Proč já?

11.

,,Abigail?!"
,,Sethe?"

Všiml sis strachu v mých očích. Všiml sis i těch slz. Úplně jsi se přestal zlobit. Chytil jsi mě do náruče. Vzpomínáš?

,,Proboha Abi, co se stalo?"
,,To nic Sethe."

Plakala jsem ti do ramene. Ty jsi mě chlácholil. Sethe, proč jsi to dělal?

,,Proč ses zlobil?"
,,Proč jsi mi neřekla, kdo ti ty modřiny udělal? Myslíš si, že je lepší, že jsem se to dozvěděl takto?"

Nebyl jsi naštvaný. Já vlastně nevím, jak ses tehdy cítil. Možná, že si byl zklamaný. Zklamaný, že jsem ti to neřekla.

,,Ten člověk je zároveň i ten, kvůli kterému máš strach a pláčeš. Že?"
,,Ano."

Pozvala jsem tě k nám domů. Nechtěla jsem to řešit na chodníku.