Najednou jsem ležel na zemi a on si na mě obkročmo sedl. Snažil jsem se ho odstrčit nebo jinak shodit, ale najednou mě zase držel za ruce, které přitiskl vší silou k podlaze nad mou hlavou, čímž se naše obličeje přiblížili k sobě tak, že nás dělily jen pár milimetrů. Pohledem sěl na moje rty a zkousl si spodní ret. Zkrabatil jsem vzdorovitě čelo a se smíšenými pocity zoufalství, nechutě a vzdoru jsem trhal rukama. On se přiblížil těsně k mému uchu.
„Nezlob mě, baby boy..." našeptal mi nespokojeně do něj.
„N-n-ne, prosí- au..!" vykřikl jsem bolestí, když mi silně zkousl lalůček. To jsem asi dělat neměl, protože jsem ho nechtěně nabudil, aby pokračoval a on se mi okamžitě přisál na krk. Ale tohle bolelo. Zapojil i zuby a tahal a kousal mojí kůži. Sem tam jsem vykřikl.
Jednou rukou mi držel ruce a tou druhou objal minimálně tři čtvrtinu mého krku. Rty se začal přemísťovat ke hraně mé čelisti a pak k uchu. Od něj se dostal k mým rtům. Volnou rukou mi sklouzl k lemu trika a už by ho roztrhl, kdyby...
„Halo? Je tam někdo? Přišla jsem uklidit." ozvalo se za dveřmi zaklepání a poté hlas uklízečky.
„Ano, hned." řekl Namjoon a potichu zaklel, než mě vytáhl na nohy a podal mi můj batoch.
„Ani muk." zašeptal mi do ucha, které pak olízl a zmáčkl mi zadek, ale ne moc silně, abych nezavzdychal a pak mě po něj krátce poplácal. Já jsem potichu kňukl další prosbu a cukl jsem sebou pod jeho dotykem. Když se ode mě odtáhl, obrátil se ke dveřím.
„Dále." vyzval uklízečku čekající za dveřmi dovnitř.
„Ty už můžeš jít. Ale příště už nechoď pozdě na hodiny." řekl ke mě, ale já jsem věděl, že takhle mluvil jen kvůli ní.
Poznámka autora:
Kdo taky "miluje" tuhle uklízečku?💜