Seděl jsem na stromě a pozoroval noční nebe. „Kde jsi, ty zmetku?!" ozvalo se pode mnou. Vychovatelka Philippa, nejprotivnější ze všech lidí, kteří dělali v sirotčinci, mi nějak přišla na stopu. Shlédl jsem na ni. V ruce křečovitě svírala rákosku, ale to mě nepřekvapilo, protože jsem tušil, že s ní i usíná. A proč po mě šla? Udělal jsem chybu. Nechal jsem se chytit, když jsem se jí hrabal ve šperkovnici. Podíval jsem se do brašny na úlovek. No, za pár hodin na stromě mi to stojí. Kdo by čekal, že někdo s tak mizerným platem, jako ona, bude schovávat takové krasavečky. Spočítal jsem to tak na dva týdny jídla pro mě a moje kumpány.
Když už jsem si na ně vzpomněl, tak by se tady někde měla ukázat Ive, aby si převzala lup a šla ho prodat. Rozhlédl jsem se a zahlédl jsem chvějící se větev na nejbližším dubu. Přimhouřil jsem oči. Ive byla v téhle tmě skoro neviditelná, ale kradl jsem vždycky já, protože jsem byl nenápadnější, když se nejednalo o les, a rychlejší. Přeskočila na větev vedle mě. Listí zašustilo a Philippa vzhlédla. Ztuhli jsme. „Tak kde jsi, ty zloději? Měla jsem tě zadusit už, když tě tehdy přinesli." Opatrně jsem Ive podal lup. Věnovala mi úsměv a se zašustěním listí přeskočila na vedlejší strom a potom na další a další. Já teď musel odvést Philippu co nejdál od našeho úkrytu. Opatrně jsem slezl na zem. Silou jsem dupl na větvičku a ta praskla. Docela tichý zvuk, ale Philippa měla dost dobrý sluch. Otočila se, vykasala sukni a rozběhla se za mnou. Nečekal jsem a vyrazil jsem zpět k městu.
Ve městě jsem se jí ztratil v jedné zapadlé uličce v chudinské čtvrti. Vrátil jsem se do úkrytu. Ive s Výrem už čekali. „Gratuluju, Calle, docela slušný obnos," prozradil Výr. „Philippa ti asi nedala moc zabrat. Když si vzpomenu, že jako děti jsme jí nikdo neutekli a ona nás vždycky zřezala rákoskou," zavzpomínala Ive. „No, počkej Becca jí utekla vždycky a nikdy nedostala, mrcha malá," namítl jsem a Ive s Výrem se smíchem přitakali.
Najednou Ive změnila téma. „Hele, kluci padá hvězda!" Vyhlédl jsem ven. Ive měla pravdu. „Já chci být král Syray," prohlásil Výr. „Já nepotřebuji být královna. Stačí, když budu stejně bohatá," namítla Ive. „Já chci švestkový koláč a korbel piva," dokončil jsem. „Ty se nezměníš, Calle, pořád budeš stejný nenažraný pijan," povzdechla si Ive. „Dávám přednost označení labužník." „Ta hvězda musela padnou někam blízko. Možná je v lese," zamyslel se Výr. „To lze snadno ověřit, ale prvně se vsadíme. Dvě zlatky, že tady není,"řekla Ive. „Tři, že tady je," odpověděl hned Výr. Zamyslel jsem se. „Dvě, že tady je a já ji najdu první," vykřikl jsem a rozběhl jsem se do tmy.
أنت تقرأ
Dívka, která je napůl slunce
الخيال (فانتازيا)Barbaři obsadili Syrau a podrobili si obyvatelstvo. Teď navíc ničí chrámy a kláštery Čtyř a snaží se zavést víru v Býka, Nosorožce a Rysa. Už to vypadá, že se jim nikdo nepostaví. Najednou se však objeví dopis s pečetí někoho dávno mrtvého, který by...
