19. Kapitola

421 26 2
                                    

Běžela jsem jako o závod, mé tělo mělo nedostatek kyslíku a mé srdce bylo jako splašené, ale mě to bylo naprosto jedno jediné co mě zajímalo byla Sára. Bála jsem se, že jsem ji ztratila, věděla jsem,že by to byla jen má chyba. Nedokázala bych si to odpustit, ale bohy jsem sobecky prosila aby mi ona odpustit dokázala. Když už jsem konečně dobíhala poslední blok od jejího domu a nakonec se ocitla přede dveřmi mé srdce bylo ještě rychleji než jsem si myslela, že je možné, po lících mi stékaly horké vodopády slaných slz. Překonala jsem se a zaklepala na oné dveře, když se dveře otevřely stála tam ona. Po lících jí stékaly slz, tváře měla růžové od pláče a řasenku rozmazanou. Můj pocit viny ještě vzrostl, donutila jsem ji brečet, brečela kvůli mě, kvůli někomu kdo si nezasloužil ani dýchat stejný vzduch jako ona, kvůli osobě která ji nesahala ani po kotníky.
"S-Sáro já se hrozně omlouvám vím, že to co jsem udělala je neodpustitelné, j-já.. Je mi to tak moc líto"
Propukla jsem v hysterický pláč, ale s ní to ani nehlo. Jen tam stála a více sevřela mobil.
"Sá-Sáro j-já se hrozně omlouvám"
"Jdi pryč"
S hrůzou v očích jsem zvedla pohled od podlahy k tobě a koukla se do tvých očí, které přestože byly plné slz v sobě neměli ani jednu emoci, byly naprosto prázdné a já ucítila jak se mé srdce drtí na několik malých kousků, které už asi nikdy neslepím dohromady. Nechtěla jsem tomu věřit, nemohla jsem tomu věřit, že se to děje tohle nemohl být konec....teď ne.
"C-Co?"
"Slyšela si, nechci tě ani vidět. Kdybys mi aspoň řekla, že mě nemiluješ, že potřebuješ jen někoho na sex jen loutku na zapomnění bolelo by to méně než tohle, bolelo by to méně než pocit, že člověk s kterým jsem měla mít budoucnost, lásku a něžnost bez bolesti, smutku a zármutku... Prostě vypadni nepotřebuji nepravou lásku...."
V tu chvíli se mi zhroutil svět, zničila jsem to co mezi námi bylo a zlomila srdce člověka, kterého miluju kvůli svojí blbosti...kvůli svého chtíče a hlouposti.
"Chápu... jen chci ti říct, že takhle už to není. Ze začátku možná ano a ani nevíš jak je mi to líto ale miluji tě teď už to vím a taky vím, že už je na to pozdě, že už mi to nikdy neodpustíš, ale miluji tě nikdy si neodpustím to co jsem udělala navždy budeš ta kterou jsem -"
"UŽ VYPADNI! NECHÁPEŠ, ŽE MĚ TO BOLÍ!? ŽE SI BYLA A POŘAD SI ČLOVĚK, KTERÉHO MILUJI ALE ON NEMILUJE MĚ?! TY MĚ NEMILUJEŠ YUKI! JEN JE TI MĚ LÍTO, KDYBYS MĚ MILOVALA NESPALA BYS S JINOU!!"
To bylo poprvé co jsem jí slyšela křičet. Vzalo mi to dech, bylo v tom tolik emocí, které mě bolely i za ni.
"Moc mě to mrzí Sáro, ale prosím věř mi jednu věc. Miluji tě a moc a nikdy si neodpustím co jsem ti udělala"
S těmito slovy jsem odešla domů, zlomená a nešťastná a hlavně bez tebe.

Nevím jak ti mám říkat Where stories live. Discover now