6

164 13 0
                                    

"Ajeje, Šípková Růženka se vzbudila." Začal se smát Gasly a já ho štípla do ramene. "Dobré ráno pánové, doufám že už máte pro vaši princeznu snídani?" Hrála jsem si na pyšnoi ale moc mi to nešlo protože když jsem viděla ty jejich obličeje musela jsem se hned začít smát. "To byl vtip kluci, všichni víme že jsem přece vaše královna." Mrkla jsem na ně a to už jsme se smáli všeci. "Na dej si toust, sám jsem je dělal, v jedný krabičce jsou šunkový, v druhý se slaninou a v tý třetí mix s kečupem." Ukazoval mi Max a já byla poctěna že mohu ochutnat jeho vyhlášené tousty. Před třemi týdny jsem nevěřila tomu že ho poznám natož že budu jíst jeho toust. "Děkuju." Uculila jsem se a dala si toust se šunkou. " Občas jsem se podívala na Charlese a přistihla ho i jak se na mě dívá. Seděl vedle Carlose a furt se spolu smáli, člověk by si i myslel že jsou sourozenci.

"Trénuješ stanování na další akci?" Slyšela jsem nechutnej hlas ze zádu a hned jsem si ho přiřadila k člověku, kterého vidět už nikdy nechci. Nechtěla jsem se otáčet a ani odpovídat, jenom jsem koukala na překvapený a přátelský výraz kluků, kdyby tak věděli.

"Ale no tak, nebuď uražená." Chtěl se mě dotknout ale já to vycítila a uhla, to už jsem se ale na něj podívala.

"Co tu chceš Mathyasi?" Řekla jsem arogantně a ostatním zřejmě došlo o co a koho jde. "Nic nic, jen jsem šel kolem na procházku a najednou slyším tvůj hlas, tak jsem se byl podívat, no a koukám koukám, a zjitim že to jsi opravdu ty." Začal se smát a ve mně se už začala vařit krev. "No tak ses podíval a můžeš pokračovat v cestě." To už jsem se postavila před něj a zaťala ruce v pěst.

Chvíli se pobaveně koukal a pak se otočil že odejde, bohužel to v plánu neměl. "Nevěděl jsem že už ti jeden nestačí" Podíval se na kluky a já slyšela že se někdo též postavil, ale netuším kdo.

"Jo a ještě něco krásko." Věnoval svůj pohled už zpátky ke mně a zvážněl. "Tvoje rodiče mě požádali ať přijdu k nim na oběd, furt mě mají rádi a chtějí ať se k sobě vrátíme ale napadla mě jedna věc." Začal couvat a já cítila že dýl v klidu snad ani nevydržim. "Ta věc je samozřejmě tvoje plodnost, díky tomu jsem ti dal košem že? Chci děti a ty mi je nedáš." Začal se smát a to už byla moje poslední kapka.

"Ty se rozejít se mnou? Tak panáčku to já byla ta co ti dala košem a přísahám bohu že nic lepšího jsem udělat nemohla! To jak jsi mě mlátil a vydíral že když se s tebou nevyspim tak rozešleš nahý fotky který jsi nafotil když jsem spala. Kritizoval jsi vše co se dalo, snažil ses aby mě rodiče nenáviděli což se ti vlastně i povedlo ti přijde normální? Máš 30 vteřin, 30 zasranejch vteřin na to aby jsi se sebral a odešel, jinak ti přísahám že se už neprobereš!" Začala jsem hlasitě mluvit tak aby věděl že už si nenechám šlapat na hlavu.

"Jak chceš." Otočil se a odešel, to si snad dělá prdel co si myslí. Otočila jsem se ke klukům a chtělo se mi brečet. Nechtěla jsem ať to ví, teda aspoň ne takhle. Všichni měli zvláštní výraz, jen Charles ho měl bez pocitů a nedokázala jsem vyčíst co si myslí. "Já si vezmu věci a půjdu pěšky."  Řekla jsem po chvilce do ticha a nikdo nic stále neřekl, tak jsem si vzala věci a šla.

Po hodině cesty jsem zašla do starší skoro rozpadlé budovy a pípla si čipovou kartu. "Čau Steve." Pozdravila jsem postaršího pána co se snažil přečíst noviny. "Ahoj Angeliko, dítě zlaté . Zase tě někdo naštval že jsi tady?" Začal se smát a svraštil jeho vrásčité čelo. Je mu sice 59 ale čiperný je jako ve 20. "Ani mi nemluv. Zase otravoval Mathyas." Při vzpomínce na onu dnešní událost se mi zvedl žaludek. Jen si chvilku zaboxuji a odejdu jo?" Křikla jsem a vydala se do šatny. Rukavice na box mám vždy při sobě, člověk nikdy neví.

"Někdo ti volá Angie!" Slyšela jsem křičet Steva a vydala se do šatny, byla jsem tak zabraná do boxování že jsem nezavnímala zvonící mobil, Steve má naštěstí hrubý hlas takže se přeslechnout nedá.

Okruh láskyWhere stories live. Discover now