~WHITE CAT~ (Draco Malfoy)

~Ztráta~

Hleděl jsem na ni a čekal na její reakci. Dívala se do klína v tichosti. Moje ruce se jemně třásly. Věděl jsem že tímhle jsem ji nejspíš ztratil.

"Jen jsem chtěl abys věděla pravdu." zašeptal jsem a když jsem ji chtěl vzít za ruku, uhla.

Ne.. Sakra..

"Freyo.." zašeptal jsem konejšivě. Vstala. Začala si balit.

Sakra sakra sakra..

Vstal jsem též.

"Co to děláš?" zeptal jsem se a sledoval jak si pomocí kouzla balila své věci do menší tašky která byla opatřena zmenšovacím kouzlem.
"Odcházím. Je mi jedno jestli mě bude tvoje matka zastavit. Je mi to u prdele." odvětila a rozešla se ke dveřím. Měla stále na sobě moje oblečení ale to ji zřejmě nějak netrápilo. Rozešel jsem se po ní.
"Nemůžeš jen tak odejít." řekl jsem a ona se na mě otočila. Uchechtla se.
"Samozřejmě že mohu." odvětila a pokračovala. Vyšla na chodbu se mnou za zády.
"Proč jsi naštvaná na mne?! Nic jsem ti neudělal!" rozzlobil jsem se.
"Ale ano!" otočila se na mě,, Místo toho aby jsi ses mě zastal, tak jsi mě klidně před ostatními prstil!" vyjekla a pokračovala v cestě.
"Ale včera jsem se tě zastal!" řekl jsem. Zastavila se ale když něco chtěla říct.. Neřekla to. Nadechla se a pokračovala v chůzi.
"Kam jdeš?"
"Daleko odsud." odvětila.

"Uvidím tě někdy?" zeptal jsem se když jsme byli již před sídlem. Otočila se na mě a přišla blíž. Položila své horké dlaně na mé studené tváře. Než jsem stihl cokoli říct, její rty objaly ty mé. Byl to bolestivý polibek. Plný touhy, zrady a slz. Když se naše jazyky dotkly, objal jsem ji kolem pasu. Byla to asi minuta kdy jsme se tam navzájem pojídali. Odtáhla se a já.. Já ji pustil.. Věděl jsem že toho budu litovat.. Odstoupila o pár kroků ode mě.

"Bylo mi ctí tě znát a trávit s tebou čas.. Draco Luciusi Malfoyi." řekla a bolestivě se usmála. Zakroutil jsem hlavou.

"Ne.. Ne.. Freyo to ne.." zašeptal jsem a cítil slzy v očích.
"Nemůžeš odejít.. Prosím.." zašeptala jsem a přišel o krok blíž. Ona se ale o krok vzdálila.
"Prosím neopouštěj mě.. Já.."
Nadechl jsem se a vydechl.

"Já.. Já tě.. Miluju.." zašeptal jsem. Cítil jsem jak se mi srdce rozbilo na tisíc kousků. V jejích očích jsem viděl.. To samé.. Trpěla.. Nechtěla odejít ale věděla že musí.. Po tom všem.. Ví co je a jak moc nebezpečná je. Ví že nás spojuje pouto.

"Jako tvá vládkyně ti přikazuji abys.. Aby jsi mě nehledal." zašeptala a po sekundě po ní zbyl jen černý prach teleportace.

"Ne!" křikl jsem a vzhlédl na oblohu kde se kouř vzdaloval.
"Freyo! Prosím! Vrať se!" křičel jsem. Nic nepomohlo. Neotočila směr. Nevrátila se. Křičel jsem. Brečel jsem. Byl jsem na kolenou. Prosil jsem aby se vrátila.. Nic nepomohlo.. Ztratil jsem ji.. Navždy jsem ji ztratil.. Dívku kterou.. Doopravdy miluji..

Ta bolest která projela mým tělem.. Měl jsem chuť dojít k tomu jezeru a utopit se. Připadal jsem si jako kdybych ztratil dech. Nesnášel jsem se za to jak jsem se k ní choval a jak jsem jí přímo do očí řekl že ji nenávidím avšak jsem věděl že je to naopak..

Myslím že budu potřebovat více vína.