Čas nevrátíš

Část 13

Bylo po půl deváté, když Justin zahlédl, že se otevírají dveře od Lexie bytu. Všiml si, že jeho dědeček taky zpozorněl. Viděl, jak Lexie jde za číšníky a podle všeho jim šla pomoct s obsluhou. Dnes pokud ví, by měli mít otevřeno do desíti, tak možná proto je v cukrárně ještě tolik lidí.

Alex rád přenechal šéfové stůl, který měl na starosti. Protože to byl stůl s otcem jejich dětí.

Nic nenamítala a šla za nimi, jestli se ještě něco objednají nebo budou chtít účet. Počítala s tím, že už tu nebudou, když se vrátí, no spletla se.

Když ji viděl přicházet k jejich stolu, byl nadšený. Nevěděl, co jí chce dědeček říct, no doufal, že to všechno dobře dopadne. Jakmile se zastavila u nich a zeptala se jich, jestli ještě něco budou chtít, či nikoliv. Postavil se.

„Lexie můžeš na chvíli prosím." Řekl doufajíc, že mu nedá košem. Nic neříkala jen si povzdechla a on to považoval zasouhlas. „Chtěl bych ti někoho představit." Stočil svůj pohled na svého dědečka, který se vzápětí hrdě postavil a pak pohlédl zpět na ni. „Dovol mi ti představit svého dědečka Justina Devenporta." Pak stočil svůj pohled na dědečka. „A dědečku, dovol mi ti představit Alexandru Cole, matku mých dětí a tvých pravnoučat." Dořekl s úlevou. Udělal co mohl, teď mu nezůstává nic jiného, než tomu nechat volný průběh. Považoval za výhru, že prozatím neutekla s křikem, nebo ho nevyhodila z cukrárny.

„Těší mě pane Devenporte." Řekla mile a podala mu ruku. Nevěděla, co má od něj čekat, no nechtěla dělat unáhlené závěry. Řekla si, že počká, co se bude dít dál

„Taky mě těší holčičko. Jen jsem chtěl poznat, ženu, která přivedla na svět mé pravnoučata, kterých jsem myslel, že se už nedočkám." Usmál se na ni mile a přitom ji pevně stiskl ruku. „A zároveň jsem ti chtěl pogratulovat, k tvému podniku. To co si tu vytvořila pro sebe a své děti je něco úžasné." Nešetřil slovy chvály, protože si to rozhodně zasloužila. Málokterá Omega, by dokázala vytvořit, něco tak skvostného pro děti. A to, jak jí to šlapalo, bylo rozhodně chvályhodné.

„Děkuji pane Devenporte, jste tady kdykoliv vítán. Jen prosím opatrně, když budete mluvit s dětmi, rychle se rozruší." Řekla s úsměvem a počítala s tím, že zítra ho tady uvidí znovu. Byl to milý pán, aspoň na ni tak v tu chvíli působil. Po tom, co spolu domluvili Justin zaplatil jejich několikahodinovou útratu a s rozloučením odešli pravděpodobně domů.

Po cestě domů, byl Justin nadšený, když viděl dědečka, jak se rozplývá nad jeho družkou. No nebyl tak nadšený, když mu řekl, že byl naprostý blbec, když se nechal tehdy zaslepit svou žárlivostí a bezdůvodně se jí zřekl.

No nemohl na to nic říct, protože to byla pravda a on to moc dobře věděl. V té době byl mladý, blbý a sakra zaslepený svými emocemi. Bohužel čas nevrátí, ale může bojovat o lásku své rodiny.

A to taky hodlá udělat. Nevzdá se do poslední chvíle a ani potom. Jednou budou znova rodina tak, jak měli být, už od začátku. A tak to taky bude. Tedy aspoň doufá, je odhodlaný udělat pro to maximum.

Když dědečka vysadil u domu rodičů, rozloučil se s ním s tím, že už musí jít, protože má zítra ráno v brzkých hodinách schůzku přes videohovor, ze zahraničím. Dědeček to pochopil a s moc dobrou náladou se odebral do svého domu.

Justin byl moc rád, že dnešní den s dědečkem i s Lexie a dětmi dopadl dobře. Konečně byl doma, i když sám, ale byl. Snad se to jednou změní a bude mít u sebe svou rodinu, po které tolik touží. Netrvalo dlouho a ve své posteli vyčerpáním zhasnul, jako svíce.

Lexie únavou padla do postele. Byla vyčerpaná, jak psychicky, tak i fyzicky. Ještěže ráno nemusí brzo vstávat. Z Justinova dědečka měla dobrý pocit a doufá, že bude za dětmi chodit, co nejčastěji.

Možná je spolu jednou i seznámí, pomyslela si. No pak si řekla, že ještě uvidí, jak se to všechno vyvine. Nechce nic uspěchat a pak si to vyčítat. Nakonec se rozhodla, že všemu nechá volný průběh a uvidí, kam ji to zavede.

Ráno ji vzbudili dvě malé potvůrky, které ji poskakovali po posteli. Pokřikovali, že mají hlad a že za chvíli umřou na nedostatek jídla v bříškách. Co jí natolik rozesmálo, že už nemohla předstírat spící princeznu.

Celé dopoledne měli jen pro sebe. A tak ho taky strávili u televize s pohádkami o medvídcích. Byla za to ráda. Zítra má volno a přemýšlí, že by je vzala do ZOO se podívat na zvířátka. Už dlouho spolu nikde nebyli a tohle by jim určitě udělalo radost.