Když už byl i prostý pohyb prstů nad moje možnosti, usoudil jsem, že bych si měl dát od psaní pauzu. Volný čas jsem hodlal využít sledováním toho, jak se ve psaní daří dvojčatům.
Přeci jen, jejich několikaletá praxe sahala nad tu mou jednodenní více než dost. Škvírou v přivřených dveřích jejich pokoje jsem je tedy jako každý jiný správný rodič tajně sledoval.
16:00 Žaneta cosi zuřivě čmárá na papír, div ho nepřetrhne vejpůl. Radim čte knihu.
16:05 Žaneta dopsala, papír muchlá a zahazuje. Papír přistane na Radimovi. Radim jej zvedá, rovná a čte si obsah.
16:07 Žaneta vytáhla další papír a znovu něco píše. Radim se vysmívá obsahu Žanetina předchozího papíru.
16:08 Žaneta si toho všimne, nechá současný papír papírem a vrhá se na Radima.
16:09 Radimovi se vymstilo, že si vedle sebe nechal otevřenou knihu, jelikož ho ní Žaneta nyní mlátí.
16:10 Říkám si, jestli bych jako rodič neměl zasáhnout.
16:11 Spíš ne. Mám z nich strach.
16:20 Už se uklidnili a oba začali psát.
16:50 Žaneta vždy napíše stránku papíru, pak ji zmuchlá a následně zahodí. Dělá to už dobrou půl hodinu. Zajímavá taktika psaní.
17:00 Radim za dobu, co Žaneta zlikvidovala nejméně polovinu pralesa, popsal tři stránky sešitu. Žádnou ale nezmuchlal ani nezahodil. Jeho taktiku považuji rovněž za zajímavou.
17:03 Přichází Helena a ptá se mě, co sakra dělám u těch dveří. Objekty jsou jejím hlasem náhle vyrušeny, zpozorní, a tak musím přerušit výzkum. Snad zase někdy příště.