~WHITE CAT~ (Draco Malfoy)

~Bradavice~

Když jsme po loďkách již dopluli ke břehům Bradavic, vzala jsem si své kufry a odnesla je do chodby kde je měli ostatní. Jas mi jídlo poté pomohla dát do kufru a někam se vypařila. V tom davu ji nemám moc chuť hledat.
Avšak v té chvíli rozmaru se mi někdo pověsil na krk.
,, Dneska ti moudrý klobouk vybere kolej, těšíš se? " zeptala se Hermiona s velkým úsměvem od ucha k uchu.
,, No, asi ano." odpověděla jsem a prohlédla si Rona a Harryho kteří k nám dvoum přišli.
,, Určitě to bude Nebelvír, jseš na něho jako dělaná. "objala mě Hermiona a odstoupila.
,, Snape určitě chce aby byla ve Zmijozelu, si pište." prohlásil Ron a Harry na to kývl. Hermiona protočila panenky a obrátila se zpět na mne.
,, Jdeme. " vzala mě za ruku a vedla za studenty kteří již přicházeli k velkým dveřím.
Když se otevřely, viděli jsme velkou halu se čtyřmi obrovskými stoly. Nad jedním vysely modré plakáty, nad druhým červené, nad třetím žluté a nad posledním zelené. Všechny ty plakáty byly symboly všech čtyř kolejí.
,, Snapeová? " ozvala se jedna žena vedle mě když si všichni již sedli ke svým kolejím. Akorát já nevěděla kde je mé místo.
,, Ano." odpověděla jsem a otočila se na ni. Měla na hlavě velký klobouk a brýle. Její stáří ukazovalo šedé prameny vlasů stočených do elegantního drdolu.
,, Pojďte za mnou." řekla a vyšla směrem k stolici před stolem u učitelů. Na té stoličce ležel tmavý klobouk.
,, Dnes je mimořádný den, jelikož se k nám připojuje nová žačka a to samá Freya Snapeová." zvýšil hlas jeden stařík uprostřed stolu učitelů a mrkl na mne.
Sedla jsem si na stoličku. Severus mi vše o tomto procesu vyprávěl, takže vím co mám dělat. Na mé hlavě se ocitl klobouk který začal mručet.
,, Hmm, jsi velmi odvážná žena. Vidím v tvé budoucnosti že něco velkého dokážeš a také vidím.. Silnou lásku.. Hmm.. Budeš muset být silná jelikož přijdou věci které s tebou otřesou ale ty je zvládneš. Je to jasné..
Zmijozel! "
Zalapala jsem po dechu. Stůl na jednom kraji začal tleskat a jásat. Podívala jsem se na Harryho, Hermionu a Rona. Viděla jsem jim lítost na očích.
Harry na mne kývl tím znakem že to věděl.
Stará žena mi vzala klobouk z hlavy a pokynula ať si sednu ke Zmijozelskýmu stolu. Tak jsem i udělala a sedla si. Očima jsem se začala doruzumívat s Hermionou.
Bylo vidět že to nechápe. Ani já to pořád nechápu. Severus má jistě velkou radost že mě klobouk zařadil sem. I on má radost.

,, Ahoj. " promluvil někdo vedle mě.
Otočila jsem se a spatřila dívku s tmavě hnědými vlasy po prsa.
,, Jsem Pansy Parkinsonová." podala mi ruku s úsměvem.
,, Těší mě. " přijala jsem ji a prohlédla si lidi u stolu.
Můj zrak se zarazil. Byl to on. Jistě že to byl on. Ten kluk z vlaku do kterého jsem nechtěně narazila. Sledoval mě. Vedle sebe měl dva kamarády kteří mu něco vyprávěli se smíchem ale on se nesmál. Znovu vypadal jako kdyby mi četl myšlenky. Znervózňilo mě to a uhla jsem pohledem.