Aira: Legenda sedmisféří

13.

"Airo! No tak Airo!" křičí na mě Steve, když se mě snaží dohnat.
"Nech mě bejt!" vyštěknu na něj a pokouším se ovřít dveře, které dnes pulsují nepřirozeně silně a často. Steve se, ale jaksi vznese a doletí až ke mě, kde mě chytne za rameno a domlouvá mi "aspoň se uklidni, než si vypálíš pokoj!"
Otočím se na něj a uvědomím si, že má pravdu, ruce i hlavu mám v jednom ohni. Pokusím se uklidnit a zaklepu hlavou, abych ten oheň uhasila. To už nás dohnala i Luisa. Místo slov mě, ale ofoukla sněhovým proudem. Na druhou stranu, oheň to uhasilo. "Díky moc." poděkuju jí nasupeně.
"Promiň, ale už ti chytal rám dveří." omlouvá se mi zadýchaně.
"Můj pokoj jste před požárem zachránili, teď vypadněte. Srabi!"
"Airo! Ty víš, že to tak nechceme."
"Ne, ale radši si tu budete hlídat svý vystrašený zadky a necháte Angela umřít!"
"To on to nařídil. A navíc tu nejde jen o nás. Jde o všechny ty neviné lidi, které by válka zasáhla, kdyby se o nás ostatní sféry dozvěděly."
"Jaká válka vůbec? A proč po mě Ferryum jde?! Z čeho máte všichni tak strašně nahnáno?!"
"Válka mezi nebem a peklem, před asi 2000 lety skončila poslední válka mezi nebem a peklem a ukončil ji Syn Nebe, známý jako Ježíš Kristus. Od té doby jsou míšenci zakázaní a vstup ostatních bytostí na Zem silně omezen. Pokud by Peklo přišlo na to, že nás tu Nebe toleruje, tak je po nás!"
"Ehm... Jasně" dostane mě trochu.
Tak vlítnu do pokoje a trucovně zabouchnu dveře.