V říjnu 1989 ve stejný okamžik po celém světě porodilo 43 žen. Nejspíš by to nikomu nepřišlo zvláštní, ale žádná z těchto žen nebyla předtím v jiném stavu.
Miliardář a Sir Reginald Hargreeves adoptoval 8 těchto přeživších dětí. Ty projevily nadání...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kayleigh se podívala na hodinky a netrpělivě bubnovala prsty do područky svého sedadla. Letadlo se blížilo k cílové destinaci na její vkus velmi pomalu. Dívka se vracela zpátky z Evropy, kam odjela na zaslouženou dovolenou po odvedené práci. Po odchodu z Akademie se z dívky s číslem osm stala zpěvačka, která vystupovala pod smyšleným jménem – Keira Starkland. Skryla tak svou identitu a úspěchu dosáhla díky svému talentu. A nyní se vracela na místo, kde to všechno začalo. Na místo, kde zemřel její otec. Byla na letišti, že poletí do další vysněné destinace, když vysílání přerušily televizní noviny. V nich sdělily zprávu, že její otec zemřel. A ona tak ihned změnila kurz cesty. Podívala se kolem po kabině soukromého letadla, kterým vždy létala na své turné. Letuška kontrolovala nápoje, zatímco si tiše broukala melodii písně, kterou Kay nepoznávala. Prohrábla si frustrovaně vlasy a přemýšlela, co tam na ni doma bude čekat. Když odešla, odcházeli i její sourozenci. Všichni, kromě Luthera, který se rozhodl zůstat s otcem, než byl odeslán na měsíc. S kým se párkrát přes tu dobu viděla kromě svého dvojčete, byla její sestra Allison. A ta jí vždy řekla, co věděla o sourozencích. A většinou se to týkalo Luthera. Kayleigh si pro sebe zavrtěla s úsměvem hlavou, protože koho chtěli ti dva oblafnout? Ti dva byli do sebe zbláznění již od plenek, a i přes to, že Al odešla a dala se na dráhu herečky, nikdy to mezi nimi nepřestalo jiskřit. Osmička se zamyslela nad svým starším bráškou. Nezáviděla mu jeho schopnost, i když věděla, že někdy se hodit mohla. Přesto to bylo prokletí, které její bratr řešil alkoholem a drogami. A ona, hloupě, přispívala na jeho život každou chvíli penězi, které si poctivě vydělala. Ubíjelo ji vidět ho ničit se, ale zároveň ji zabíjelo to, že Klaus vidí i to, co nechce. A tohle byl jeho chránící mechanismus. Kay se připoutala, když letadlo začalo přistávat a její nejistota jen vzrostla. Uvidí tam Diega, což ji děsilo. Nebyla připravená čelit tomu, co mohlo přijít. Bude ji nenávidět a ani se na ni nepodívá? Nebo na ni bude křičet? Sama jen věděla, že chce přijet, pozdravit, uctít památku jejího ne tak milého tatínka a urychleně odjet dříve, než se to vše pokazí více než mohlo. „Slečno Starkland, právě přistáváme na letišti. Mluvil jsem s Vaším řidičem a limuzína na Vás bude čekat, jakmile vystoupíte," ozvalo se z reproduktoru a dívka se pousmála. „Děkuji, kapitáne. Velmi si toho cením," odpověděla, když u svého sedadla zmáčkla tlačítko, které jí spojovalo s kokpitem. Kayleigh se lépe chytla područek, neměla přistávání ráda, a pevně zavřela oči. Letadlo se lehce zhouplo, když se kola dotkla země a už cítila jen lehké drkotání, jak dojíždělo po dráze. Když letadlo zastavilo a motor utichla, dívka se konečně pustila a opatrně vyhlédla z okénka, ze kterého mohla vidět černé auto u kterého stál její řidič. Postarší muž měl na sobě černou uniformu i s čapkou a usmíval se. Když ji uviděl vykukovat okénkem, zamával jí a jeho úsměv se ještě více rozšířil. Kayleigh se rozzářeně usmála a rozepnula pás. Když letuška dovolila vstát a otevřela dveře, jakmile přistavili potřebné schody, nemarnila dívka čas. Vzala si kabelku a vyběhla z letadla. Seběhla schody, aniž by se zajímala o své okolí a přeběhla k muži, kterého radostně objala, a i on ji. „Jamesi," řekla ihned a podívala se na muže. „Slečno Kayleigh, tak rád vás vidím. Jaká byla Evropa?" zeptal se poté, co se odloučili z objetí. „Bylo to nádherné, úžasný odpočinek," odpověděla a prohlédla si staršího muže před sebou. Jezdil s ní už od dob počátku její kariéry. Byl pro ni jako otec, kterého potřebovala již od malička. A od svých sedmnácti let ho našla v tomto muži. „Příště už musíte s Lilly jet také," upozornila ho měkce, když zmínila manželku muže před ní. „Už se na vás ptala a zeptala se, kdy můžeme čekat návštěvu. Chce uvařit své proslulé lasagne," mrkl na ni řidič a otevřel pro dívku dveře. James a Lilly byli jediní v jejím okruhu, kdo věděl její skutečnou identitu a nikdy nelitovala rozhodnutí, že jim vše pověděla. „Miluju její lasagne," zamumlala dívka, když vlezla do auta a snažila se pomalu neslintat nad představou lahodných zapékaných těstovin s masem od starší ženy. „A ona to ví," usedl James na své místo řidiče, zatímco zaměstnanci letiště naložili její zavazadla do kufru. „To je dobře. Můžete ji prosím pozdravovat?" požádala ho Kay a zkontrolovala telefon. „To určitě udělám," odmlčel se muž, než nastartoval auto a podíval se do zpětného zrcátka. „Jak se cítíte?" zeptal se pak se starostí vyrytou v jeho hlase. Přesně věděla, na co se ptá. Dívka se na sedadle zavrtěla, jak se zamyslela nad jeho otázkou. Věděla, že by měla říct, že je zdrcená, ale vlastně ani nevěděla, jak odpovědět. „Já nevím," zašeptala, když se nakonec rozhodla pro pravdu. „Upřímnou soustrast," řekl ještě tiše, než donutil auto do pohybu. Kayleigh se zabořila do sedadla a povzdechla si. Promnula si lehce zápěstí, na kterém měla velký náramek. Zakrýval tak její tetování. Dívala se z okna, jak míjeli letištní kontrolu a jeli dál do města. Bylo to jen půl hodiny, než auto zastavilo u obrubníku před branou a vysokým domem. Číslo osm byla zase doma.
Prolog k povídce na téma TUA je na světě! ♥ Přeji Vám všem pěkné počtení a děkuji Vám za každou hvězdičku či komentář. Budu ráda za každou odezvu. :)
