Nevím jak ti mám říkat

17.kapitola

V mé hlavě byl naprosto královský chaos, nevěděla jsem co dělat dříve, na co se zeptat. Měla jsem tolik otázek, na které jsem znát odpověď, ale zároveň jsem se odpovědi děsila více než čehokoliv jiného. Nevěděla jsem ani co dělat, jestli se mám zvednout a odejít bez jediného slova jako největší hajzl světa nebo si přetáhnout tvé tělo blíže k mému do láskyplného medvědího objetí.
"Jsi v pořádku Yuki?"
"Jestli jsem v pořádku?!? V POŘÁDKU?!? Kurva Mishell, vždyť já mám přítelkyni!"
V mých očích se objevily slzy, kterým jsem nedovolila odejít na povrch.
"Já vím, ale nebyla to jen má chyba!.."
"To ani nikdo neříká Mishell jen ughh"
"Já vím, že to asi nebude nejlepší otázka, ale... Já jen... Jaký máš z toho pocit? Lituješ toho?"
Koukla jsem se tvým směrem a mezitím uvažovala nad tím jestli sama znám odpověď.
"Já... Já nevím Mishell. Spala jsem s tebou, s osobou, po které jsem toužila, kterou už tak dlouho chci, ale taky jsem podvedla Sáru, osobu, na které mi záleží, s kterou mám to zvláštní hřejivé pouto, osobu, která mě miluje"
Chvíli vládlo těžké a nepříjemné ticho, které si přerušila tou zásadní otázkou, která měla vyřešit tvůj i můj pohled na tu to celou situaci, která měla zodpovědět všechny nevyřešené otázky a neurčité odpovědi.
"A ty, Yuki? Miluješ jí nebo ne?"
"Já.."
Nebyla jsem schopná normální odpovědi ani normální souvislé věty či slova, ale ty si pak řekla něco co mě donutilo zapomenout snad i dýchat.
"Protože, Yuki, já... Já miluju tebe.. Takže je to jen na tobě miluješ ji nebo mě?"
Me oči se rozšířili šokem, pusa mi spadla snad až na zem. Nebyla jsem schopná říct cokoliv co by dávalo smysl, přišlo mi to nereálné jako zlý sen, jako naprostá noční můra. Z mého šoku mě probralo až tvé jemné pohlazení mě tváře a zvuk přicházející zprávy na mém telefonu, na kterém se objevilo Sářino číslo.
"Yuki?"
"Já.. Já-"