl Klaus namáhavě.
„To si myslím pořád," ušklíbl se Diego a držel si ránu.
„To jste oba," zamračila se na ně Kayleigh a chtěla mu prohlédnout ránu, ale jen zavrtěl hlavou.
„Zdrhají," řekl a rozeběhl se dolů.
„Nemáš zač!" zavolal za ním Klaus a následoval ho.
„Možná spíš kojot Vilda a pták Uličník," poznamenala si pro sebe a promnula si opatrně bok. Cítila, že se hojí dobře a hlavně rychle. Přesto jí to při dnešní námaze bolelo víc. Ale i tak se rozeběhla dolů za nimi.
„Sakra," zamručel Klaus, když doběhli k autu a ti dva byli v nedohlednu.
„Nastupte si do auta," řekl na to jen Diego rychle a šel k němu.
„To moc nepojede," povzdechla Kay a dívala se na prostřelené pneumatiky. Její dvojče si do jedné z nich naštvaně kopnul.
„Je tohle součást tvého super plánu?" zeptal se Krakena.
„Sklapni," zabručel Diego a rozhlédl se po jiné cestě, jak je zastavit.
„Nemáte někdo chuť na zmrzlinu?" pousmála se Kayleigh při pohledu na vůz před nimi.
„My si dáme!" zvolal Klaus hned a ona si jen mohla domýšlet, jestli je tentokrát i Ben s nimi.