The One (CZ Fanfics with Louis Tomlinson&1D)

4.část

počet slov : 845

Vstala jsem, potichu otevřela dveře od pokoje a schodištěm se loudala do kuchyně. V domě bylo ticho. Takové ticho, že by jsi ani nikdo nevšiml kdyby je někdo vykradl. Prošla jsem obývákem, kde jsme ještě před pár hodinami trávili čas a došla do kuchyně. Jelikož jsem se tu nevyznala tak mě nenapadlo nic jiného než otevřít lednici a napít se džusu nebo mléka, které najdu.

Otevřela jsem lednici a světlo z ní mě nepřijemně osvítilo do očí. Lednici byla docela plná ani jsem se nedivila 5 kluků v jednom domě, jak jinak.

Nakonec jsem vzala džus a vytahla jsem jej z lednici. Když jsem ale zavírala dvířka od lednice lekla jsem se. „Doprčic“ zaklela jsem „Nialle? To jsi ty?“ začala jsem pomalu poznávat obrys osoby, které jsem se tak lekla.

„Proboha,víš jak jsem lekla?“ a bouchla jsem do něj. „Au“ řekl jen. „Co tu proboha děláš? Proč nespíš?“ zeptala jsem se ho. „Mám tu samou otázku.“ Řekl a koukl na mě s jeho krásným úsměvem. „Já no, měla jsem žízeň, tak doufám, že nevadí, že jsem si dovolila něčeho nalít.“ „Ne v pořádku, chovej se tu jako doma.“ Řekl jen „A ten druhý důvod?“ „Vlastně nemůžu usnout. A proč že si tu ty ?“

„Měl jsem hlad.“ Řekl zasmál se a já si až ted všimla jeho misky v ruce s lupínkama a mlékem. „Aha,chápu“ řekla jsem a uchechtla se. Takže Niall bude žrout téhle band. Řekla jsem si pro sebe.

„ A co jak se ti líbil večer s námi?“ zeptal se pochvilce ticha. „Byl prima. Moc jsem se bavila. Děkuju za pěkný večer.“ „Vlastně poděkuj Louisovi byl to jeho nápad a byl vážně dobrý, snad nejlepší co kdy vymyslel .“ řekl a my se začli smát „Nedivím se mu, že se mu tolik líbíš.“ Řekl a já se začla červenat.

„Líbím?“ „Nic sem neřek.“ Řekl a nastavil prst v pššt. Lehce jsem se na něj podívala a usmála se. Asi půl hodiny jsme si ještě vykládali a pak jsme oba usoudili, že by jsme měli jít zase spát. Niall mi už po ránu zvedl náladu, takže sem i lépe usínala.

Ráno jsem se vzbudila asi kolem 9 hodiny ranní. Jen když jsem zjistila kolik je hodin tak jsem vystřelila blesku rychle z postele, oblékla se a už pelášila dolů po schodech.

„Dobré ráno“ řekli kluci sborově a usmáli se na mě. „Dobré ráno“ řekla jsem rychle „Ty někam pospícháš?“ začal se vyptávat Louis jako první. „No jelikož už je devět hodin tak ano. Musím za sestrou.“ Řekla jsem a už si oblíkala bundu. „Nikam nespěchej nasnídej se s námi.“ Řekl Harry

„Klidně ti nechám kousek mé slaniny“ řekl Niall a mrkl na mě. Všichni upřeli nechápavý pohled na Nialla a na mě. „Díky Nialle, to je VÁŽNĚ moc milé“ zdůranila jsem „ale musím jít sestra na mě čeká. „Nepanikař, volal jsem mámě dojdeme k ni kolem obědu a ty si ji vyzvedneš.“ „Cože?“ zase jsem na něj hleděla jak na Jiříkovo vidění.

„No ano.“ Potvrdil Louis. „Bože Louisi, už zase!? Dřív něž něco domluvíš s tvojí mámou co se týká mě nebo mé sestry tak by jsi to taky mohl probrat semnou, nemyslíš? Tvoje máma má moc starostí s vlastními dětmi na tož aby se starala o cizí.“ A zase na mě všichni hleděli.

Tentokrát skrz to, že jsem na Louise tak vyjela. „Promiň Sam, myslel jsem, že by jsi ráda měla volný čas i pro sebe a navíc tvá sestra není cizí a dobře to víš. Omouvám se jestli jsi to takhle pochopila“ řekl nevinně. „ted si ale prosim sundej tu bundu a pojď se s námi nasnídat.“ Řekl a prosebně se na mě koukl.

Chytl mě za ruku aby mi mohl vysléct bundu což taky udělal. Popostrčil mě ku předu a já si šla sednou k baru za kluky, kteří snídali. Louis ale nešel, odešel z kuchyně a šel do svého pokoje.Jen se jsem za ním otočila a on na mě koukl a odcházel dál.

Jakmile jsem dosedla na barovou židličku kluci už měli plno otázek a tak  mě zapojili do jejich konverzace při které jsme snídali. Já byla ovšem myšlenkami jinde. Myslela jsem na to co jsem právě udělala. Proč jsem proboha na něj jen tak vyjela? Mého nevnímání si všiml Niall a vytrhl mě ze spáru mých myšlenek.

„Běž za ním“ řekl mi tiše. Zpozornila jsem „Cože?Proč?“ „Ale no tak Sam, vidím, že tě to trápí.“ řekl mi a mrkl na mě. Zase.

Po dlouhém rozmyšlení jestli mám za ním jít nebo ne jsem se jen nakonec přece rozhodla. „Tak já půjdu“ řekla jsem mu a stoupla si ze židle. Nikdo kromě Nialla to ani nezpozoroval jelikož byli vážně ponoření do své konverzace a po pravdě už ani nevím o čem.

Vyšla jsem z kuchyně prošla obývákem, vyšlapala schody a stála už před pokojem Louise. Jediný zavřený pokoj v celém patře. Musel to být jeho pokoj. Pro jistotu jsem ještě do všech pokojů nahlédla abych nezaklepala do prázdného pokoje až jsem si byla opravdu jistá. Stála jsem před zavřenými dveřmi a přemítala jestli opravdu zaklepat. Až jsem nakonec...

TAK CO MYSLÍTE ZAKLEPE NEBO ODEJDE ? TAKY MĚ TO ZAJÍMÁ :DD KAŽDOPÁDNĚ BUDU RÁDA ZA VOTE A KOMENTÍKY ;)) DÍKY VŠEM CO TO ČTETE DOSÁHLI JSME 300 READS :) THANKS EVERYONE !!!