TAK JAK JSEM TO NECHTĚL (BakugoXDekuXTodoroki)

~1~

(Automaticky je to vše za Izuka. Kdyby byla některá část za někoho jiného bude to oznámeno <3 Doufám že se vám příběh bude líbit)

Seděl jsem na velkém rohovém gauči se sklenicí whisky. Okolo mě sedělo pár mých přátel, Uraraka, Denki, Kirishima, Momo a Kaima. (Kaima je vymyšlená postava, představujete si ho jakkoliv <3) Všichni jsme dnes slavili. Ptáte se co? Moje nová písnička se prosadila do první v kategorii trendy! Mám hroznou radost..brzo to bude mít 10 milionů zhlédnutí. Pro někoho je to málo ale pro mě jako zpěváka nováčka (není to úplný nováček ale pořád si tak připadá a nepříjde si dobrý) to znamená hrozně moc. Každopádně...všichni už jsme měli svou poslední sklenici protože jsme všichni měli jít domů. Byli jsme u mého kamaráda Kaimy. Možná se ptáte proč ne u mě..no..v mém apartmá nebydlím jen já ale i můj dlouholetý kamarád Kacchan. Je to hokejista a zítra má trénink tak jsem ho chtěl nechat se vyspat. Je to s ním dost složité..ale mám ho rád.

Po chvíli co jsme poslouchali příběh Denkiho jak kvůli němu spadl v obchodě celý regál..jsme se začali loučit a balit. Všichni to měli kousek ale já to měl minimálně na hodinu cesty. Povzdechl jsem si a začal jsem se obouvat. U toho se semnou bavil Kaima. ,,Ty to máš vlastně daleko takhle pěšky že?" Prohlásil z ničeho nic a já jen opile přikývl.

,,Tak počkej, půjdu vzbudit Shota a on tě tam hodí" Řekl a rozešel se se sklenicí whisky do chodby.
,,Cooo? Nee. Nebuď ho" Napomenul jsem ho. Nechtěl jsem aby kvůli mě budil svého přítele...a už vůbec jsem nechtěl jet na motorce. Vždycky jsem se hrozně bál. On mě ale stejně neposlechl a šel ho vzbudit. Já jsem tedy s dlouhým povzdechem čekal co bude. Po chvíli čekání, Kaima vyšel z dveří..nejspíše ložnice, a hrozně se usmíval.
,,Zachvilku tady bude, akorát se převlékne"
Řekl a upil ze své sklenice.
,,Mám z tebe hroznou radost Izu. Vážně se ti ta písnička povedla. Líbí se mi že do toho dáváš své city. Jde to poznat a má to pak větší grády"
Pořád mě takhle chválil dokud nepřišel jeho přítel Shoto. Znal jsem ho jen od vidění. Nijak extra jsem se s ním nebavil. Možná jsem s ním občas prohodil nějaké to slůvko ale nikdy to nebyla plnohodnotná konverzace. Nicméně. Vyšel a promnul si oči. Pak jen bezslovně vzal klíče ze stolku v chodbě a šel otevřít dveře zatímco jsem se na něj vysmátě koukal. Alkohol na mě pořád působil a nejspíš ještě chvíli bude.

Rozloučil jsem se s Kaimou a šel jsem za Shotem. Ten semnou šel do garáže kterou otevřel tlačítkem na zdi. Když jsem viděl jak připravuje motorku úplně jsem stuhnul. Začalo mi hrozně bušit srdce. Shoto se na mě jen podíval a řekl. ,,Nasedneš si nebo tady budeš stát ještě dlouho?" Já jsem jen otevřel pusu jako bych chtěl něco říct ale pak jsem ji zavřel. Nadechl jsem se a šel jsem k němu a motorce. (Jen abych nezapomněla, Shoto má sportovní motorku. Harley nebo nějaká jiná mi k němu nesedí <3) Shoto mi bezeslova nasadil helmu a pořádně mi ji zajistil. Pak si nasadil i sobě a nasedl si na motorku. Já jsem nasucho polkl a začal jsem koktat. ,,Víš..ještě nikdy jsem na motorce nejel a nevím jak bych si měl sednout a pro-"

,,Uklidni se. Prostě si sedni a chyť se mě okolo pasu"
Řekl a u toho mě sledoval. Jeho pohled mě lehce uklidnil tak jsem se posadil. Podíval jsem se na své ruce a začala tréma. Bál jsem se ho dokonce i chytit. Chvíli jsem tak sledoval své ruce a pak mi je uchopil svýma rukama. Dal mi je kolem jeho pasu a následně nastartoval. Trošku jsem sebou škubl a nervozita mi proletěla celým tělem.
,,Pojedeš prosím opatrně? Že ano?" Řekl jsem abych se ujistil. On mi na to odpověděl s pobaveným hlasem. ,,Neboj se pořád. I když bych jel rychle tak se nemusíš bát. Když jedeš semnou, nic se stát nemůže" Já jsem jen kývl hlavou. Lehce mě to uklidnilo ale i tak jsem se ho chytil pevněji. On se tedy rozjel a já jsem se snažil uklidnit své pumpující srdce. Shoto na to po chvíli cesty dupnul a jel rychleji. Já jsem zavřel křečovitě oči abych se aspoň nemusel dívat na cestu. Nejspíš jsem mu ani nemusel radit, kudy se ke mě jede. Určitě to věděl od Kaimy. Párkrát už ho ke mě totiž vezl.

Po chvíli už jsem se docela uvolnil. Vážně jsem se s ním bát nemusel. Řídil skvěle. Rychle ale skvěle. Díval jsem se okolo nás a už nezbývalo daleko do konce naší cesty. Vlastně už bych s naší rychlostí řekl že možná takových 10 minut.

,,Hej Izu? V pohodě? Není ti špatně nebo tak něco?"
Najednou se ozval Shoto ze předu. Lehce jsem se pousmál a prohlásil jsem. ,,Nikdy mi nebylo lépe"
Slyšel jsem jak se trochu uchechtl a zase přidal na rychlosti. ,,Aaa! Neříkal jsem ti ať zrychlíš!" Okřikl jsem ho a ho to vůbec netrápilo. Touhle rychlostí jsme dojeli až do cíle.

Slezl jsem z motorky a on hned po mě. ,,Ty tupče jeden! Víš jak jsem se bál když si zrychlil? To už byla nebezpečná jízda Shoto!" On si jen sundal helmu a na tváři se mu formoval úšklebek.
,,Promiň. Jen jsem si myslel že by byla zábava tě trochu postrašit" Řekl a pomalu ke mě přistoupil. Začal mi opatrně sundávat helmu a já jsem se na něj jen uraženě díval. Byl jsem ještě opilý takže jsem to dlouho nevydržel a musel jsem se zasmát.
,,Hmm byla to ale zábava. Řídíš báječně" Prohlásil jsem a zaculil jsem se. ,,Hmm? Vážně? Tak v tom případě tě klidně někam svezu i příště" Řekl. Já jsem se jen zachechtal a trochu jsem ho bouchl pěstí do ramene. Byl dost vysoký takže jsem se musel postavit na špičky abych mu tam vůbec tou pěstí trefil. Byl jsem totiž hrozně malinký. Všiml si že jsem stál na špičkách takže se posměšně zasmál. Já jsem se zamračil a otočil jsem se na odchod.
,,Díky za odvoz obře" houkl jsem na něj a když jsem slyšel jak něco chce říct jen jsem se na něj otočil a dal jsem si ukazováček před pusu abych mu naznačil ať mlčí. On se ušklíbl a viděl jsem ho jak si dává helmu. Já jsem šel k mému velkému apartmánu a hledal jsem v kapse klíče. Když jsem je našel odemkl jsem a následně jsem zase zamkl. Potichu jsem šel do svého pokoje který byl vedle Kacchanova. Zavřel jsem se v pokoji, svlékl jsem si košili co jsem měl jako doplněk k tričku. (Zjednodušeně měl bílé tričko a přes to ještě černou košili <3) pak jsem sebou mrskl na postel a s přemýšlením o dnešním odvozu jsem usnul...

Co říkáte na první kapitolu? Já jsem docela spokojená. Nevím jak budu vydávat často ale pokud bude zájem a já budu mít čas určitě se budu snažit co nejdříve. Mám toho teď moc ale tohle už jsem chtěla napsat dlouho. Zatím čau u dalšího dílu <3