The One (CZ Fanfics with Louis Tomlinson&1D)

5.část

počet slov: 943

z pohledu Louise

Moc mě mrzelo, že na mě byla Sam naštvaná ale já to přece myslel v dobrém. Od první chvíle kdy jsem ji viděl, tak jsem věděl, že je jiná. Byla nádherná a ten její úsměv byl přímo dokonalý. Věděl jsem, že ji chci a proto dělám vše proto abych jí byl co nejvíce na blízku. Ale když jsem to teď takhle zmrvil. Doufám, že mi odpustí a pochopí, že i ona má vlastní život, kterého si musí užívat.

Byl jsem v pokoji, seděl na posteli a přemýšlel. Rozhodl jsem, že pujdu zpět dolů se nasnídat a v naději jsem doufal, že semnou ještě promluví.

Vstal jsem z postele, vzal za kliku a chystal se jít dolů. Při mém úžasu když jsem otevřel dveře tak tam stála Sam a chystala se právě klepat na dveře.

Z pohledu Sam

Než jsem stihla zaklepat, dveře se otevřeli a v nich stál Louis. Koukali jsme chvíli na sebe udiveni, bez slova, prostě jen tak.

Po pauze ticha jsem se začla omlouvat. „Louisi, omlouvám se, že jsem na tebe tak vyjela. Neměla jsem. Vím,že to semnou myslíš dobře, ale musíš mě pochopit...“ „Sam,počkej,“ skočil mi do řeči „také bych se ti měl omluvit, máš pravdu, nemůžu se ti plést do života, navíc se ani ještě moc neznáme a ..“ „Ještě?“ tentokrát jsem mu skočila do řeči já.

„Ano,ještě. Máme hromadu času na seznamování a poznání, i když mám pocit jako bych tě znal celou věčnost.“ zírala jsem na něj. „Tedy pokud budeš mít zájem se poznat více.“ „Já...“ zamyslela jsem se. V jeho očích šel vidět strach a nejistota, ale ty jeho rty ty mě přitahovali víc. „Ano. Moc ráda se s tebou seznámím víc.“ „Vím,že jsem říkal, že další víkend nemůžu, ale co ten další máš čas?“ „Asi..asi jo, ještě nevím.“ „Tak to je bezva. Máš ráda Italskou kuchyni? Co takhle večeře? Ať je změna.“

„Miluju Italské jídlo.“ vyhrkla jsem „Dobře, tak ja zarezervuju místo na sobotu?“ „Tak dobře, rovnou jim řekni ať přichystají stůl pro 6 lidí.Chtěla bych vidět jejich výraz až jim to budeš diktovat.“ zasmála jsem se. „Šest? Proč šest?“ „Ono nás snad bude víc?“ „Asi si mě nepochopila Sam.“ koukal na mě a usmíval se od ucha k uchu. „Moment.“ bliklo mi v hlavě. „Ty mě zveš na rande?“

Zasmál se. „Ano, přesně tohle dělám. Myslím, že kluky po včerejšku aspoň trochu znáš. Teď je řada abys pořádně poznala mě.“ upřímně se usmál a díval se mi do očí. „A už se na mě prosím nezlob“ řekl a ukázal psí oči. Usmála jsem se.

Teď tu byl ten okamžik. Ten pocit, ten chtíč když jsem ho chtěla políbit i za to všechno jak jsem se na něj naštvala.

„Za jakých okolností se tam vy dva usmiřujete?“ zařval z kuchyně Zayn. Trhli jsme sebou a okamžitě jsme ztratili oční kontakt,sešli ze chodů dolů a mířili do jídelny. Niall se na mě jen koukl s tázavým pohledem ´Tak co?´ pouze jsem kývla a usmála se a on pochopil. Sedli jsme si oba ke stolu a konečně se nasnídali.

Po snídani jsme si šli zase všichni sednout do obýváku, kde jsme zapli tv a jen tak volně si vykládali. Kluci mi říkali co mají v týdnu v plánu a taky o víkendu. Asi kolem pul 11 jsme se rozloučili, že už pojedem. Nevěděla jsem nač tak brzo až nakonec z Louise vylezlo,že mu Jay psala ať nakoupíme v obchodě ještě pár věcí. Rozloučila jsem se s kluky, kteří byli absolutně proti abych někam šla, že je ještě čas a že chtějí ještě na den ženskou společnost. S těmi slovi mě sice potěšili a rozesmáli ale byla neděle a zítra je škola. Tím sem akorát pomohla tomu,že na se na mě kluci mračili a dělali samé ušklebky. „No jo, já do té školy chodit musím, né každý je slavný jako vy.“ dodala jsem a začla se smát. „ Ha ha, vtipný..“ dodal Harry. Vyplázla jsem na něj jazyk, všechny obejmula,oblékla si kabát a šálu a už jsme z Louisem vycházeli z domu k autu.

Nastoupili jsme naposledy zamávali a už jsme Louisem jeli. V autě bylo příjemně. Louis zapnul topení a vyhřívání sedaček. No jo to si někdo žije. „Doufám,že už se na mě nezlobíš.“ začal konverzaci Louis. „To víš,že ne, ale prosím, PROSÍM, dřívě než něco domluvíš prober to semnou. Nesnáším překvapení, dobře? Řekla jsem. „Dobře.“ potvrdil Louis „Takže se ti včerejšek líbil?“ „Líbil a moc. Dlouho jsem se tak nebavila.“ usmála jsem se na něj. „Lousi!“ zakřičela jsem.

Na semaforu naskočila červená. Louis prudce zabrdil až to semnou škublo „Promiň“ řekl jen „Páni, tohle se ti stává často,viď?“ koukla jsem na ně. „Vlastně..“ zamyslil se. „Vlastně vubec ne.“ a usmál se. „Jen se nějak nesoustředím.“ „A to se musíš vždycky nesoustředit když jedu s tebou?“ „Tím to bude.“ řekl a usmál se a koukl na mě těma svýma nádhernýma očima. Začervenala jsem se.

A zase ta chvilka. Dívali jsme se na sebe, mlčky. Najednou někdo zaklepal Lousovi na okýnko. Odvrátili jsme pohled na chlapíka co nám stál na silnici u okýnka a klepal. Louis otevřel okýnko a aniž by stačil něco říct, chlápek v džínách a modré mikyně na něj vyhrkl. „A přál by jste si jinou barvu nebo co?“

Udivili jsme se co to říká až jsme se podívali na semafor, kde už svítila zelená. „Proboha moc se om louvám“ řekl Louis zavřel okýnko a rozjel se. Chvilka ticha koukli jsme se na sebe a propadli ve smích. „Tak tohle překonalo všechny hranice.“ a zase jsme se smáli.

Po pár křižovatkách jsme zabočili k supermarketu, nakoupili to nejnutnější co si Jay přála a jeli jsme zpět k Tommlinsonovým.

ANO,ANO KLIDNĚ MĚ UKŘIŽUJTE, ŽE JSEM TAM, DLOUHO NEVIDALA NOVOU ČÁST, ALE OPRAVUD SE MI NECHTĚLO, NEMĚLA JSEM ANI ČAS A UŽ VUBEC ŽADNOU INSPIRACI, PROTO JE TENTO PŘÍBĚH I KRÁTKEJ A BUDU SE SNAŽIT VYDAT DALŠÍ DÍL CO NEJDŘÍV, JELIKOŽ TED NENI MOC ČASU, TAKŽE NECHODIM ANI NA BLOG TAK JE TO NAPRD :/ ALE SLIBUJU ŽE SE POLEPŠÍM, TEDA POKUD BUDETE O TENTO PŘIBEH STÁT :) KAŽDOPÁDNĚ KDO SI MYSLEL V MINULEM DILU,ŽE ZAKLEPE NEBO NE? A SCHVÁLNĚ ČEKALI JSTE ŽE SI DAJI KONEČNĚ UŽ TU PUSU ? :D PIŠTĚ PROSÍM SVÉ NÁZORY A KOMENTÁŘE A BUDU RÁDA ZA VOTES :)) xoxo Mrs. Smile :)