Podíval se na moje zjizvené ruce a řekl, že mi pomůže. "Jak bys mi mohl pomoct? Ani si na mě nepamatuješ..." Řekla jsem s pláčem a topila se v jeho očích, které na mě kdysi zamilovaně koukaly. Teď v nich však byla pouze nevědomost. Ale i odhodlání. "Chci pomoct tobě i sobě...chci si vzpomenout. Pomoz mi v tom..." Dá se ustát ztráta milované osoby?? Existuje něco ještě horšího, než to?? Ano... Mít milovanou osobu, která vás kdysi milovala, ale vlastně vás nezná...