5.

186 13 0
                                    

Uběhl týden od incidentu s Íránci a já dostala čas abych si pořídila ten novej mobil. "Dobrý den, prodáváte ještě tlačítkové mobily?" Zeptala jsem se pracovnice která se na mě podívala jako bych byla míň než ona. "Tam u sluchátek nějaký najdete paní." Neochotně odpověděla a dál se věnovala své práci. Naštěstí jsem odešla protože nemám dostatek času, jinak bych ji ukázala čeho je ta 'paní' schopná. Vzala jsem první telefon co jsem našla  a zaplatila. Než jsem ho šla koupit tak jsem si pořídila i dobíjecí simkartu, nedá se tak snadno dohledat.

Zničehonic mi začal zvonit telefon tak jsem se podívala a byl to Frédéric

Já: Frédéricu, co vás trápí?
Fr.: Máte čas Angie?
Já: Ano mám, co potřebujete?
Fr.: Byl bych rád kdyby jste přijela co nejdříve  prosim
Já: Už vyrážim

Típla jsem hovor a vydala se na cestu. Když jsem přicházela slyšela jsem radostný křik a smích.

"Co slavíte pánové?" Vešla jsem a získala si svou pozornost, všichni mě sjeli očima od hlavy až k patě. Nojo, v šatech mě ještě neviděl. Měla jsem právě na sobě tmavě modré, uplé a krátké šaty a černé lodičky.

"Hálo? Ze mě to nevykoukáte" Začala jsem se smát a kluci se probrali. "Minulý týden si celej týden dřela na to abys nás chránila a vymyslela nám i strategii a ještě fungovala ve svojí práci." Začal Carlos a Charles ke mě přistoupil. "Dneska jsem na tréninku vyzkoušel tvé rady a byl jsem dost rychlejší než všichni ostatní, díky tobě budeme mít Vegas v kapse a za to ti chci poděkovat a omluvit se za mé chovaní." Usmál se Charles a podal mi ruku. Bohužel mi podal pravou a tak si všiml i mých jizev. Jeho výraz se náhle změnil a tak jsem ruku schovala do kapsy od kožené bundy.

"Jsem ráda že se vám to chlapci povedlo a budu se snažit dále. A také jsem ráda za usmíření a" Cinkl mi mobil tak jsem se podívala na hodinky kdo to byl

Nik
Za 5 minut pro tebe přijedu, vše vysvětlim

"aaa už budu muset jít protože mám hodně práce. Gratuluji." Pokývla jsem Charlesovi a dala se na odchod. "A děkuju!" Zakřičela jsem a opustila box.

"Proč jsi furt tak tajemnej?" Ptala jsem se po dlouhém tichu v autě. Celou dobu jenom poklepával prsty na volant a jezdil po městě. "Vypni mobil." Nakázal mi a já tak udělala.

"Tak už mi povíš co se děje?" Zeptala jsem se znova a čekala na odpověď. "Náš šéf, víme o něm poněkud málo a to mi přišlo divné." Začal a furt se rozhlížel okolo. "No to už tak bývá ale furt je to náš séf, dlouhou dobu." Odpověděla jsem a bála co přijde. "Zjistil jsem že je z Íránu." "Cože?!" Vychrlila jsem ze sebe a netušila co to má znamenat. "Posloucháš se vůbec? Co to je za blbost?" Začala jsem ho bránit ale on mě zastavil. "Na tady máš papíry čti."

"Co budeme dělat?" Zeptal se mě po tom co jsem snad ani neřekla hlásku. "Netušim, každopádně tohle zůstane mezi námi jasný? Musíme to pozorovat, tu situaci." Řekla jsem z roztřeseným hlasem a čekala až budeme u mého bytu. "Víš ty co? Odvez mě k autocampingu, kluci by tam měli být." Řekla jsem na poslední chvíli ale Nik nic nenamítal.

"Čau kluci" Přišla jsem za nima a musela se smát. Všichni tam byli jako malý kluci kteří nevěděli co podniknout. "Jeee paní Angelika se odvážila nás navštívit." Začal se smát Lando a tak jsem sebrala plechovku a hodila ji po něm. Všichni jsme se smáli a já si sedla k Charlesovi. "Ta bílá košile ti sluší." Pochválila jsem ho a on se zase usmál.

"Hele Angie." Vyrušil mě v pozorování Levis. "Už jste postoupili s těmi Íránci?" Takovou otázku jsem teda nečekala, co všechno jim vlastně můžu říct? Nic? "No Levisi vlastně nijak, od toho incidentu je klid tak budeme doufat že to byl jednorázový pokus." Odpověděla jsem a nastalo hromové ticho. Chvilku jsem uvažovala jestli to řeknu, ale bylo nefér vědět o nich toho tolik a o mně nevědět nic. "Dobře, jestli teda chcete něco víc vědět o mně, tak měla jsem ještě jednoho bratra, Dominika, ale umřel na autonehodu" Sice to není úplná pravda ale částečná jim stačí. "To nás mrzí." Zašeptal Max. "No já si ho ani moc nepamatuji, byla jsem malá, a život jde dál." Přitakala jsem vesele abych změnila atmosféru.

"No má někdo volné místo ve stanu? Pro mě?" Uculila jsem se jako sluníčko a doufala že nebudu muset jít domů, by byl opruz. "Já mám klidně místo jestli nevadí?" Řekl mi Charles a já kývla na souhlas a poděkovala. Ještě chvíli jsme klábosili ale už šla na mě hrozná únava tak jsem se zeptala jaký má Charles stan a vydala se tam.

Vzala jsem karimatku a spacák co měli kluci navíc a nachystala si postel. V kabelce vždycky nosim kraťasy a košili pro jistotu a teď se to pěkně hodilo. Převlékla jsem se a zrovna když jsem si zapínala košili přišel Charles.

"Promiň, já počkám venku jen pak zavolej" otočil se a chtěl už odejít ale já ho zastavila. "Nemusíš, já si jen zapínala košili a už to je hotové." Šla jsem si lehnout a sledovala Charlese jak se převléká. Má dokonale vypracované tělo, tak přitažlivé, kdybych mohla tak mu vezmu ruce a donutím ho aby se mě dotýkal všude kde jen to jde.

"Proč na mě koukáš jak na maso?" Začal se smát a já se chtěla propadnout. "Obdivuji tvé svaly, posiluješ?" Zeptala jsem se upřímně a jeho oči se rozzářili. "Ano posiluji, někdy ti mohu ukázat trénink jestli chceš?" Lehl si do spacáku vedle mě a otočil se na bok ať na mě vidí, já udělala totéž.

"Klidně, třeba ti pak ukážu i můj." Začali jsme se smát a koukali si do očí. Takhle jsme si povídali snad do jedné do rána.

"Takhle jsem si dlouho s někým nepromluvil a ani nezasmál." Smál se a já se trošku zarazila čehož si všiml. "Co?" Zeptal se udiveně a čekal co povim. "Musíš mít velkou společnost lidí okolo sebe ne? Však se podívej na sebe." Zasmála jsem se ale on zvážněl. "Ty vymaštěný holky co mají v hlavě jen make up a večírky a tak? Ne děkuji, lidi co mě chtěj mě neznají, touží jen po mém těle. Proto jsem si nikoho pořádného nenašel." Odvětil zklamaně a mě ho bylo líto tak jsem mu pohladila ruku na znamení lítosti.

"A taky, to samý můžu tvrdit o tobě, nevěřím že nemáš nápadníky." Zamrkal na mě což mě rozesmálo.
"Tak pane Leclercu, já a vztahy jsou stejný jako bod varu, rychle se vypaří." Smáli jsme se a já se nemohla vynadívat. "Abych se přiznala, mám to trochu stejně jako ty. Měla jsem jenom jednoho partnera. S ním to trvalo dva roky ale využíval mě, psychicky vydíral a zneužíval, prostě špatný vzpomínky, od té doby dávám pozor. Jinak díky práci nemám možnost mít na výběr" Usmála jsem se ale  moc mi to nešlo, vzpomínky na ty hrozný časy mě boleli u srdce.

"To je hajzl, opravdu!" Začal se tak moc rozčilovat až to bylo vtipný. "Nedokážu pochopit jak si to mohl dovolit, navíc příčinu ani neměl nic! Co by ostatní dali za to mít holku jako ty? Chytrou, úspěšnou, krásnou, šikovnou, vtipnou a starostlivou? Kdo by to nechtěl?" Tak nad tím už jsem se smát opravdu začala. Ani nevím proč ale začal mě bodat takový nepopsatelný pocit a bylo to příjemné, ale zároveň ne. "Já to ale myslím vážne Angie." Hrál uraženého a já se nemohla přestat smát.

"Měli by jsme jít spát." Řekla jsem po dosmání a protáhla se. "Jo to by jsme měli, tak jdeme." Souhlasil a zhasl lampičku. Otočila jsem se na druhý bok a snažila usnout.

"Psst, Charlesi." Špitla jsem do ticha a doufala že odpoví. Po chvilce se však ozval. "Ano Angie?" Ten jeho rozespalej hlas bych si klidně nahrála a pustila do sluchátek. "Nejsi tak špatnej jak jsem si myslela." Zašeptala jsem a rozhodla se zavřít oči. Usínala jsem a v dálce jsem slyšela a ty lepší než jsem si myslel Angie...

Tak máme za sebou 5 kapitolu co na ni říkáte?Baví vás to? Čte to vůbec někdo? Hmm snad všechno budou jen pozitivní ohlasy🫶🏻 Děkuji💗

Okruh láskyKde žijí příběhy. Začni objevovat