Čtyři výstřely ✔

Mistrovské dílo

Zed, přestrojen za starého Ioňana, postával u stánku s tradičním jídlem této země, která se připravovala na velké oslavy, když se za jeho zády vyřítila zraněná žena. Okamžitě se jí chopil a začal vyzvídat vše, co by jej mohlo dovést ke "Zlatému démonovi" jako prvního. Žena mu pověděla vše, co viděla a prožila. Zed neváhal ani vteřinu, vyhoupl se na plachtu stánku a z ní následně skočil na střechu. Žena popsala směr útočníkovy cesty, nemohl jej nechat pláchnout. Běžel rychle, přičemž se za ním táhl neobvykle dlouhý stín. Pohledem švihl do strany, kde na protější střeše přebíhal Shen. A přeci se u něj potkáme, pomyslel si hořce. V uších mu zazněla výhružná slova jeho bývalého přítele, která mu oznamovala nečekaný útok. Nechtěl s Shenem bojovat dokud nebyl Khada Jhin mrtev. 

Oba muži se nastejno dotkli špičkami bot země. I za ty dlouhé roky mezi nimi byl určitý stupeň soutěživosti. Shen se rozhlédl kolem sebe. Byl vyrovnaně klidný. Klid jej neopouštěl ani tehdy, když spolu se Zedem vkročil do malého domku na samém okraji města. Za ním se tyčila poměrně vysoká tráva, což nebylo v Ionii nic neobvyklého. Kolem nich se rozprostírala tma, která by se dala krájet. Okny dovnitř prostupovala záře pečlivě seřazených světel bílé a rudé barvy. Ani jeden z nich zatím netušili, proč jsou zrovna zde, když tu po Jhinovi není ani stopy. V tu chvíli se Shen už neudržel. Sliboval Zedovi nečekaný útok, kterým by se pomstil za vraždu svého otce, a teď jej měl mít. Zed výpad celou dobu očekával, a tak Shenova čepel projela dobře stavěnou stínovou iluzí.

„Přiznej se, Khada Jhin z vězení neunikl," pronesl Shen klidně „celé sis to vymyslel, abys se mnou mohl bojovat!" Na poslední slova kladl obzvlášť silný důraz. Zed se na okamžik zarazil. Až teď si uvědomil, že nemá jak přesvědčit svého soka o opaku. Žena na ulici mohla být nastrčená, stejně tak zde mohly falešné stopy. Prudce trhl svým zápěstím směrem dolů, přičemž vylétla dvojice ostrých kovových drápů. Neodpověděl. Věděl totiž, že ať by řekl cokoliv, Shen by mu neuvěřil. Tohle přeci chtěl, pomstu. Bude si ji tedy muset tvrdě vybojovat. Rychlými kroky se dostal do Shenovy blízkosti, kde se jej pokusil seknou do boku, ale nebyl úspěšný, neboť se jeho rána zastavila o Shenův meč. Okamžitě se skryl za stín. Jen ten mu dával převahu nad jeho sokem. Oba muži započali s útoky tak silnými, že nejednou musel někdo z nich do rohu, aby nabral druhý dech. Do souboje byli tak zabraní, že si nikdo z nich nevšiml pobavené masky muže, která na ně hleděla z hořejšího patra. Ba co víc, nevšimli si prodloužené zbraně, která na ně celou tu dobu mířila. 

Khada Jhin seděl klidně. Neměl kam pospíchat, i když jen nerad viděl, jak na jeho dílech přibývají šrámy. Připravil svou nejmilejší zbraň, ke které přidal prodlouženou hlaveň. Ze zad sejmul plášť, který doteď zakrýval hrb na jeho rameni. Kupodivu se jednalo o zásobník se třemi velkými nábojnicemi. Trpělivě vyčkával na chvíli, kdy bude moci vystřelit proti bratrům ve zbrani. Něco uvnitř jeho hlavy mu však radilo, že takhle to být nemá. Co by to bylo za umělce, kdyby své oběti nejdříve neohromil. Vystřelil. Ostrá kulka se zavrtala hluboko do kůry stromu, jehož byl dům součástí. Oba muži mezi sebou zanechali souboje, jen aby pozvedli hlavy a podívali se na střelce. Shen byl v šoku, když spatřil Jhina, jak na ně míří. Jen letmo se podíval na Zeda, který měl ledově chladný výraz na tváři.

„Tomu říkám opravdové drama plné zlomených srdcí a neutuchající zuřivosti," pronesl Jhin klidně, „dokonce bych vám zatleskal, ale bohužel, mám plné ruce."

 Khada Jhin stiskl spoušť. Na jeho mistrovské dílo čekal tak dlouhou dobu, ale konečně se dočkal. Ozval se výstřel. Čekal až se krev zasaženého cíle rozprskne o stěnu, ale nestalo se tomu tak. Zed, který byl ráně vystaven, byl zachráněn Shenem. Ačkoliv Jhin nechápal veškerou tu energii, která se nyní místností zmítala, věděl, že si musí pospíšit. Opět nabil zbraň, poslední střelou. Neměl však šanci vystřelit, neboť se do patra dostal Zed. Byl to přesně ten okamžik, se kterým Jhin nechtěl počítat. Zeda by za nic na světě nemohla obměkčit žádná slova, a proto jen mlčky přijal dvojitou čepel, která se mu zavrtala hluboko pod žebra. Padl na kolena. Druhý z mužů nechtěl dopustit, aby byl vrah zabit takhle snadno. Dal se proto se stínovým mužem do vážného rozhovoru, kterého Jhin jen lstivě využil ve svůj prospěch. Odrazil se o ztrouchnivělý trám a oknem vypadl ven na tvrdou zem. Vrávoravým během se poté snažil odpotácet přes vysokou trávu až k přístavu, kde byla loď směřující do Zaunu. Shen i Zed mu byli v patách, ale nedokázali odhadnout přesnou polohu skrytých pastí, o kterých věděl jen jejich tvůrce. Shen po několika drahocenných minutách dokázal rozluštit systém jejich rozmístění. Bílá světla po čtyřech metrech označovala úseky, kde se pasti nenacházely, kdežto ta rudá po šestnácti metrech jasně ozařovala polohu vražedných pastí.

Bylo však příliš pozdě. Jhin se dokázal dostat na loď, která okamžitě odplula ze země. Zanechal tak za sebou nedokončené dílo, zmatek a dva znepřátelené muže, jehož dřívější práce je zcela jistě změnila do podoby, kterou nosí dnes. Vyčerpaně se opřel o sud s medovinou. Rukou zatlačil na krvácející ránu, jako kdyby chtěl, aby z ní vyteklo více krve.

„Bolí to... tak moc dobře."