Once (CZ)

5. Planet Hell

Tuhle kapitolu jsem si vyloženě užívala :3 Hádky, to je moje :D Je to v podstatě jenom mluvení a trošička popisu situace :)

Stál jsem ve dveřích a jenom naštvaně pronesl: ,,No to nemyslíte vážně, že ne?"

Oni se podívali na sebe a Tuomas se poťouchle usmál. Z nějakýho důvodu mi došlo, že tohle je hodně zlý. Chtěl jsem projít kolem a nechat to tak, jak to je, ale jakmile jsem procházel, Jukka si mě chytil a posadil do křesla.

,,Tak co chcete vědět?" měl jsem chuť začít zdrhat, ale věděl jsem, že je to zbytečný. Jukka se zazubil a chvíli přemejšlel.

,,Tak co třeba všechno?"

,,Tak s tim se rozluč kámo," opáčil jsem.

,, Ale no tak," začal se do toho míchat Tuomas. ,,Jestli něco neřekneš, tak zavolám Tarje, aby to z tebe dostala."

,,No tak fajn," znechuceně jsem protočil oči nad jejich zvědavostí. Kdyby zavolali Tarje, tak nemam šanci, takhle jsem mohl aspoň trochu lhát, i když pořádně vlastně ani nebylo o čem.

,,Tak začnem pomalu, když nechceš mluvit sám, tak se budem ptát," řekl Jukka.

,,Takže...," na chvíli se Tuomas odmlčel a já dostal fakt strach, co vymejšlí. ,,Líbali jste se?" zazubil se na mě úchylně a provokativně cuknul obočím.

,,Ty seš fakt blbej!" měl jsem sto chutí na něj vyjet, že je to totální debil, ale přece jenom, takhle by se zeptal asi každej.

,,No co? Jenom se ptám," bránil se.

,,No tak o čem jste mluvili?" snažil se mi odlehčit Jukka.

,,O hodně věcech...," řekl jsem, že to vyznělo spíš jako otázka.

,,Třeba?" povzbuzoval mě tentokrát Tuomas.

,,O cestování a tak," řekl jsem a už to chtěl mít za sebou.

,,Ale no tak, to nemůže bejt jediný," páčil ze mě dál informace Jukka.

,,Vážně nemam náladu se s váma bavit o svým rande se Sam," řekl jsem dost nakvašeně. V tu chvíli mi v kapse zazvonil mobil. Vyndal jsem ho, volala mi Tarja. Nakonec jsem to vzal.

,,Hei, tak jak ti dopadlo rande?" řekla a i přes mobil bylo jasný, že má co dělat, aby se udržela jakžtakž v klidu.

,,Dobrý," vyhýbal jsem se jí.

,,Neozval ses, tak jsem měla strach, jestli seš v pohodě."

,,Jo, jsem, jenom právě čelim výslechu ze všech stran."

,,No dobře, tak já tě necham, myslim, že už tak je toho na tebe dost."

,,Díky," řekl jsem spěšně a zavěsil.

Znova mi začal zvonit mobil ve chvíli kdy jsem si ho strčil zpátky do kapsy. Podíval jsem se na displej, neznámý číslo. Vzal jsem to.

,,Vuorinen?" představil jsem se.

,,Ahoj, tady Sam Saarinen. Nerušim tě?" zeptala se nejistě. Určitě se mi úplně rozzářily oči.

Tuomas se na mě podíval a provokativně se zašklebil. Vzal jsem ze stolku noviny a přetáhnul ho s nima po hlavě. Jenom se tomu zasmál, nemohlo to bolet. Zvednul jsem se a začal přecházet po šatně, kde jsme byli.

,,Ne, vůbec ne," usmál jsem se, i když to nemohla vidět. ,,Copak máš na srdci?" zeptal jsem se tim nejpříjemnějším hlasem, co jsem v tu chvíli dokázal.

,,No, jenom mě tak napadlo, víš jak jsem odpoledne řikala, že zejtra můžem dojít ještě dál?"

,,Na dnešní odpoledne jen tak nezapomenu."

,,Jak jsem tak nad tim přemejšlela, nepřijde mi to najednou jako tak špatnej nápad."

To mi totálně vyrazilo dech a Jukka měl co dělat, aby se nezhroutil v záchvatu smíchu k zemi. Vlepil jsem mu pohlavek a on se začal smát ještě víc. To už jsem nevydržel a vylítl ze šatny na chodbu.

,,No mě to taky nepřijde jako špatnej nápad," nadhodil jsem.

,,Vážně?" zněla tak, jako bych jí nepřesvědčil.

,,Jo, myslim to naprosto vážně."

,,Tak to jsem ráda." Nebyl jsem si jistej, jak se přitom cejtí, ale měl jsem dojem, že má radost. Aspoň jsem v to doufal.

,,Já taky, chceš se zítra potkat?" nadhodil jsem. ,,Zítra už nemáme zaplacenej hotel, takže pojedu domů. Mohl bych tě vyzvednout, dáme si u mě večeři a...," konec jsem nechal otevřenej.

,,A můžeme jít dál," dokončila Sam.

,,Přesně tak, můžeme jít dál. V kolik tě mám kde vyzvednout?"

,,Tak třeba v pět v parku naproti aréně?"

,,Dobře, budu tam." Už zase jsem se usmíval jak zamilovanej puberťák.

,,Už se těším," ozvala se lehce. ,,Zatím dobrou noc, Emppu."

,,Dobrou, Sam," odpověděl jsem jí. Vrátil jsem se do šatny a když jsem otevřel dveře, uslyšel jsem dvě rány.

,,Takže jste poslouchali?" zeptal jsem se a to jsem ty dveře ještě ani neotevřel.

,,No sorry, ale když si s ní voláš, tak se vždycky rozzáříš jak sluníčko...," vysvětlil Tuomas.

,,A zrudneš," zasmál se Jukka.

,,No a co?" ohradil jsem se. ,,Je to moje věc, jestli jsem šťastnej nebo jestli rudnu."

,,No nic, já se hádat nebudu a stejně z tebe nic nedostanu. Jenom mam ještě jeden dotaz. Co přesně mělo znamenat to "dál"?" řekl Tuomas a naznačil prstama uvozovky.

,,Prostě..." teď už jsem vážně cejtil jak rudnu a asi jsem docela dobře někde.

,,Ehm?" zvednul Jukka jedno obočí a děsila mě představa, že by sem teď vtrhnul Marco s tim svým žlutým ručníkem a začal mě taky vyslýchat. Co když slyšel, co jsem Sam řikal?! ,,No tak to seš fakt někde..." říkalo mi moje podvědomí.

,,Prostě dál," uzavřel jsem to a nehodlal se v tom dál pitvat. A co se nestalo? Marco vtrhnul do šatny, naštěstí bez ručníku.

,,Co se řeší? Jaký dál? Cože?" vychrlil na mě Marco. To už mi vážně ruply nervy.

,,Tak jsem se do ní zamiloval, a co?! Tak jsem jí pozval k sobě, a co?! Sakra co je vám po tom?! Já se vám taky nepletu do osobních životů, tak se vy nepleťte do toho mýho!" zařval jsem na ně, vztekem bez sebe a vyrazil jsem z šatny. Ještě jsem se potupně musel vracet pro klíčky od auta. Furt jsem byl naštvanej a oni tam stáli úplně v šoku. Asi mě ještě nikdy neviděli nasranýho.

Sedl jsem si do auta a strčil klíčky do zapalování. Vážně jsem neměl náladu zůstat s nima v hotelu, aby měli ještě víc možností ze mě tahat další informace o Sam a našem rande. Nastartoval jsem motor a postupně se rozjel směrem k hotelu, o kterým vím.

Díky za čtení! :) Další kapitolka bude snad zítra, ale nevím, budeme mít na návštěvě příbuzenstvo, tak nevím, jestli to stihnu, ale vynasnažím se :) Sammi :*