Povídky

Vzal jsi mi dech

,,Myslíš to vážně?" promluvil na mě a nadzvedl obočí. Měl hluboký, ale přesto melodický hlas. Každý jiný by už dávno utekl, jenže na něm bylo něco zvláštního. Nemohla jsem od něj odtrhnout pohled, natož někam utéct. Ten jeho pohled... A jeho dotek... Bylo to pro mě hypnotizující. Začal mě palcem hladit na hřbetu ruky. Ten drobný pohyb mě trochu vytrhl z transu a vzpomměla jsem si, že se na něco ptal. Slyšela jsem, že něco říkal, ale úplně mi unikl význam jeho slov, jak jsem byla unešená z jeho pohledu.

,,Prosím?" zeptala jsem se omámeně.

Ochotně mi otázku zopakoval: ,,Ptal jsem se, jestli to myslíš vážně?"

,,Netuším, co máš na mysli," odpověděla jsem zmateně.

,,Řekla jsi, že uděláš cokoliv, jen aby tě někdo políbil," vysvětlil mi.

Ohromenně jsem na něj vyvalila oči. ,To není možné! Jak tohle může vědět?! Vždyť to byl jen můj vnitřní monolog! Nebo ne? Řekla jsem to snad nahlas? Bože! Doufám, že ne...'

,,Ja-Jak to můžeš vědět?!" vykoktala jsem svou otázku nahlas.

,,To teď není důležité. Prostě mi jen odpověz," začal dál naléhat. Zamrazilo mě v zádech. Chloupky na rukou se mi postavily do pozoru. ,Proč to chce vědět? Políbí mě, pokud budu souhlasit? Co by po mně za to chtěl? A když odmítnu, co udělá? Stojí mi to za to?  Pravda, pěkný je...' Očima  jsem znovu sjela celou jeho postavu od shora dolů a zpátky. ,Vlastně víc než jen pěkný... Je hrozně sexy. Polibek s ním by byl určitě nezapomenutelný. Před chvílí jsem se přece pevně rozhodla, co chci, tak teď nemůžu jen tak couvnout. Jsem až příliš zvědavá, jaké by to bylo. Tohle není něco, o čem bych se musela dlouze rozmýšlet. Už jsem se rozhodla. Pevně jako skála. Už není cesty ven. Je to můj osud a já ho teď naplním.'

,,Ano," vydechla jsem roztouženě. Pak jsem ale přeci jen trochu znejistěla: ,,Co za to ale budeš chtít?" Jeho pevně sevřené rty se uvolnily a na tváři se mu vykouzlil šibalský úsměv. Teď jsem konečně uviděla jeho překrásné rty. Vypadaly tak měkce. V tu chvíli se ve mně probudila ještě větší touha ho políbit. Bylo to jako tsunami. Naklonil se ke mně. Stál tak těsně u mě, že jsem ucítila jeho ledový dech na mé touhou rozpálené kůži.

,,Toho se bát nemusíš." Jeho šeptající hlas mě pohladil po líci. Pocítila jsem mrazení po celém těle. Vyšel ze mě tichý sten. Než jsem stihla nějak zareagovat, jeho ledové ruce uchopily mé tváře. Něžně zvedl mou hlavu, abych mu viděla do očí. Tentokrát jsem jeho dech ucítila na svých rtech. Byl příjemně chladivý. Vzrušením jsem skoro nemohla popadnout dech. Zavřela jsem oči a v tu chvíli jsem ucítila jeho hebké rty na svých. Byly stejně chladné jako jeho ruce i oči. První dotyk našich rtů byl nesmírně něžný, ale za chvíli se změnil v roztoužený vášnivý polibek. Cítila jsem lehké šimrání v podbříšku, které by se dalo skutečně přirovnat k houfu poletujících motýlků. Mé rty začaly najednou chladnout. Jako by teď patřily jemu. Tento příjemný chlad postupoval dál, rozléval se mi do celého těla. Nebylo to vůbec špatné, vlastně naopak velmi příjemné. Jako byste v horkém dni skočili do ledového bazénu. Oklepala jsem se ze svého překvapení. Stála jsem jako prkno. Napodobila jsem dívku, kterou jsem před chvílí viděla, jak se líbala se svým přítelem. Vjela jsem prsty do jeho rozcuchaných vlasů a přitáhla si jeho hlavu ještě blíž. Mé rty jeho polibek chtivě oplácely. Druhou rukou jsem ho objala kolem krku a stoupla si na špičky, abych na něj lépe dosáhla. Na oplátku mě svými pevnými pažemi objal v pase. Srdce se mi rozbušilo divokým tempem a tělo se mi jemně chvělo vzrušením i chladem. Přestože to zní divně, ale díky tomu chladu jsem já tála. Připadalo mi, že náš polibek trvá celou věčnost, ale to mi vůbec nevadilo. Byli jsme jako sochy z ledu, které chrání žár vášně a vzrušení. Mohlo by uběhnout klidně tisíc let, ale nás by se to nedotklo. Přesně takový byl náš polibek. Chladný. Vášnivý. Věčný!