Once (CZ)

7. Romanticide

 Tááák, velmi záživná kapitola :D i když musím říct, bylo celkem těžký to napsat z pohledu kluku (chlapa) :P no snad se bude líbit :)

Její temné oči sledovaly každý můj pohyb. Měl jsem co dělat, abych se trošku uklidnil. Ale to, co dělala, mi to hrozně ztěžovalo. Obtočila mi nohy kolem pasu a přetočila mě tak, že mi seděla na břiše. Odhrnula si pramen vlasů za ucho a zase mě začala líbat. Přitáhl jsem si jí na sebe a neměl jsem nejmenší úmysl jí pustit.

Rukama mi zajela pod košili. Postupně mi začala rozepínat knoflíčky. Prsty se jí třásly, tak jsem jí pomohl. Nakonec už jsem to nevydržel a prostě si tu košili nějak serval. Bylo mi v tu chvíli vážně jedno, jestli bude zničená.

Vypadalo to, že ona to se svým oblečením myslí stejně. Hodila ho přes okraj postele a přetáhla přes nás deku. Zase mě začala líbat a zbavila mě i zbytku oblečení. Zase jsme se přetočili a já jsem jí začal líbat směrem od ucha přes čelist až ke krku. Prohnula se v zádech a odhalila tak svojí kůži.

Spokojeně jsem jí zavrněl do ucha. Cejtil jsem na sobě její horký ruce a dech se jí postupně pořád zrychloval. Už jsme se nedali zastavit. Nedokázal jsem přestat, museli jsme být spolu, tady a teď.

Nakonec už jsem nedokázal uniknout tý touze být s ní jako jedna bytost a konečně jsem nás spojil. Byl to neuvěřitelnej pocit, jako bychom byli pro sebe zrozený. Dlouho jsme si spolu užívali blízkosti, dotyků a hřání těla toho druhýho. Ale nakonec už jsem nemohl.

Zhroutil jsem se vedle ní na postel a ztěžka oddechoval. Podíval jsem se na ní a odhrnul jí spocený vlasy z obličeje. Ještě pořád držela oči pevně zavřený, jako by se bála, že je to jenom sen a jakmile je otevře, tak se probudí.

,,Otevři oči, prosím," zaprosil jsem jí do ucha. Otočila se na mě a podívala se na mě pohledem, kterej jsem ještě nikdy v životě neviděl. Jako kdyby byla skoro až překvapená nebo vylekaná. ,,Děje se něco?" zeptal jsem se jí se strachem v hlase.

,,Já jenom, že to.... ehm... b-bylo to poprvý..." ztišila hlas, jako by se styděla.

,,Cože? Tys to ještě nikdy s nikým nedělala?" byl jsem hodně překvapenej. ,,Vždyť jsi krásná, určitě jsi měla spoustu příležitostí."

,,Popravdě, příležitost jsem neměla ani jednou. Na škole jsem chodila do třídy jenom se samýma technařema a hoperama, takže jsem neměla moc výběr nebo tak. A i kdyby tak bych to s nikým nedělala. Navíc jak jsem řikala, všichni měli hrůzu z mých očí."

,,A líbilo se ti to?" bál jsem se odpovědi.

,,Erno." Cuknul jsem sebou při svým pravým jméně. Byla první člověk za dlouhou dobu, co mě oslovil tak, jak se vážně jmenuju. ,,Bylo to úžasný. Něco tak neuvěřitelnýho jsem nezažila." Na chvíli se odmlčela. ,,Dokonce i kdyby to byl nejdokonalejší člověk na planetě, tak bych byla radši teď a tady s tebou. Prostě to bylo naprosto dokonalý."

,,Možná, že když to řeknu na rovinu, tak tě to vyděsí, ale nemůžu to v sobě dusit. Miluju tě, Sam, strašně moc tě miluju!"

,,Já tebe taky, Emppu." Přivinul jsem si jí rukou k boku a druhou rukou jí hladil po vlasech. Brzo potom usnula a já nebyl o moc pozadu.

*****

Ráno jsem se probudil. Chtěl jsem vstát, ale potom jsem si uvědomil dnešní noc a vzpomněl jsem si, co se dělo. Podíval jsem se po posteli. Sam měla hlavu opřenou o můj hrudník a jednu ruku měla přese mě. Svojí pravou ruku jsem měl uvězněnou pod ní.

Opatrně jsem se z pod ní vyvlíkl a vzal si tepláky. Bylo hodně brzo ráno, asi tak šest. Ještě nevyšlo slunce, ale zatáhl jsem závěsy, aby Sam nevzbudily první paprsky. Dnešní noc byla plná zážitků a vášně.

Jenom v kalhotách jsem přešel do kuchyně a začal chystat snídani. Vyhrabal jsem něco z ledničky, když v tom přišla Sam. Měla na sobě jenom mojí košili, kterou nejspíš našla ve skříni. Podíval jsem se na ní, strašně jí to slušelo.

,,Krásný ráno," řekl jsem jí a pomalu přešel ke dveřím, kde stála.

,,Krásný i tobě," usmála se.

,,Jak ses vyspala?" zeptal jsem se jí a chytil jí kolem boků do náruče a zatočil s ní ve vzduchu. Zasmála se a já ji posadil na pohovku.

,,Naprosto skvěle," odpověděla a já věděl, že je to pravda. ,,A ty?"

,,Úžasně." Vtisknul jsem jí jemnou pusu a ona zavřela oči. Když jsem se odtáhl zase se usmála a otevřela je. ,,Dáš si snídani?"

,,Ráda, pokud bude tak úžasná jako noc, tak rozhodně." Vyzývavě na mě mrkla a já se zasmál. Konečně jsem měl dojem, že jsem po dlouhým hledání našel tu pravou holku pro mě.

Odešel jsem zase do kuchyně a dodělal jídlo. Když jsem nám oběma přinesl talíře a hrníčky s kafem, poděkovala a pustili jsme se do jídla. Jedli jsme v tichu, ale nebylo nepříjemný.

,,Kde tady máš sprchu?" zeptala se mě, když odložila talíř na stolek.

,,Chodbou úplně dozadu a vpravo," usmál jsem se. ,,Nejsem si jistej, jak moc tvoje oblečení přežilo, ale tahle košile ti strašně sluší."

,,Děkuju, dovedu si představit, jak by asi slušela tobě." Usmál jsem se a ona odešla do koupelny. Za chvíli jsem slyšel proud vody ze sprchy.

Chvíli jsem projížděl maily a kontroloval hovory na mobilu. Dvakrát mi volal Tuomas, jednou Jukka a Tarja asi tak třicetkrát. Jejich starost mi už najednou nepřipadala tak otravná. Rozhodl jsem se jim napsat hromadnou zprávu, že jsem v pořádku a že se omlouvám za to, co se stalo, že už jsem to prostě nevydržel.

Dlouho mi trvalo, než jsem zmáčknul tlačítko odeslat, ale nakonec jsem to udělal. O pár chvil později mi přišla odpověď od Tarji, ale neměl jsem náladu číst, jak se o mě bála a že jsem se měl ozvat. Kdyby věděla, co se dělo, tak pochopí, ale přece jenom, to je soukromý.

Šel jsem za Sam do koupelny a nesl jí ručník a oblečení. Položil jsem to na skříňku a sám si sundal tepláky. Vlezl jsem si k ní a opatrně ji zezadu objal. Bradu jsem jí položil na rameno a rty lehce hladil hranu její čelisti. Otočila se na mě a vzala mě kolem krku, políbila mě a potom vylezla ze sprchy s mokrou hlavou.

Sám jsem se potom osprchoval a taky vylezl. Sam mezitím přešla do ložnice a hledala svoje boty, těžko říct, kde přesně skončily. Ještě jsem se oholil, vyčistil si zuby a učesal se. Vlasy mě vůbec neposlouchaly, tak jsem je sepnul gumičkou.

Pomalu jsem vešel do ložnice a našel Sam s mobilem v ruce. Vypadala vyděšeně.

,,Co se stalo?" sednul jsem si vedle ní.

,,Zapomněla jsem, že mám dneska pohovor do práce. Musim tam být v půl desátý a teď je sedum. Navíc se musim stavit doma pro čistý oblečení. Nemam šanci to stihnout." Složila si hlavu do dlaní a potichoučku zavzlykala.

,,Neboj se, to stihnem," snažil jsem se jí uklidnit. ,,Vezmi si věci, počkám na tebe v autě, dveře jenom zabouchni." Odešel jsem se obout a pro klíčky. Sednul jsem do auta a nastartoval. Přišla hodně rychle, bylo vidět, že jí na práci vážně hodně záleží.

Celou cestu bylo ticho rušený jenom tichým rádiem a hlukem motoru.

Do Helsinek jsme dojeli chvilku po devátý.

,,Vidíš? Stihli jsme to," řekl jsem a usmál se na ní ještě v autě. ,,Kam tě mám hodit?"

,,Na Apollonkatu 17, víš kde to je?"

,,Jasně." A zase jsme jeli v tichu. Dojeli jsme na místo a Sam se chystala vystoupit. Chytil jsem jí za ruku a na chvilku zadržel.

,,Zavolám ti, slibuju," řekla, rychle mi vlepila sladkou pusu a hned vystoupila. Když se blížila k domu, mávla mi a už byla pryč.

Pište reakce prosím :) Hlavně co zlepšit a tak ;) Dík za čtení, komenty a votes potěší, Sammi :*