Čas nevrátíš

Část 25

Dominik položil svou moc dobrou přítelkyni na pohovku v jejím obýváku a trpělivě čekal, až se aspoň trochu uklidní. Nevěděl, co přesně se dozvěděla, když byla ten týden pryč, ale podle jejího chování usuzoval, že nic dobrého to nebude. Vše, co i s Riou věděli, bylo, že musí jít na pravidelnou prohlídku k lékaři, kvůli svým feromonům, které se jí po porodu dětí, následkem nepřítomnosti jejího Alfy, vymkly zpod kontroly.

Lexie byla vždy vychovávána, jako Beta, protože nikdo nepočítal s tím, že by se s ní mohla jednou stát Omega. A tím pádem, neměla ani tušení, co přesně obnáší, být Omegou. Netušila, jaký dopad to bude mít na její tělo, když bude počas těhotenství, bez svého Alfy.

Popravdě, kdyby byla obyčejná Omega, dalo by se to vyřešit zcela jednoduše, prostě by brala prášky a bylo by vymalováno. No, k jejímu neštěstí, byla sice omega, ale ne, rozená. Ona se jí stala, následkem feromonů Dominantního Alfy, který ji vlastně jimi, tak trochu násilně přeměnil.

Tím se vše zkomplikovalo, protože ty prášky, co zcela zabírají na rozené Omegy, bohužel nezabírají v takové síle, na ty přeměněné. Lékaři totižto nemají moc zkušeností z Omegy, jako je Lexie, protože jsou vzácné a vyskytují se ojediněle. Takže v její léčbě, poněkud tápou.

Podle toho, co mu řekla, tak lékaři hned po porodu zjistili, podle jejich krevních výsledků, že je s ní něco špatně. Tehdy se jí zbláznili feromony a oni ji dočasně nasadili prášky, které je měli držet pod kontrolou. No časem zjistily, že nezabírají tak, jak by měli. A popravdě nevěděli si s tím rady.

V té době zkoušeli snad všechno, od prášků, přes feromony jiných Dominantních Alf, ale natrvalo nezabíralo nic. Jako kdyby, byla vůči léčbě, částečně imunní. Co ve zkratce znamená to, že časem, když přestanou zabírat ty prášky, co dosud bere a oni jednou zabírat přestanou, začnou ji její feromony pomalu, ale jistě zabíjet.

Tehdy ji lékaři řekli, že než se tak stane, bude mít ještě asi tak dvacet let. Prý do té doby možná přijdou na něco, co by ji pomohlo, její feromony zkrotit, nebo i ustálit. Možná kdyby, vše tohle věděla počas těhotenství, zkontaktovala by svého Alfu, který by ji v tom mohl účinně pomoct. No, zase, když se jí v té době zřekl, kdo ví, jestli by jí vůbec pomohl.

„Není to dobré Dominiku." Špitla směrem k němu, když ji přestali téct slzy. Byla smířená s tím, že své děti jednou opustí, ale až za hodně dlouho. No to, že se jí zkrátí čas a lékaři nebudou vědět proč se to stalo, tak na to připravená rozhodně nebyla.

Postupně Dominikovi pověděla vše, co se od lékařů dozvěděla. Povídali si spolu, asi přes hodinu, než se její přítel, po tom, co se zcela uklidnila, pomalu pobral dolů za svou dcerkou, se s ní rozloučit, protože ji u ní nechal do soboty na hlídání. Podle všeho si chtěl se svou družkou udělat romantický večer, než se jim narodí miminko.

Dominik šel dolů první, nakolik Lexie se ještě potřebovala upravit, aby si děti ničeho nevšimli. To hlídání Nicky, po tom, co se dozvěděl, chtěl zrušit, ale řekla mu, že ať ji tam nechá. Prý, aspoň přijde na jiné myšlenky. Pomalu scházel schody a jeho zrak zakotvil na muži, který seděl i s Lexie dětmi u stolu, kde se nacházela i jeho dcerka.

Nečekal a rozešel se směrem k nim. Jak se k nim blížil, Nicky si ho všimla a vzápětí se k němu rozeběhla. Když už byla k němu dostatečně blízko, skočila mu do náručí a začala mu vyprávět, co všechno se dozvěděla, když byl on pryč. Společně přešli až ke stolu, kde seděl starší pán a jak se záhy dozvěděl, tak i otec Jaye a Jamie.

„Dobrý večer." Pozdravil se, když přistoupil ke stolu, s jásajícím osazenstvem a tím na sebe upoutal pozornost. Nečekal, a když viděl, že otec dětí vstává ze židle, na které dosud seděl, představil se. „Jsem otec Nicky a dobrý přítel Lexie. Jmenuji se Dominik Goldman." Pronesl směrem k otci dětí a napřáhl k němu ruku. Bylo na něm znát, to štěstí, které nedokázal před ním skrýt. Byl si naprosto jistý, že od svých dětí, se už nehne. Jako Dominantní Alfa, kterým sám byl, ho nechápal v tom, jak se mohl, jen tak zříct své družky a svých dětí, no řešit to teď, neměl v úmyslu.

„Těší mě. Jsem Justin Devenport, otec Jaye a Jamie." Nečekal a vzápětí, jak si všiml, že mu otec Nicky podává ruku, hned se jí chopil. Zdál se mu, jak rovný chlap, co se mu záhy i potvrdilo.
„Justine, potřebuji z tebou mluvit, ale ne tady." Podal mu svou vizitku a čekal, až si ji vezme. „Zítra mi zavolej, ale určitě! Je to důležité!" Pronesl důrazně, aby pochopil naléhavost situace. Než odešel, ještě se seznámil s pradědečkem dětí, které byli nadšené z toho, že mají o něco větší rodinu. Pak se už jen rozloučil se svou dcerkou a následně, jak viděl Lexie scházet schody dolů, do cukrárny rozešel se za ní. Nečekal, přistoupil k ní a pevně ji sevřel ve svém náručí. „Všechno bude v pořádku, ano? Se vším ti pomůžu, jak budu moct." Pošeptal ji přímo u jejího ucha, když se k ní při objímání skláněl. Myslel to zcela vážně, že ji pomůže, jak bude moct a začne tím, že si promluví další den s Justinem, s otcem jejích dětí. Dost pochyboval, že by mu to sama řekla a nakolik časem bude jeho přítelkyně potřebovat pomoc. Musí to prostě vědět.