Teacher's Pet-Severus Snape

47.

Když jsme se vrátili do hradu, hned se to řešilo s profesorkou McGonagallovou a profesorem Brumbálem. Seděla jsem v křesle ve Snapeově kabinetu zády ke všem přítomným. Z mého oblečení toho moc nezbylo takže jsem si nechala Snapeův plášť. Snažila jsem se uklidnit a poslouchala jsem jejich konverzaci když někdo rozrazil dveře, poznala jsem hlas Luciuse Malfoye. ,,Kde je Lenora?!" ,,Jsem tady." Dostala jsem ze sebe tiše. Rychlím krokem došel až ke mě a postavil se naproti mě. ,,Jsi v pořádku?" Přikývla jsem. ,,Neboj se já to nenechám jen tak. Draze za to zaplatí." Jemně mě pohladil po vlasech. ,,Děkuji Severusi, ani si nechci představovat co všechno by jí udělali kdyby jsi tam nepřišel. Postarám se aby byly náležitě potrestáni. Za pár minut dorazí někdo z ministrstva." Promluvila profesorka McGonagallová. ,,Byly vyloučeni. To co udělali bylo naprosto nepřípustné, z toho co Lenora říkala to vypadá že to není poprvé co něco takového udělali. Na neštěstí, v předchozích pokusech uspěli a jen oni ví komu to udělali. Upravili svím objetem paměť. Tohle jsou zločiny hodné azkabanu." ,,Už jsou plnoletí. Myslím že o jejich osudu není pochyb." Pronesl zle Snape. Očividně jim za to co mi udělali přeje jen to nejhorší. Že by mě měl opravdu rád? Co když mě miluje? Už dorazili i úředníci z ministrstva. Otec se ke mě sklonil, objal mě a políbil do vlasů. ,,Musím jít, vše bude v pořádku." Odtáhl se a došel k úředníkům. Zastavil se ve dveřích. ,,Severusi, postaral by jsi se o ni prosím?" ,,Jistě." Slyšela jak se ti dva kluci vzpouzí úředníkům, odvedli je pryč. Profesorka McGonagallová také odešla. Zůstala jsem sama se Snapem a Brumbálem. Prolomila jsem ticho. ,,Myslím že jsem ve svém výcviku našla chybu..." ,,Potřebuješ se naučit rychleji reagovat, být ostražitější a rychle se zotavit z traumatických zážitků." Odpověděl Brumbál. ,,Rozhodně se má ještě hodně co učit ale tohle se nadalo předvídat. Myslím že teď jde hlavně o to aby se z toho dostala a vyrovnala se s tím. To ostatní budeme řešit potom." Překvapilo mě že pro mě má profesor Snape více empatie než Brumbál. Snape došel až ke mě a zvedl mě z křesla. ,,Doprovodím tě do tvého pokoje. Potřebuješ klid. Zítra si o tom promluvíme." ,,Dobře." Dostala jsem ze sebe jen.